Hlavní obsah

Pouze čtyři roky základní školy v Kalinovce: Kukuřičný car roztřásl planetu

Foto: TASS, Wikimedia Commons, volné dílo

Nikita Sergejevič Chruščov

Chruščov byl bouřlivý sovětský vůdce plný ostrých rozporů, který vynesl lidstvo do vesmíru, ale zároveň přivedl svět na pokraj jaderné války. Od Stalinova stínového katapultu přes éru tání až po potupný pád zanechal rozpolcenou stopu v dějinách.

Článek

Byl to muž, který v sobě nosil výbušnou směsici ruského impéria, krve, sazí z donbaských šachet a nezkrotné, takřka dětinské touhy dohnat a předehnat Ameriku. Nikita Sergejevič Chruščov nebyl uhlazeným diplomatem z petrohradských salónů.

Nikita Sergejevič Chruščov byl proslulý svou živelnou, často až divadelní povahou, což se naplno odráželo v jeho mluvě. Neměl filtry diplomatů, mluvil drsným jazykem dělníků a rolníků a jeho výroky byly plné metafor, hrozeb i svérázného humoru.

Vyrůstal bos v chudé Kalinovce, kde poprvé přičichl k prachu země, již později chtěl pokrýt lány kukuřice. Když kráčel chodbami moci, zanechával za sebou stopy bláta i střepy – jako slon v porcelánu dějin, který si ale upřímně myslel, že ten porcelán jen modernizuje.

Ať se vám to líbí, nebo ne, dějiny jsou na naší straně. My vás pohřbíme!
- Nikita Sergejevič Chruščov, 1956. Tímto výrokem na recepci v Moskvě vyděsil západní velvyslance. Později vysvětloval, že nemyslel fyzické pohřbívání atomovou bombou, ale historický marxistický názor, že komunismus „pohřbí“ kapitalismus přirozeným vývojem. Západ si to nicméně vyložil jako přímou jadernou hrozbu

Komisař s duší dítěte i kata

Představte si paradox. Tentýž člověk, který v třicátých letech s tužkou v ruce schvaloval tisíce rozsudků smrti pod Stalinovým dohledem, dokázal o dvě desetiletí později předstoupit před vyděšenou elitu impéria a jedním jediným ranním projevem rozcupovat modlu, jíž se celý život klaněl.

Foto: GIRO, Wikipedia Commons, volné dílo

Chruščov na obálce časopisu TIME z listopadu 1953 poté, co se stal prvním tajemníkem Komunistické strany

Nebylo to hrdinství v dnešním slova smyslu. Byla to spíš nutnost člověka, který se udusil pod tíhou vlastního strachu. Když na XX. sjezdu v roce 1956 odhalil Stalinovy zločiny, rozřízl oponu ticha. A Sovětský svaz se rázem nadechl – nastalo tání. Zmrzlí vězni se vraceli z gulagů, po ulicích se začalo šeptat o svobodě a básníci recitovali na náměstích. Chruščov chtěl socialismus s lidskou tváří, jenom pořád tak úplně nechápal, že lidská tvář mívá vlastní vůli.

Sešlo se pět homosexuálů a nakreslili tohle? Můj vnuk by to namaloval lépe nohama!
- Nikita Sergejevič Chruščov. Slavný výrok z výstavy avantgardních umělců v moskevské Maneži v roce 1962. Chruščov moderní umění upřímně nechápal a umělce nekompromisně urážel.

Vesmírný triumf a kukuřičné blouznění

Byla to éra neuvěřitelných vzestupů a roztomilých i tragických omylů. Na jedné straně lidstvo poprvé sledovalo, jak rudá hvězda píše dějiny nad atmosférou: pípání Sputniku ohromilo planetu a Gagarinův úsměv okouzlil celý svět. Chruščov se hřál na slunci technologického triumfu.

Na straně druhé však stála jeho posedlost agronomii. Vypravil se na americký středozápad, uviděl lány kukuřice a propadl iluzi. V zemi, kde se dařilo žitu a břízám, najednou chtěl pěstovat kukuřici od polárního kruhu až po kazašské stepi. Vznikl mýtus Kukuřičného krále – muž, který sice chtěl lidu zajistit levnější chléb a mléko, ale jehož direktivní pokusy končily v zemi, kde nepršelo a kde místo zlata klasů rostla jen skepse.

My vám ještě ukážeme matku Kuzkinu!
- Nikita Sergejevič Chruščov. Ruské idiomatické rčení znamenající zhruba „Dáme vám co pro to!“ či „Ukážeme vám!“. Když to tlumočník v OSN přeložil doslovně jako „Kuzma's mother“, delegáti netušili, o co jde. Podle pamětníků tehdy Chruščov zuřil tak, až sundal botu a bušil s ní do stolu.

Tanec nad propastí

Pak přišel rok 1962. Podzimní slunce hřálo na Kubě, ale v Kremlu mrzlo. Chruščov a John F. Kennedy rozehráli šachovou partii, v níž každé špatné pohyby pěšcem mohly obrátit planetu v popel. Svět zadržel dech. Když Nikita Sergejevič nakonec ustoupil a raketové lodě se obrátily zpět, mnohem víc, než prohru západu tím zachránil lidstvo před samým sebou.

Foto: Time Inc., illustration by Boris Artzybasheff, Wikimedia Commons, volné dílo

Chruščov na obálce časopisu Time jako Muž roku 1957 po vypuštění Sputniku

Doma mu to však neodpustili. Ti, které kdysi vynesl nahoru, v říjnu 1964 spojili síly. Zavolali ho z dovolené na Krymu pod záminkou běžné schůzky. Když dorazil do Kremlu, čekali tam jen soudruzi s chladnýma očima. Žádný soud, žádné divadlo. Pouze: „Nikito Sergejeviči, skončil jsi.“

V kapitalistických zemích existuje svoboda tisku. Bohatí mají svobodu mít vlastní noviny a chudí mají svobodu nemít nic.
- Nikita Sergejevič Chruščov

Poslední portrét na dači

Z mocného vládce se rázem stal penzista v moskevském vyhnání na dači. Bezpečnostní agenti ho hlídali na každém kroku, odstřihli ho od světa, v němž tak hlasitě mluvil. A tak dělal to, co uměl – začal psát. Svoje paměti diktoval na magnetofonové pásky, které jeho syn tajně propašoval na Západ.

Když v roce 1971 odešel navždy, sovětské noviny mu věnovaly sotva pár chladných řádek. Stát se bál i jeho stínu. Chruščov zůstává ztělesněním ruského dvacátého století: plný rozporů, surové síly, dobrosrdečnosti i děsivých selhání. Muž, který uměl bušit botou do stolu OSN, ale v hloubi duše se nejvíc bál, že ho historie zapomene vzít vážně.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz