Tak jako premiér Babiš ještě Česko nikdo nezostudil. Tedy, až na to slavné pero Václava Klause

Do análů mezinárodní politiky se právě zapsal nový zlatý standard. Zapomeňte na Talleyranda, Metternicha nebo nudné stohy protokolů, které se před podpisem – považte tu zvrhlost! – dokonce čtou. Na scénu v Ankaře nastoupil Andrej Babiš, muž, který pochopil, že globální geopolitika se nejlépe řídí jako holdingová drůbežárna ve třetím kvartálu. Výsledek? Evropští státníci odjížděli ze summitu s výrazem zoologů, kterým v pavilónu primátů právě začal přednášet docent kvantové fyziky.

Summit jako firemní teambuilding

Představte si to diplomatické plátno. Turecko, bezpečnostní krize, hořící Blízký východ – zkrátka situace ostrá jako břitva. Evropští lídři se sjíždějí s vážnými tvářemi, připraveni na šachovou partii s Erdoganem. A v čele průvodu, s elánem muže, který přijel - jak jinak s paní Monikou - kráčí náš premiér.

Slovenský prezident Peter Pellegrini později s bezelstnou fascinací popsal, co se dělo za zavřenými dveřmi. Ostatní lídři prý v kuloárech jen němě otvírali ústa, neschopni rozklíčovat, proč delegaci vede zrovna český premiér, co tam vlastně pohledává a jaké je jeho poselství světu. Zlí jazykové by to nazvali blamáží. My, vizionáři, v tom vidíme geniální aplikaci „strategického chaosu“. Když nepřítel – ani spojenec – netuší, co děláte, nemůže vaše kroky předvídat. A když to netušíte ani vy sami, dosáhli jste absolutní nečitelnosti.

Zlí jazykové doma hned začali roztrubovat, že pan premiér si z Turecka přivezl z ostudy kabát. Ale buďme k estetice tohoto politického selfmade manažera spravedliví: tohle nebyl žádný laciný svršek z výprodeje.

Byl to luxusní diplomatický svrchník, ušitý na míru z té nejčistší mezinárodní ignorance. Klasická izolace na evropském písečku. Hutné, poctivé domácí máslo na hlavě, které se pod horkým tureckým sluncem začalo tak nádherně roztékat a dodalo celému outfitu ten správný, lehce žluklý lesk. Proč budovat pracné spojenectví a respekt, když můžete prostě přijet, všechny dokonale zmást, udělat si selfie s Monikou a Trumpem a doma tvrdit, že jste zachránili kontinent?

Kritici z řad zasloužilých diplomatů omdlévali nad porušením všech protokolů a nad tím, že Česko v zahraničí vypadalo jako utržené ze řetězu. Jenže ti salonní teoretici nechápou kouzlo marketingu. Co na tom, že zbytek Aliance po Babišově sólu potřeboval kyslíkové masky a Brusel uvažoval o revizi psychiatrických vyšetření pro hlavy států? Důležité je, že na sociálních sítích to vypadalo neuvěřitelně akčně. No ne?

Světové turné pokračuje

Ankara byla pokořena – ne snad argumenty, ale čistým úžasem nad tím, co všechno je v srdci Evropy možné. Pan premiér ukázal, že česká zahraniční politika nepotřebuje koncepci, stačí jí dostatek datového roamingu na nahrávání videí.

Tleskáme a s napětím očekáváme další štace. Dokud je v zemi dostatek ostudy a na hlavě dostatek másla, nemusíme se bát, že by naši zemi ve světě někdo přehlédl. Sice si s námi možná nikdo nesedne k jednomu stolu, ale ta show za to stojí!

Z ostudy celá česká garderoba

Zatímco v kuloárech mezinárodní diplomacie ještě dozníval smích a diplomaté si diskrétně (někdy víc, někdy míň) odkašlávali nad netradičním uspořádáním české výpravy, hlavní aktér se rozhodl pro osvědčenou obranu: totální mediální protiofenzívu.

Andrej Babiš po návratu domů rozvinul svůj pověstný sedmnáctiminutový monolog na sociálních sítích, v němž všem vysvětlil, že verze reality, kterou viděl zbytek planety, je vlastně spiknutím nepřátelských sil.

Kdo je tady vlastně za kašpara?

Zatímco slovenský prezident Peter Pellegrini do médií bezelstně vypustil informaci, že alianční lídři v Ankaře nechápavě kroutili hlavami nad tím, proč delegaci na vojenském summitu šéfuje premiér, zatímco hlava státu a vrchní velitel ozbrojených sil sedí poslušně v druhé řadě, Andrej Babiš viděl situaci přesně opačně.

„Já se tam za našeho prezidenta regulérně styděl, bylo to hrozně trapné,“ nechal se slyšet premiér, čímž otočil diplomatické zrcadlo o sto osmdesát stupňů. Podle Babišovy verze dějin to totiž nebyl on, kdo působil nepatřičně, ale právě prezident Petr Pavel, kterého Ústavní soud svým předběžným opatřením na summit doslova protlačil.

Babiš se opřel do prezidenta s tím, že byl v Turecku pouhou „zmanipulovanou loutkou svých poradců“, která si tam dělala kampaň. Korunu všemu nasadil tvrzením, že za ním v kuloárech chodili ostatní státníci a šeptali mu: „Proboha, Andreji, proč tu ten Pavel vůbec je a co tu dělá?“

Diplomatické kruhy sice po tomto výroku upadly do hlubokých rozpaků – představa, že by například Emmanuel Macron nebo Olaf Scholz řešili s Babišem v kuloárech kompetenční spory českého ústavního práva, vyžaduje značnou dávku fantazie – ale domácímu publiku (voliči ANO) to stačilo.

Lov na Trumpa a boj s podlými fotografy

Další kapitolou Velkého eposu se stal lov na vizuální trofeje. Český internet totiž zaplavily záběry, na kterých to vypadalo, že se český premiér snaží v davu probojovat k Donaldu Trumpovi s intenzitou fanouška toužícího po autogramu.