Článek
Stačilo jedno jediné, magické podání ruky od samotného Donalda Trumpa, aby premiér zapomněl na celý svět a propadl naprostému politickému blahu.
Světla ankarského paláce se lesknou v odlescích křišťálových lustrů a vzduch je prosycen vůní drahých parfémů a vysokých podpatků prvních i druhých dam. Píše se druhý den na summitu NATO. A dnes se láme chleba, překreslují se mapy vlivu, ale v kuloárech se odehrává úplně jiné, hluboce lidské drama. Drama jednoho velkého středoevropského očekávání a jednoho hořkého zklamání.
Andrej Babiš stojí uprostřed sálu, oči mu těkají od jednoho státníka k druhému, ale hledají jen Jeho. Toho, k němuž vzhlíží jako k politickému polobohu. Vedle něj stojí Monika, elegantní, dokonale upravená, připravená na chvíli, která měla být vrcholem večera. Jenže v záři reflektorů přichází Donald Trump sám. Bez Melanie!
V tu chvíli jako by z českého páru vyprchala veškerá energie. Ta zpráva zasahuje jejich srdce s neúprosnou přesností – paní Trumpová nedorazila. Cesta do Turecka pro ni prý byla příliš dlouhá, příliš únavná.
„Kde že je?“ neudrží se Andrej s Monikou a s neskrývaným smutkem v hlase pokládají americkému prezidentovi otázku, která jim leží na srdci víc než procenta HDP na obranu. Aby zahnali trapné ticho a projevili nejvyšší možnou míru diplomatické zdvořilosti, začínají zřejmě okamžitě pět chválu na film paní Trumpové. Je to upřímné, je to dojemné, je to tak trochu babišovské. Donald s lehkým, shovívavým úsměvem přikyvuje. Atmosféra u stolu, kde sedí i Olena Zelenská, na moment zjihne. A pak to přijde. Druhý den ráno. Moment, kvůli kterému se zastavil čas.
Film, o kterém s takovým zápalem mluví, je totiž podle filmových kritiků naprostým diváckým utrpením – levnou, melodramatickou snůškou klišé, která v kinech naprosto propadla a sklízí jednu zdrcující recenzi za druhou. Jenže v očích zklamaného českého páru se toto hollywoodské fiasko mění v kinematografický klenot tisíciletí. Andrej s Monikou jistě nešetří superlativy a s vážnou tváří zřejmě Trumpovi líčí, jak je to hluboké, vizuálně úchvatné a emočně zdrcující dílo, které je chytilo za srdce.
Donald Trump, známý tím, že jakoukoli chválu na svou rodinu přijímá jako samozřejmý fakt, s neprostupným výrazem pokerového hráče poslouchá tuto ódu na umělecké kvality své chotě. Pro Andreje je to v tu chvíli dokonalá diplomatická šachová partie: je mu úplně jedno, že film má na filmových serverech hodnocení sotva patnáct procent. Hlavní je, že americký prezident poslouchá, přikyvuje a jeho ego roste do nebeských výšin – a s ním i šance, že ten vytoužený (možná pro kamery předem domluvený) stisk ruky nakonec opravdu klapne.
