Článek
Tento zapomenutý projekt lákal cestující pod hladinu Středozemního moře, než jej po necelém roce provozu pohltily finanční i bezpečnostní problémy.
Když se dnes procházíte divokým, sluncem bičovaným pobřežím u francouzského Marseille – v místech, kde se skály prudce svažují do tyrkysových vln průlivu Passage des Croisettes –, možná narazíte na podivuhodné relikvie. Rezavějící ocelová kola a masivní konstrukce trčící z mořského dna nebo ukotvené ve skále nevypadají jako dílo přírody. Jsou svědky jednoho z nejodvážnějších, nejpoetičtějších a zároveň nejkratších lidských snů o dobytí hlubin.
Představte si šedesátá léta minulého století (zní to hrozně, ale je to tak). Svět byl opojen touhou po pokroku. Člověk mířil do vesmíru a technika slibovala, že dokáže překonat jakoukoli překážku. Proč by tedy lidé měli obdivovat podmořský svět jen přes zamlžené potápěčské brýle nebo skrze zprostředkované dokumenty?
Z této směsice vědecké drzosti a umělecké fantazie se zrodil Téléscaphe – první a zároveň jediná podmořská lanová dráha na světě.
Když se lanovka potopí
Název samotný byl geniální slovní hříčkou. Spojením francouzského téléphérique (lanovka) a bathyscaphe (speciální hluboko mořské plavidlo určené pro nezávislý průzkum těch nejhlubších oceánských hlubin, kam se běžné ponorky nedostanou kvůli extrémnímu tlaku vody) vznikl název, který v sobě nesl příslib futuristické romance. Za touto myšlenkou stála dvojice snílků: slavný lyžař a horolezec James Couttet společně s vizionářským konstruktérem Denisem Creisselsem.
Cíl byl prostý, a přitom radikální: zpřístupnit magickou krásu mořského dna úplně každému. Žádné náročné tréninky, žádné těžké dýchací přístroje. Stačilo nastoupit do kabiny, která svým tvarem a určením připomínala miniaturní ponorku, a nechat se unášet pod hladinu.
Zhruba pět set metrů dlouhá trať vedla v hloubce deseti metrů pod hladinou Středozemního moře. Samotná jízda trvala přibližně deset minut – deset minut, během nichž se obyčejní cestující ocitli v jiné dimensi. Svět nad hladinou náhle utichl a nahradilo ho šero protkané hrami slunečních paprsků na zvlněném dně, hemžení ryb a tajuplné ticho podmořských hlubin.
Krátký život, dlouhá beseda s legendou
Jenže realita mořského živlu bývá k lidským ambicím často neúprosná. Projekt spuštěný v roce 1967 sice lákal zvědavce z celé Evropy, ale brzy začal narážet na drsné mantinely tehdejší technologie a ekonomiky. Slaná voda, koroze, obrovské náklady na údržbu a v neposlední řadě i bezpečnostní incidenty – jako byla šuškanda o kabině, která se na okamžik převrátila a donutilo vyděšené pasažéry plavat k hladině – vystavily snu rychlou stopku.
