Článek
V posledních letech dochází v Evropě k výraznému posunu politického spektra vpravo, zejména ve střední a východní Evropě. Tento trend je často spojován s rostoucími obavami z globalizace, masové migrace a s nárůstem nacionalistických a konzervativních hnutí, které se v některých případech překrývají s ideologiemi krajní pravice.
V Nizozemsku se strana Geerta Wilderse, Strana pro svobodu (PVV), profiluje na protiislámské a antiimigrační rétorice. Wilders sice ve volbách nezískal dostatečnou podporu, aby se stal premiérem, ale jeho úspěch v hlasování vyvolává obavy mezi muslimskou komunitou v zemi. Wildersova politika zahrnuje návrhy na zákaz mešit, koránu a islámských šátků ve vládních budovách, což vyvolává strach o práva a bezpečnost muslimů v Nizozemsku.
V Maďarsku premiér Viktor Orbán a jeho strana Fidesz využívají protiimigrační kampaně k posílení své podpory. Orbán se vykresluje jako ochránce křesťanské Evropy a zastává názor, že Maďarsko by nemělo mísit svou kulturu s kulturami muslimů a Afričanů. Jeho vláda také vynaložila značné finanční prostředky na kampaně proti Georgi Sorosovi, kterého obviňuje z podpory nekontrolované migrace do Evropy.
V Polsku došlo k nárůstu xenofobní rétoriky, přičemž někteří nacionalisté pochodují s transparenty s nápisy jako „Bílá Evropa“ a „Čistá krev“. Polské ministerstvo vnitra tyto akce obhajuje, zatímco jiní kritizují rehabilitaci nacistických kolaborantů a obavy z oslabení nezávislosti soudů a médií.
Na Balkáně, v Srbsku a Chorvatsku, je také patrný nárůst nacionalismu. Chorvatská prezidentka poděkovala Argentině za přijetí válečných zločinců po druhé světové válce, což naznačuje posun k pravici v zemi.
V Bulharsku je součástí vládní koalice nacionalistická skupina, která je obviňována z používání nacistických pozdravů a xenofobních výroků.
Lze pozorovat, že v některých zemích Evropy dochází k posunu k pravici a k nárůstu nacionalistických a xenofobních postojů. Tento trend může být motivován snahou ochránit národní identitu a suverenitu, ale vyvolává obavy o právní stát, demokracii a práva menšin. Obavy jsou také vyjádřeny ohledně možného vlivu Ruska na podporu extremistických skupin v Evropě, což by mohlo představovat pokus o destabilizaci západních liberálních demokracií.
Toto je znepokojivý trend posunu politického spektra směrem k pravici a k nacionalismu v některých evropských zemích. Tento posun se neodehrává ve vakuu, ale je reakcí na řadu sociálních a ekonomických výzev, které Evropa v současnosti čelí, včetně globalizace, migrace, ekonomické nejistoty a teroristických hrozeb. Tyto obavy jsou často využívány pravicovými a nacionalistickými politiky, kteří hledají podporu u občanů, kteří se cítí ztraceni nebo opomíjeni v rychle se měnícím světě.
V Nizozemsku je úspěch Geerta Wilderse a jeho Strany pro svobodu (PVV) příkladem, jak protiislámská a antiimigrační rétorika může najít odezvu u voličů. Wildersovy názory a politický program vyvolávají obavy o práva a bezpečnost muslimské menšiny v zemi, která byla historicky považována za jeden z pilířů tolerance a multikulturalismu. Výsledky voleb, i když nedosáhly k vytvoření vlády, jsou varováním, že i v Nizozemsku je prostor pro růst pravicového populismu.
Podobné tendence jsou patrné i v dalších částech Evropy. V Maďarsku premiér Viktor Orbán a jeho strana Fidesz otevřeně zastávají protiimigrační politiku a obhajují ideu „čisté“ národní identity. V Polsku se vyskytují znepokojivé příklady xenofobie a nacionalismu, které jsou někdy státem podporovány nebo alespoň tolerovány.
Na Balkáně, kde historie národnostních konfliktů a etnického násilí je stále živá, je posun k pravicovému nacionalismu obzvláště znepokojující. V Chorvatsku například prezidentka vyvolala kontroverzi svými komentáři, které někteří považují za revidování historie a ospravedlňování válečných zločinců.
Tento růst nacionalismu a pravicové politiky v Evropě představuje výzvu pro evropské hodnoty, jako jsou demokracie, právní stát a ochrana menšin. Je to výzva pro evropské instituce a pro občany, kteří musí nalézt způsoby, jak se vypořádat s legitimními obavami lidí, aniž by podléhali strachu a rozdělení.
Důležitým je také způsob, jakým média a veřejná debata reagují na tyto tendence. Je nezbytné, aby byl dialog otevřený, informovaný a založený na faktech, aby se předešlo polarizaci a nárůstu nenávistných postojů. Současně je klíčové, aby politické vedení a společnost jako celek pracovaly na únosnější migrační politice a na vytváření společností, které respektují rozmanitost a zároveň chrání demokratické hodnoty občanů EU.
Zdroj: Bulletin2022
