Článek
Historicky jsme byli vždy národem, který si musel poradit v těžkých časech. To se projevilo v našich povahových rysech. V posledních letech se do našich životů vplížil jeden mimořádně zákeřný návyk – neustálé používání mobilních telefonů. A není to jen problém mladé generace, jak by si mnozí mohli myslet.
Mobilní telefon – nezvaný host u každého stolu
Představte si běžnou českou rodinu při nedělním obědě. Babička právě naservírovala svou vyhlášenou svíčkovou, dědeček se chystá pronést přípitek, když vtom… píp píp – maminka musí rychle zkontrolovat pracovní email. Cink – tatínek dostal zprávu od kamaráda o večerním fotbale, brum – teenager scrolluje Instagram, protože „už to jídlo přece viděl minulý týden“.
Podle průzkumů společnosti Nielsen Admosphere stráví průměrný Čech na mobilním telefonu přes 3 hodiny denně. A značná část této doby připadá právě na čas, kdy bychom měli věnovat pozornost našim blízkým – během společného jídla.
„Minulý týden jsem pozval svou přítelkyni na romantickou večeři do luxusní restaurace,“ vypráví mi můj kamarád Pavel, „celý večer koukala do telefonu a ‚musela‘ odpovídat na zprávy od kamarádek. Když přišlo jídlo, nejdřív ho vyfotila pro Instagram, pak ho nechala vystydnout, zatímco upravovala filtry. Byl to náš poslední společný večer.“
Dnešní moderní rodinná večeře:
Máma: „Tak, jak bylo dnes ve škole, Honzíku?“
Honzík: [bez zvednutí hlavy od telefonu] „Mmm…“
Táta: [píše SMS] „Moment, musím něco vyřešit…“
Babička: „To za našich časů…“
Všichni: [synchronizovaně zvednou prst] „Moment, babí, tohle musím sdílet!“
Proč je to vlastně problém? Tak hlavně to narušuje mezilidské vztahy. Pokazí to atmosféru jakéhokoli setkání. Je to velmi neuctivé vůči ostatním stolovníkům a taky jídlo nám nechutná tak dobře, když se nesoustředíme.
Nejsme ani zdaleka asi tak zlí, jak se může na první pohled zdát. Jsme národ s bohatou kulturou a schopností adaptace, který si pouze prochází obdobím hledání rovnováhy mezi tradicemi a modernitou. Naše seeming hrubost je často jen obranným mechanismem nebo specifickým projevem humoru. Není to tedy o tom, že bychom byli zlí – jsme prostě svoji, se všemi pozitivy i negativy.
