Článek
Když se plátno poprvé rozsvítí a sálem zazní podmanivé, osudové tóny hudby Michela Magne, diváci v sále ještě netuší, že se právě stávají svědky zrození legendy. Na scénu přichází Angelika, markýza andělů.
Příběh o hrdé, smyslné a nezlomné ženě, která se odmítla podřídit krutému osudu i samotnému králi Slunce, nenechal jediné oko suché. Když film poprvé vtrhl do kin, nezpůsobil jen divácký zájem. Způsobil absolutní hysterii, která navždy přepsala dějiny evropské kinematografie.
Útěk z šedi do světa absolutní vášně
Evropa šedesátých let byla unavená. Žila ve stínu studené války a všední reality. A pak se na plátnech objevila ona. Michèle Mercier s hřívou zlatých vlasů a pohledem, který dokázal spalovat i léčit. Po jejím boku stanul Robert Hossein jako Joffrey de Peyrac – muž s tváří poznamenanou jizvou, jehož charisma a hluboký hlas paralyzovaly miliony žen v sálech.
Mezi oběma herci to na plátně jiskřilo tak silně, až diváci zapomínali dýchat. Chemie mezi hrdou hraběnkou a jejím tajemným, bohatým manželem byla tak hmatatelná, že lidé v kinech prožívali každé jejich dotknutí, každý polibek a každou nespravedlivou ránu osudu, jako by šlo o jejich vlastní životy. Když byl Peyrac nespravedlivě upálen na náměstí Place de Grève, v kinech se ozýval nelíčený pláč a vzlyky.
Angelika - Michèle Mercier
Celá Evropa klečela u nohou
Úspěch, který se dostavil, byl okamžitý a zdrcující. Producenti, kteří před premiérou trnuli hrůzou z finančního krachu a do drahé historické výpravy vložili své poslední franky, mohli slavit. Angelika studio doslova zachránila před bankrotem. V kinech se začaly dít věci do té doby nevídané:
V Západním Německu a Itálii se u pokladen tvořily stovky metrů dlouhé fronty. Film v těchto zemích vidělo přes 11 milionů diváků. Skutečné šílenství však nastalo na východ od železné opony. Když film s odstupem let dorazil do Sovětského svazu, stal se kulturním šokem. Lidé, hladoví po kráse, romantice a západním luxusu, brali kina útokem. Snímek tam vidělo neuvěřitelných 40 milionů diváků, což je číslo, o kterém si dnešní hollywoodské blockbustery mohou nechat jen zdát. Celkově první film vydělal na tehdejší dobu astronomických 22 milionů dolarů a okamžitě si vynutil vznik dalších čtyř pokračování.
Robert Hossein (1975)
Československý fenomén: Závan svobody a nekonečné fronty
V Československu se Angelika objevila v osudovém roce 1968. Pro národ, jehož naděje na svobodu právě rozdrtily pásy sovětských tanků, se film stal nejlepším možným únikem z kruté reality.
Lidé stáli ve frontách na lístky celé hodiny, často i v dešti nebo mrazu. Vidět Angeliku nebylo jenom jít do kina – byl to rituál. Ženy si podle ní nechávaly česat účesy, muži toužili mít v sobě kousek Peyracovy hrdosti. V českých a slovenských kinech film vidělo fantastických 5,5 milionu diváků. Stal se nejpopulárnějším zahraničním filmem celé generace a zapsal se hluboko do srdcí diváků, kde žije dodnes.
Prokletí zlaté klece
Zatímco diváci prožívali euforii, pro samotnou Michèle Mercier se role stala požehnáním i prokletím. Svým zjevem uhranula svět, ale filmový průmysl ji uvěznil do zlaté klece. Už nikdy pro nikoho nebyla Michèle – pro celý svět zůstala navždy Angelikou.
I přes tento hořkosladký osud její představitelky však Angelika, markýza andělů, dokázala něco magického. Spojila miliony lidských srdcí napříč kontinenty, zbourala politické bariéry a dokázala, že touha po opravdové, spalující lásce a svobodě je tou nejmocnější silou na světě. Síla, která poprvé vtrhla do kin v roce 1964, totiž nevyprchala ani po desetiletích.
Filmová sága o krásné Angelice de Sancé de Monteloup a její životní lásce, hraběti Joffreyi de Peyrac, patří k nejznámějším historicko-romantickým sériím světové kinematografie. Původní a nejpopulárnější sérii tvoří pět filmů z 60. let, které režíroval Bernard Borderie.
Angelika, markýza andělů (1964) – Sedmnáctiletá Angelika je nucena provdat se za bohatého, ale zjizveného hraběte de Peyrac. Postupně k němu najde hlubokou lásku, ale jejich štěstí zničí intriky krále Ludvíka XIV. a Peyracovo obvinění z čarodějnictví.
Báječná Angelika (1965) – Po Peyracově popravě žije Angelika na dně pařížské společnosti mezi lumpy a žebráky, kde potkává svou dětskou lásku Nicolase. Později se znovu prosadí do vyšší společnosti a provdá se za svého bratrance, markýze de Plessis-Bellière.
Angelika a král (1966) – Angelika se vrací ke královskému dvoru ve Versailles, kde musí čelit svodům samotného krále Ludvíka XIV. i nebezpečnému perskému velvyslanci. Zjišťuje také šokující zprávu, že Joffrey možná stále žije.
Nezkrotná Angelika (1967) – Hnaná nadějí na shledání se svým manželem se Angelika vydává na plavbu po Středozemním moři. Stává se však obětí pirátů a je prodána do otroctví.
Angelika a sultán (1968) – Závěrečný díl se odehrává v Maroku, kde Angelika končí v harému krutého sultána. Joffrey de Peyrac dělá vše pro to, aby svou ženu zachránil a definitivně se s ní spojil.
Filmy vznikly na motivy rozsáhlé románové série spisovatelky Anne Golon a jejího manžela.
Nové filmové zpracování
V roce 2013 vznikl nový pokus o zpracování této látky pod názvem Angelika. Tento film režiséra Ariela Zeitouna se snažil být věrnější knižní předloze a pojmout příběh realističtěji a temněji, avšak u diváků nedosáhl tak obrovského úspěchu jako verze ze 60. let. V hlavních rolích se představili Nora Arnezeder a Gérard Lanvin.
Když se dnes, po více než šesti desetiletích, znovu zadíváme do těch hlubokých, smaragdových očí Michèle Mercier a uslyšíme osudové tóny Magneovy hudby, cosi se v nás sevře. Není to jen nostalgie. Je to stesk po světě, kde láska měla sílu rozrážet zdi paláců a hrdost se neprodávala za levný potlesk.
Angelika zosobňovala vše, po čem lidská duše v hloubi srdce touží – absolutní, nekompromisní věrnost sama sobě a muži, který ji miloval pro její nespoutanou duši, nikoli jen pro její bezchybnou tvář.
Když Joffrey de Peyrac mizel v plamenech a Angelika s divokým pláčem rvala zdi vězení, neplakala na plátně jen ona. Plakaly s ní miliony žen a mužů v potemnělých sálech po celém světě. V té chvíli se stíraly rozdíly mezi bohatými a chudými, mezi Východem a Západem. V tom společném dojetí jsme byli všichni propojeni stejnou, palčivou touhou: věřit, že opravdová láska dokáže zvítězit i nad samotnou smrtí.
Michèle Mercier
Čas je neúprosný. Zlaté vlasy markýzy andělů odvál čas, slavný Robert Hossein už odešel do hereckého nebe a samotná Michèle Mercier prožila život plný ran, zrad a samoty, jako by si od ní osud vybral krutou daň za to, že směla na chvíli zářit jako nejjasnější hvězda.
