Článek
Hlavní role obsadili ti, které dnes vídáme na televizních obrazovkách, jak poučují veřejnost o morálce, hospodárnosti a světlých zítřcích.
Psal se rok 2011 a v českých luzích a hájích se rodil další z oněch „vizionářských“ podnikatelských zázraků. Na scénu přichází společnost Bioinova, firma, která měla podle velkohubých prohlášení dobýt svět medicíny. Za volantem korporátního snu seděl muž, jehož tvář dnes znají všichni – podnikatelský všeuměl, pozdější i dnešní vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček.
Kmenové buňky jako zlatá žíla
Každý správný byznys potřebuje tahák. V Bioinově jím byly kmenové buňky. Plány připomínaly sci-fi film: stovky pacientů, klinické studie, revoluční léčba kloubů, ran, koní, psů a především – těžce nemocných lidí.
Mezi pacienty byli i ti, kteří trpěli neléčitelnou a smrtelnou amyotrofickou laterální sklerózou (ALS). Pro laika nemoc, která postupně vypíná tělo, zatímco mysl zůstává uvězněna. Pro lidi bez morálních zábran? Perfektní cílová skupina.
Zákon sice jasně říká, že účast v klinických studiích a testování léků na lidech musí být bezplatná, protože pacienti nejsou pokusní králíci pro obohacení akcionářů. Jenže kreativní český kapitalismus si s paragrafy poradil po svém. Jak později ukázaly investigativní reportáže, zoufalí lidé s ortelem smrti nad hlavou museli za „šanci na život“ vysázet na dřeň. Standardní sazba? Krásných 150 tisíc korun za dávku.
Že to vypadá jako obyčejné vydírání těch nejslabších? Ale kdeže, úřední šiml byl nakrmen. Formálně totiž nešlo o platbu za léčbu, nýbrž o „dar“ do nadace propojené s profesorkou Evou Sykovou a samotnou Bioinovou. Vznešená filantropie, že?
Dozorčí rada snů: Kdo na tom všem participoval?
A teď se podržte. Když se podíváte do tehdejších dokumentů, zjistíte, že pan Havlíček na tento „humanitární“ projekt nebyl sám. V dozorčí radě této podivné instituce s ním seděla další zajímavá figura české veřejné scény – právník a pozdější vůdce hlučných protivládních demonstrací, dnešní poslanec Jindřich Rajchl.
Když se tyhle dva mozky sešly v jedné místnosti, musela to být přehlídka vrcholného pragmatismu. Zatímco jeden snil o manažerských miliardách a dotacích, druhý dohlížel na chod firmy, která kasírovala lidi na pokraji smrti. Opravdu skvostná sestava pro budoucí „ochránce obyčejných lidí“.
Konečná stanice: Ostuda
Když celá věc praskla a veřejnost se dozvěděla, jak vypadá onen „obchod s nadějí“, nastalo obligátní ticho po pěšině a alibistické kličkování. Profesorka Syková musela pod tíhou skandálu vyklidit pozice na Akademii věd. Byznys však frčel dál – do firmy dokonce vstupovali noví investoři a developeři, protože byznys s lidským utrpením se přece nesmí zastavit kvůli nějaké etice, že?
