Článek
Byl to muž, který v sobě nosil výbušnou směsici ruského impéria, krve, sazí z donbaských šachet a nezkrotné, takřka dětinské touhy dohnat a předehnat Ameriku. Nikita Sergejevič Chruščov nebyl uhlazeným diplomatem z petrohradských salónů.
Nikita Sergejevič Chruščov byl proslulý svou živelnou, často až divadelní povahou, což se naplno odráželo v jeho mluvě. Neměl filtry diplomatů, mluvil drsným jazykem dělníků a rolníků a jeho výroky byly plné metafor, hrozeb i svérázného humoru.
Vyrůstal bos v chudé Kalinovce, kde poprvé přičichl k prachu země, již později chtěl pokrýt lány kukuřice. Když kráčel chodbami moci, zanechával za sebou stopy bláta i střepy – jako slon v porcelánu dějin, který si ale upřímně myslel, že ten porcelán jen modernizuje.
Ať se vám to líbí, nebo ne, dějiny jsou na naší straně. My vás pohřbíme!
Komisař s duší dítěte i kata
Představte si paradox. Tentýž člověk, který v třicátých letech s tužkou v ruce schvaloval tisíce rozsudků smrti pod Stalinovým dohledem, dokázal o dvě desetiletí později předstoupit před vyděšenou elitu impéria a jedním jediným ranním projevem rozcupovat modlu, jíž se celý život klaněl.

Chruščov na obálce časopisu TIME z listopadu 1953 poté, co se stal prvním tajemníkem Komunistické strany
Nebylo to hrdinství v dnešním slova smyslu. Byla to spíš nutnost člověka, který se udusil pod tíhou vlastního strachu. Když na XX. sjezdu v roce 1956 odhalil Stalinovy zločiny, rozřízl oponu ticha. A Sovětský svaz se rázem nadechl – nastalo tání. Zmrzlí vězni se vraceli z gulagů, po ulicích se začalo šeptat o svobodě a básníci recitovali na náměstích. Chruščov chtěl socialismus s lidskou tváří, jenom pořád tak úplně nechápal, že lidská tvář mívá vlastní vůli.
Sešlo se pět homosexuálů a nakreslili tohle? Můj vnuk by to namaloval lépe nohama!
Vesmírný triumf a kukuřičné blouznění
Byla to éra neuvěřitelných vzestupů a roztomilých i tragických omylů. Na jedné straně lidstvo poprvé sledovalo, jak rudá hvězda píše dějiny nad atmosférou: pípání Sputniku ohromilo planetu a Gagarinův úsměv okouzlil celý svět. Chruščov se hřál na slunci technologického triumfu.
Na straně druhé však stála jeho posedlost agronomii. Vypravil se na americký středozápad, uviděl lány kukuřice a propadl iluzi. V zemi, kde se dařilo žitu a břízám, najednou chtěl pěstovat kukuřici od polárního kruhu až po kazašské stepi. Vznikl mýtus Kukuřičného krále – muž, který sice chtěl lidu zajistit levnější chléb a mléko, ale jehož direktivní pokusy končily v zemi, kde nepršelo a kde místo zlata klasů rostla jen skepse.
My vám ještě ukážeme matku Kuzkinu!
Tanec nad propastí
Pak přišel rok 1962. Podzimní slunce hřálo na Kubě, ale v Kremlu mrzlo. Chruščov a John F. Kennedy rozehráli šachovou partii, v níž každé špatné pohyby pěšcem mohly obrátit planetu v popel. Svět zadržel dech. Když Nikita Sergejevič nakonec ustoupil a raketové lodě se obrátily zpět, mnohem víc, než prohru západu tím zachránil lidstvo před samým sebou.

Chruščov na obálce časopisu Time jako Muž roku 1957 po vypuštění Sputniku
Doma mu to však neodpustili. Ti, které kdysi vynesl nahoru, v říjnu 1964 spojili síly. Zavolali ho z dovolené na Krymu pod záminkou běžné schůzky. Když dorazil do Kremlu, čekali tam jen soudruzi s chladnýma očima. Žádný soud, žádné divadlo. Pouze: „Nikito Sergejeviči, skončil jsi.“
V kapitalistických zemích existuje svoboda tisku. Bohatí mají svobodu mít vlastní noviny a chudí mají svobodu nemít nic.
Poslední portrét na dači
Z mocného vládce se rázem stal penzista v moskevském vyhnání na dači. Bezpečnostní agenti ho hlídali na každém kroku, odstřihli ho od světa, v němž tak hlasitě mluvil. A tak dělal to, co uměl – začal psát. Svoje paměti diktoval na magnetofonové pásky, které jeho syn tajně propašoval na Západ.
Když v roce 1971 odešel navždy, sovětské noviny mu věnovaly sotva pár chladných řádek. Stát se bál i jeho stínu. Chruščov zůstává ztělesněním ruského dvacátého století: plný rozporů, surové síly, dobrosrdečnosti i děsivých selhání. Muž, který uměl bušit botou do stolu OSN, ale v hloubi duše se nejvíc bál, že ho historie zapomene vzít vážně.







