Článek
Budete snad řešit složité geopolitické krize? Kdepak! Skutečný umělec ala dekoratér-in-chief vezme do ruky zlatý štětec, obloží mramorem všechno, co se hýbe, a promění Washington D.C. v jedno velké Las Vegas křížené s devadesátkovým laciným cirkusem.
Jak trefně poznamenává architektonický kritik Oliver Wainwright ve svém komentáři pro deník The Guardian, tohle pokračování politicko-realitního dramatu má příznačný název: Blingpire vrací úder.
Velební sál, nebo protiatomový bunkr?
Vezměme si třeba absolutní klenot této nové epochy – nafouknutý taneční sál u Bílého domu. Původně šlo o nevinný slib: skromný sálek pro šest stovek hostů, který měl postavit soukromý sektor. Jenže ouha. Sál se jako by zázrakem pod vlivem rychlých anabolických steroidů rozrostl tak, že spíše, než k Bílému domu patří svou velikostí k letadlové lodi.
Zatímco nahoře se houpou gigantické lustry, které by vynesly do nebes i rumunského diktátora Ceaușesca, pod touto nablýskanou krustou se ukrývá šestipodlažní vojenský komplex. Ano, čtete správně. Dekadentně zabalený úkryt před soudným dnem, plný operačních středisek a nemocnic pro případ, že by snad atomový útok rušil odpolední koktejl. A cena? Pouhých 600 milionů dolarů, z nichž polovinu laskavě zacálují daňoví poplatníci.
A co teprve monumentální Triumfální oblouk? Dvou set padesát stop vysoká věž tyčící se na břehu Potomacu má sice připomínat americkou nezávislost, ale v hloubi duše každého pozorovatele je jasné, že měří hlavně ego jednoho jediného člověka. Když se zkušební model z překližky a bílého vinylu na letním slunci zkroutil, zhroutil a začala z něj lézt montážní pěna, vysloužil si od veřejnosti trefnou přezdívku Temu arch.
Jeden z modelů navrhovaného Oblouku v Oválné pracovně , úterý 7. října 2025
O nic lépe na tom není ani slavný bazén u Lincolnova památku (Reflecting Pool). Patnáctimilionová rekonstrukce dopadla tak skvěle, že se nový povrch začal loupat po pár dnech a voda se díky zpackané filtraci rázem proměnila v hustou, žabincem zarostlý močál. Když selžou bazénoví experti z vlastní golfové stáje, je čas svést vinu na zlé vandaly.
Historie opakující se jako fraška
Zatímco se vládní špičky ohánějí nápisy o ‚kráse a bezpečnosti‘ a systematicky likvidují zákony na ochranu památek, aby jim nikdo neházel klacky pod nohy, celá tato šaráda začíná děsivě připomínat ty nejtemnější a zároveň nejabsurdnější momenty historie.
Nero měl svůj Zlatý palác, Marie Antoinetta si stavěla umělou vesničku, zatímco se na obzoru stahovala mračna revoluce, a dnešní Washington se utápí ve vzornících mramoru, zlatých závěsech a katalogu mega kýče. Dějiny se sice opakují, ale tentokrát ne jako tragédie, nýbrž jako předražená developerská zakázka s příchutí levného plastu z e-shopu.
Která další historická památka podle vás dostane ten pravý zlatý nátěr jako první?
