Článek
Zmiňování tzv. dobrých a špatných genů, často v souvislosti s imigrační politikou, nevychází z relevantních vědeckých poznatků o genetice a lidské rozmanitosti, ale představuje moderní formu staronové, nebezpečné a nepodložené ideologie rozdělující společnost na základě předpokládaných biologických „kvalit“. Je alarmující, že právě v USA – zemi historicky založené na inkluzi a rozmanitosti – se tato rétorika opět stává veřejným tématem.
Historie eugeniky je varující minulost
Termín eugenika poprvé definoval v roce 1883 britský vědec Francis Galton. Základní ideou eugeniky bylo „zlepšovat“ lidský genofond výběrem těch, u kterých byly předpokládány žádoucí vlastnosti, a naopak omezováním reprodukce těch, které byly označovány za nežádoucí. V první polovině 20. století se eugenická legislativa, včetně nucených sterilizací, výrazně prosadila nejen v nacistickém Německu (s fatálními genocidními následky), ale také například v USA či Skandinávii. Za druhé světové války byly v rámci nacistického programu Akce T4 systematicky vražděny statisíce tzv. nežádoucích osob – mentálně a tělesně postižených, etnických menšin či politických odpůrců.
Po válce byla eugenika většinově označena za pseudovědeckou a eticky nepřijatelnou disciplínu. Organizace i časopisy změnily název, došlo k distancování se od přímé manipulace s genofondem obyvatelstva. Základní myšlenka však, často v měkčí podobě (soft eugenics), přežívá dodnes například skrze některé biotechnologické praktiky nebo populistickou rétoriku.
Je eugenika přestrojená za osobní odpovědnost?
V posledních letech sledujeme nárůst takzvané měkké eugeniky. Jedná se o strategie, které sice nenařizují přímé zásahy do genofondu, ale podporují nebo omezují určité skupiny obyvatel prostřednictvím politik veřejného zdraví, vzdělávací a sociální politiky, nebo reprodukčních technologií. V současných Spojených státech jsou podle některých analýz podněcovány i návrhy na preferenční podporu „inteligentních“ a „zdravých“ rodičů či naopak na omezování imigrace pod záminkou „ochrany genetické kvality“ populace.
Trumpova a jeho okolím podporovaná rétorika se nápadně prolíná s myšlenkami o „silných a slabých“ – včetně tvrzení, že pouze ti, kteří jsou „geneticky způsobilí“, mají v Americe místo. Přitom se zcela opomíjejí faktory jako sociální nerovnosti, přístup ke vzdělání a zdravotní péči, jejichž vliv na životní šance, zdraví i prosperitu jednotlivce i celých skupin je prokazatelný.
Věda versus eugenika
Moderní genetika jasně odmítá jednoduché dělení lidí na základě tzv. vhodných nebo nevhodných genů. Lidé jsou geneticky nesmírně různorodí – dědičnost je komplexní, mnohovrstevnatý proces ovlivněný jak genetickou výbavou, tak prostředím a výchovou. Pokusy o centralizované plánování lidské reprodukce jsou zavrženy jak z etického, tak i vědeckého hlediska.
Obnovování eugenických myšlenek v jakékoliv podobě vede nevyhnutelně k rozdělování společnosti, stigmatizaci a potenciálnímu útlaku minorit a zranitelných skupin. Z historie víme, že i původně „nevinné“ myšlenky mají tendenci v krizových dobách přerůstat do nebezpečných sociálních experimentů se zdrcujícími následky pro lidskost i sociální soudržnost.
Je důležité zachovat si historickou paměť i kritické myšlení. Neopakujme chyby minulosti, kdy byly pod rouškou vědeckého pokroku a zlepšování společnosti páchány systematické křivdy a zločiny. Společnost by měla podporovat rozmanitost, antidiskriminaci a rovné příležitosti – nikoliv obnovování mýtu o nadřazené nebo „čisté“ populaci.
Rétorika, jakou prezentuje Donald Trump a jeho příznivci, je vědecky i morálně nepodložená. Namísto návratu k eugenickým bludům je třeba důsledně prosazovat principy lidských práv, solidarity, vzdělání bez předsudků a důstojnosti pro každého jednotlivce. Amerika, i celý svět, nesmí opakovat chyby minulosti. Proto: eugeniku znovu nezvelebujme. Nedělejme to.
