Článek
„Dvě stě let historie – pryč,“ říkají dnes stále mnozí brazilští historici, kteří považují tuto tragédii za „národní lobotomii“. Ze dne na den nebylo možné ani plně pochopit rozsah ztráty. Co všechno nenávratně zmizelo a jak se země od požáru změnila?
„Když jsem viděl budovu v plamenech, připadalo mi, jako bych sledoval umírat vlastní příbuzného,“ říká Alexandre Kellner, současný ředitel muzea. Od toho tragického dne žije Brazílie s hlubokým pocitem ztráty. Muzeum, které během tří století shromáždilo na dvacet milionů předmětů, přišlo o 92,5 % své sbírky. Mezi nimi zanikly egyptské mumie, starověké řecko-římské sochy a zdánlivě nenahraditelné archeologické nálezy mapující dávnou historii lidské civilizace na amerických kontinentech.
Zmizela i Luzia – nejstarší lidská fosilie objevená na území Brazílie. Šlo o pozůstatky ženy staré přes dvanáct tisíc let. Plameny sice s sebou vzaly většinu jejího zranitelného těla, ale zázrakem se podařilo zachránit část její lebky. „Když jsem tu lebku držel, cítil jsem směs naděje a smutku – jako by nám sama Luzia připomínala, že něco se zachránit dá,“ říká paleontolog Cláudio Lenz.
Některé části sbírek však unikly osudné noci požáru jen proto, že byly uloženy mimo hlavní budovu. Ryby, plazi a zoologické exempláře uložené v jiných objektech a část vědecké knihovny zůstaly nedotčeny. Knihovna jako zázrakem přežila díky tomu, že byla umístěna v přiléhajícím křídle budovy, kam plameny nedosáhly. Nalezeno bylo i několik fragmentů spálených knih, jež připomínají destrukci vědy a historie, kterou země utrpěla.
Bolest, obnova a výzvy
Zůstává otázka: Co se změnilo? Brazílie od roku 2018 čelí nelehké cestě k obnově Národního muzea. Společnost a odborníci se sjednotili ve snaze přetvořit muzeum jako symbol národní paměti. „Je to náš závazek vůči budoucím generacím,“ říká brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva, který slíbil rozsáhlé investice do rekonstrukce muzea.
V roce 2019 byl dokončen nouzový projekt střechy – nový kovový skelet chrání zbytky budovy, ale pružnost obnovy je stále zkoušená. Finanční potíže a nedostatek politické vůle dříve vedly ke zanedbávání celého objektu. Nyní je však snaha světových zemí i mezinárodních institucí hmatatelná. Například Itálie přislíbila poskytnout repliku antické sochy a expertní pomoc na obnovu karibské keramiky, zničené během požáru.
Navzdory pokračujícím snahám zůstává mnoho nenahraditelného ztraceno. Řada předmětů byla unikátem. Lepší protipožární opatření, která by mohla zabránit požáru, tehdy neexistovala. „Kolaps našeho největšího historického dědictví by mohl být důrazným varováním ostatním muzeím po celém světě,“ tvrdí Cristiana Serejo, zástupkyně ředitele.
„Veřejnost začíná chápat, že památky nejsou jen pro minulost, ale pro to, abychom pochopili svou budoucnost,“ dodává Marina Silva, známá brazilská ekologická aktivistka. Plameny zničily nejen artefakty, ale i důvěru Brazilců v ochranu vlastního kulturního dědictví.
Budoucnost ve stínu popela
Zbytky Národního muzea dnes symbolizují nejen smutek, ale i odhodlání. Rekonstrukce je stále v procesu, stává se však platformou pro diskusi o významu investic do kultury a vědy.
Musíme učit lidi, že jejich historie stojí za ochranu, a že zanedbaná minulost vede k zanedbané přítomnosti.
Zůstává otázkou, zda budou sbírky, které byly ztraceny, někdy nahrazeny. Avšak jedna věc je jistá – plameny, které pohltily muzeum, oživily diskuze o tom, jak zachovat světové dědictví pro příští generace. A tak v troskách budovy, která byla srdcem brazilské historie, zůstal plápolat docela maličký plamen naděje a odhodlanosti.
Zdroje: https://www.museunacional.ufrj.br/dir/visitacao.html
https://x.com/MuseuNacional
https://www.facebook.com/MuseuNacionalUFRJ/
https://en.wikipedia.org/wiki/National_Museum_of_Brazil_fire