Článek
Operace Valkýra je jednou z nejznámějších kapitol druhé světové války, která přitom mohla sehrát klíčovou roli v jejím ukončení. Tento vládní plán nacistického Německa měl sloužit k udržení občanského pořádku při masových nepokojích nebo povstáních. Věděli jste ale, že tento plán byl významnými osobnostmi nacistického režimu využit pro přípravu atentátu na samotného Hitlera?
Nejvýznamnějším z těchto spiklenců byl plukovník Claus von Stauffenberg. Spolu s generálem Friedrichem Olbrichtem, generálmajorem Henningem von Tresckowem a dalšími významnými osobnostmi nacistického režimu pozměnili plán Valkýra tak, aby byl použit k převzetí kontroly nad německými městy, odzbrojení SS a zatčení vůdců nacistického režimu po úspěšném atentátu na Hitlera. Operace Valkýra tak měla být prvním krokem k ukončení války.
Atentát na Hitlera byl plánován na 20. července 1944. Spiklenci však museli atentát dvakrát odložit. Nakonec se rozhodli zrealizovat jej, i přes to, že Hitlerova porada, kde měl atentát proběhnout, byla přesunuta mimo bunkr. Tím se výbušná nálož stala mnohem méně účinnou a Hitler byl jen lehce zraněn. Konečný atentát ovšem skončil neúspěchem a Hitler nechal spiklence pozatýkat a zhruba 200 lidí popravit. I přesto je Operace Valkýra považována za jeden z nejvýznamnějších pokusů o atentát na Hitlera.
Důvodem, proč se vůbec spiklenci rozhodli k tak drastickému kroku, byla beznadějná situace Německa v druhé světové válce. Poté, co se spojenecké jednotky vylodily v Normandii a německé jednotky utrpěly série porážek na východní frontě, se pro spiklence stal konečný atentát na Hitlera jediným řešením. Spiklenci byli však při přípravě atentátu vyrušeni a s výbušninou pracovali pouze s jedním kilogramem plastické trhaviny, i když plán počítal s dvojnásobným množstvím. Po atentátu se Stauffenberg dostal z budovy, nasedl do automobilu a odjel, přičemž Hitler zůstal naživu.
Ačkoli byla Operace Valkýra neúspěšná, představuje důležitou kapitolu v historii druhé světové války. Připomíná nám, jak odvážní jedinci riskovali své životy v pokusu svrhnout nacistický režim a ukončit válku.
Operace Valkýra a nejodvážnější pokus o atentát na Hitlera
Před 75 lety se odehrál jeden z nejznámějších pokusů o atentát na Adolfa Hitlera. Dne 20. července 1944 se na letišti v Rangsdorfu v 8 hodin ráno odstartovalo kurýrní letadlo s důstojníkem nacistické armády, plukovníkem Clausem von Stauffenbergem a nadporučíkem Wernerem von Haeftenem na palubě. Ve své aktovce převáželi dva balíčky, každý o váze jednoho kilogramu, plné výbušniny. Jejich cílem bylo doslova vyhodit do vzduchu Hitlerův velitelství zvané Vlčí doupě.
Po příjezdu do Rastenburgu se Stauffenberg nejdříve zeptal majora Freyenda, kde by si mohl vyměnit košili. Byl mu dovolen vstup do jedné ubikace, kde spolu s von Haeftenem zahájili aktivaci bomby. Byli však vyrušeni a z bezpečnostních důvodů se rozhodli kompletaci bomby nedokončit. Místo plánovaných dvou kilogramů výbušniny byla tedy bomba sestavena pouze z jednoho kilogramu.
Stauffenberg poté vešel do poradní místnosti, kde věnoval Hitlerovi „dárek“ v podobě aktovky s bombou uvnitř, kterou položil pouhý metr od něj. Za záminkou nutného telefonátu se následně dostal z budovy a odešel k Haeftenovi, který ho čekal v autě. Když krátce poté bomba vybuchla, byli už na cestě. Stauffenberg, aniž by ověřil, zda je Hitler skutečně mrtvý, vydal rozkazy k provedení plánu Valkýra, který měl za cíl svrhnout nacistický režim. Následné události však ukázaly, že Hitler atentát přežil a atentátníky stihla krutá pomsta.
Tento neúspěch přinesl smrt více než 200 osobám, včetně Stauffenbergova bratra Bertholda, který byl popraven 10. srpna. Generál Henning von Tresckow spáchal sebevraždu a polní maršál Erwin Rommel se rozhodl pro stejný krok, aby uchránil svou rodinu před perzekucí.
Pokud by se porada konala v tradičně používaném betonovém bunkru, tlaková vlna z bomby by pravděpodobně zabila všechny přítomné. Ale kvůli krásnému letnímu počasí bylo na poslední chvíli rozhodnuto, že se konference bude konat v lehkém dřevěném domku venku. To vedlo k tomu, že tlaková vlna měla mnohem menší ničivý účinek a Hitler přežil. Podle některých teorií byla aktovka navíc ještě posunuta na druhou stranu jedné ze dvou masivních nohou stolu, což vytvořilo mezi Hitlerem a bombou přirozenou zábranu, která ho nakonec uchránila před nejtěžšími následky exploze.
Tento dramatický incident se tak stal jedním z posledních pokusů o svržení nacistického režimu a ukázal odvahu těch, kteří byli ochotni riskovat vše pro záchranu své nešťastné země.
Zdroj: Bulletin222, Wikipedia
