Článek
Když se potká největší armáda kravat, drahých hodinek a korporátních rozpočtů v republice s člověkem, který jim přišel vysvětlit, jak se doopravdy dělá byznys, výsledek bývá buď monumentální nuda, nebo čiré divadelní představení. Na letošním sněmu na brněnském strojním veletrhu jsme dostali to druhé – a to v prvotřídní kvalitě.
Před deseti dny zrušil Trump emisní limity ve Spojených státech a dal průmyslu 300 miliard dolarů. A co my jim dáme? Já říkám, že my musíme znovu těžit plyn a ropu. Byl tady rumunský prezident a říkal, že to taky začnou dělat. Musíme být soběstační.
Scéna byla jako vystřižená z učebnic politické estetiky. Na pódiu stanul šéf hnutí ANO, připraven rozdat rozumy o tom, jak postavit českou ekonomiku na nohy. Místo vizionářské promluvy k elitám českého průmyslu však sál dostal lekci z časového managementu a alternativní geologie.
Když časový limit neplatí a planeta hoří
Kdo někdy zažil vystoupení Andreje Babiše, ví, že pojem „časový limit“ je pro něj pouze nezávazným doporučením, asi jako rychlostní omezení na prázdné dálnici. Když ho moderátorka jemně upozornila, že vymezené minuty dávno uplynuly, publikum nezažilo diplomatické zrychlení řeči. Zažilo monolog, který by svou délkou mohl konkurovat nezkrácené verzi Pána prstenů.
A pak to přišlo. Moment, kdy se pět set přítomných generálních ředitelů, finančních ředitelů a majitelů firem muselo štípnout do tváře, zda se nenacházejí na natáčení humoristického pořadu. Když premiér s vážnou tváří stočil řeč k energetické soběstačnosti a těžbě ropy a plynu na našem území, sál zalila vlna, kterou nešlo přehlédnout ani přeslechnout.
Smích. Ne ten zdvořilý, který věnujete šéfovi po špatném vtipu na vánočním večírku. Ale onen spontánní, lehce nevěřící smích lidí, kteří každý den propočítávají náklady na megawatthodinu, řeší dodavatelské řetězce a dobře vědí, že z české hlinky energetický gigant typu Saúdské Arábie jen tak nevznikne.
„Lžete, cení si nás!“ aneb Politická resuscitace reality
Scénář by však nebyl úplný bez následné mediální dohrávky. V televizním studiu se poté ministr Lukáš Vlček (STAN) a místopředseda ANO Karel Havlíček pustili do souboje o to, co vlastně fyzikální zákony a zvukařské mikrofony zaznamenaly.
Zatímco Vlček s neskrývaným zadostiučiněním popisoval, jak se pět stovek byznysmenů smálo politickému skokanu všech dob, Karel Havlíček nasadil svůj osvědčený defenzivní štít. „Lžete, cení si nás!“ zvolal s vervou muže, který je ochoten odpřisáhnout, že na videu žádný smích není, a pokud tam je, jde o přidaný ruchový efekt vytvořený opozicí – prostě kampaň a účelovka!
Je to kouzelný svět české politiky. Můžete mít v sále pět stovek svědků, HD kamery, citlivé mikrofony a záznam volně dostupný na internetu, ale politická doktrína káže jasně: Pokud se vám smějí, tleskají vám. Pokud kroutí hlavou, žasnou nad vaší genialitou.
Babišova lekce pro český průmysl
Čeští podnikatelé si z Brna odnesli cennou lekci. Dozvěděli se, že řešení jejich problémů s drahými energiemi, byrokracií a nedostatkem kvalifikované pracovní síly je vlastně nadosah – stačí jen začít vrtat na zahradě a ignorovat stopky.
