Článek
Představte si, že sedíte v teplé tropické noci, kolem vás šumí brazilský atlantský prales a vy se snažíte svým zpěvem okouzlit životní lásku. Přesně to dělají samci rosniček rodu Aplastodiscus. Jenže v temnotě mezi listy nečíhají jen zvědavé samičky. Číhá tam noční můra, proti které jsou hollywoodští Vetřelci jen slabým odvarem.
Mají bezbranné žáby vůbec nějakou šanci v tomto evolučním hororu přežít?
Svět parazitů je fascinující, ale občas taky neuvěřitelně krutý. Pojďme se podívat na fenomén zvaný myiáze – biologický horor, kde hlavní roli hrají bezbranné žáby a neúprosné muší larvy.
Když se z nevinné mouchy stane stroj na zabíjení
Většina z nás má mouchy spojené s otravným bzučením u nedělního oběda na zahradě. V tropech Jižní Ameriky ale žijí mouchy z čeledí masařkovitých (Sarcophagidae) a bzučivkovitých (Calliphoridae), které povýšily parazitismus na hotové umění.
Představte si mouchu z rodu Notochaeta. Ta neztrácí čas kladením vajíček. Je to takzvaně larviparuní druh – v praxi to znamená, že nosí v břiše rovnou živé, hladové a extrémně pohyblivé larvy. Když tato moucha objeví nic netušící rosničku, stačí jí zlomek sekundy. Výsadkáři v podobě mikroskopických červíků přistanou na žabí kůži a okamžitě začíná boj o čas.
Moucha útočí ➔ Larvy klade na kůži ➔ Zavrtání do tkání ➔ Vznik dýchacích lézí
Larvy jsou vybavené ostrými ústními háčky a enzymy, které doslova rozpouštějí žabí kůži. Během několika málo minut se prokoušou do podkoží, svalů nebo lymfatických vaků. Na těle žáby pak vznikají děsivě vypadající kruhové rány. Ty tam nejsou náhodou – larvy je používají jako ‚šnorchly‘, kterými dýchají atmosférický vzduch, zatímco zbytek jejich těla hoduje uvnitř žáby.
Má žába vůbec šanci?
Obojživelníci samozřejmě nejsou úplně bezbranní, ale jejich arzenál je proti tomuto nepříteli omezený. Jak vypadá žabí sebeobrana?
Rychlé facky a pokud žába mouchu zaregistruje včas, snaží se ji (nebo čerstvě vysazené larvy) smést předními či zadními končetinami. Je to doslova boj o holý život. Chemická válka, kdy žabí kůže je chemická továrna. Vylučuje koktejl látek, tzv. antimikrobiální peptidy, které mají za úkol parazity odpudit nebo zahubit. U některých druhů to funguje, u specializovaných much bohužel ne.
Útěk pod zem, kdy rosničky rodu Aplastodiscus vyvinuly geniální strategii. Samci si hloubí tajné podzemní komůrky a nory v bahně u potoků. Teprve z těchto bunkrů začnou zpívat. Schovaní pod zemí jsou pro mouchy, které loví hlavně zrakem a čichem, mnohem hůře k nalezení.
Například bzučivka žabí, která žije i u nás v Evropě, klade vajíčka na hřbet žab. Larvy pak žábě zalézají do nosních otvorů a požírají ji zevnitř. V tropech parazitují na žabách blízce příbuzné druhy z rodu Cochliomyia.
Smutná pravda biologie nastávají, pokud se larvám podaří proniknout hlouběji do těla, pro žábu je to v podstatě rozsudek smrti. Larvy ji postupně požírají zaživa, což vede k selhání orgánů nebo masivním infekcím.
