Článek
Jenže za vizuálním mýtem moderního věku se skrývá tajemství: jeden z nejgeniálnějších podvodů v historii vědy, ve kterém hlavní roli nesehrála elektřina, ale lidská mysl a kouzlo temné komory.
Vzduchem prostupuje pronikavá vůně ozónu a podivné, tísnivé ticho. Píše se prosinec roku 1899 a v dřevěné laboratoři na úpatí Skalistých hor v Colorado Springs se schyluje k divadlu, které změní dějiny lidské představivosti.
Uprostřed potemnělé místnosti sedí muž. Je štíhlý, aristokraticky elegantní, v dokonale střiženém obleku. V rukou klidně třímá zápisník, jako by seděl v tiché univerzitní knihovně. Jen pár metrů od jeho hlavy se však rozpoutává hotové peklo. Z obřího transformátoru bičují prostor oslepující, klikatící se blesky. Miliony voltů trhají vzduch s ohlušujícím třeskem, který připomíná dělostřeleckou palbu.
Nikola Tesla sedí v samotném středu této apokalypsy. Klidný, netečný, bůh hromu ve vlastním chrámu.
Tento obraz zná celý svět. Stala se z něj definice šíleného génia, vizuální mýtus moderního věku. Jenže za touto fascinující scenérií se skrývá příběh, který je možná ještě geniálnější než samotná elektřina. Příběh o tom, jak jeden muž dokázal zkrotit nejen přírodní síly, ale i lidskou mysl.
V sázce je všechno
Abychom pochopili naléhavost té chvíle, musíme se podívat do Teslovy duše. V roce 1899 prožívá srbský vynálezce klíčové období. Jeho mysl sahá k hvězdám – chce lidstvu darovat bezdrátovou energii. Touží po tom, aby celá planeta zářila světlem bez jediného drátu. Jenže k uskutečnění tak monstrózního snu potřebuje peníze. Hodně peněz. A investoři z Wall Street, v čele s chladnokrevným bankéřem J. P. Morganem, neslyší na pouhé rovnice. Chtějí zázrak. Chtějí důkaz.
Tesla ví, že lidská fantazie je líná. Pokud lidem ukáže suchá vědecká data, nepochopí je. Musí jim vyrazit dech. Přenést je do světa, kde člověk vládne silám, které odjakživa patřily jen bohům.
Proto si do své laboratoře zve prominentního fotografa Dickensona V. Alleyho. Úkol zní jasně: stvořit obraz, na který lidstvo nikdy nezapomene.
Magie temné komory
Když Alley pohlédne do objektivu svého aparátu, ví, že stojí před neřešitelným úkolem. Fyzikální zákony jsou neúprosné. Pokud by Tesla v té místnosti skutečně seděl během plného chodu svého obřího oscilátoru (Magnifying Transmitter), neodešel by po svých. Vzduch byl tehdy nasycen smrtícím napětím, rány hromu otřásaly samotnými základy budovy a zvířata v okolí šílela hrůzou. Jeden jediný dotek zatoulaného výboje by z geniálního vědce udělal uhelnatý prach.
V tu chvíli se však zrodilo spojenectví vědy a umění. Tesla a Alley se rozhodli oklamat čas i realitu. Použili zbraň zvanou dvojitá expozice.
Laboratoř pohltila absolutní tma. Tesla stál bezpečně venku. Na jeho pokyn se spustil stroj. Pekelné blesky prořízly temnotu, tancovaly po stěnách a rvaly vzduch na kusy. Fotograf otevřel závěrku kamery. Světlo gigantických jisker se nesmazatelně otisklo do citlivé fotografické desky. Stroj utichl.
