Článek
Divoká řeka, která neproudí, ale hřmí. Gigantický, divoký vodní tok, v jehož srovnání lidské úsilí působí jako mravenčí piplání. Právě takový byl carský Amur – přírodní bariéra, která jako obrovský klín rozpoltila ruskou říši na dvě poloviny. Na jedné straně Evropa, na druhé Tichý oceán. A mezi nimi tisíce kilometrů pustiny, které protínalo nejdelší ocelové dítě planety: Transsibiřská magistrála.
K dokonalosti jí ale chyběl jediný, zato ten nejdůležitější dílek skládačky. Špunt na mapě. Místo, kde vlaky musely v létě na parníky a v třeskutých sibiřských mrazech – světe, div se – jezdit rovnou po zamrzlé ledové krustě, do které lidé narychlo tesali koleje.
A tak se na počátku 20. století zrodil plán na stavbu Alexejevského mostu, později známého jako Chabarovský most. Úkol to byl šílený. Postavit nejdelší most v celé Eurasii v místě, kde se řeka na podzim mění v ledové peklo a na jaře v dravou bestii trhající vše v cestě.
Inženýři se však nezalekli. Ocelové gigantické oblouky, které měly nést tíhu budoucího impéria, se nerodily na březích Amuru. Vznikaly v daleké Varšavě, odkud se po částech plavily a kodrcaly napříč celým světem, aby je dělníci na Dálném východě složili dohromady jako tu nejdražší stavebnici na světě.
Když se 5. října 1916 most poprvé otevřel, svět strnul úžasem. Skoro dva a půl kilometru dlouhá ocelová krajka se hrdě pne nad vodní hladinou a poprvé v historii propojila nepřetržitou nití – Moskvu s Vladivostokem. Byla to skutečná zlatá spona, která sevřela obrovskou zemi v jeden pulzující celek.
Most (železniční i silniční) po rekonstrukci v roce 1999
Osudy mostu byly ale stejně dramatické jako historie samotného Ruska. Jméno dostal po mladém careviči Alexejovi, jenže sotva inkoust na listinách uschnul, impérium se zhroutilo a bolševická revoluce smetla carskou rodinu z povrchu zemského. Most musel změnit jméno a na desítky let sloužit svému účelu, až se nakonec dočkal kompletní modernizace, kdy jeho původní historickou ocel nahradila nová, robustnější konstrukce.
Dnes už staré carské nýty nespí na dně řeky – jeden z obřích oblouků zůstal zachován jako memento v muzeu u paty mostu, kde dýchá atmosféra dávných časů. A pokud vytáhnete z peněženky ruskou bankovku nejvyšší hodnoty, pět tisíc rublů, pohlédne na vás v celé své majestátnosti. Most u Chabarovska. Monument, který dokázal, že lidská vůle je pevnější než ta nejlepší ocel.
Dnes už Chabarovský most zdaleka není jen osamělým pionýrem v divočině Dálného východu. S rozvojem moderní dopravy a rostoucím významem obchodu mezi Asií a zbytkem Ruska se z něj stala klíčová tepna celého kontinentu. Každý den po jeho dvoupodlažní konstrukci projedou desítky těžkých nákladních i dálkových osobních vlaků legendární Transsibiřské magistrály, zatímco v horním patře plynule proudí silniční doprava spojující Chabarovsk s ruskými regiony dále na východ.
