Článek
Její prožitky a vzpomínky nám otevírají dveře do samotného jádra nacistického režimu, a to z pohledu ženy, jež měla tu výsadu být očitým svědkem událostí, které trvale ovlivnily dějiny světa. Je to vyprávění o síle, přežití a konečné cestě k odpuštění.
Můžete převzít svědomí jiného člověka?
V roce 1942, když jí bylo 22 let, se stala součástí takzvaného Hitlerova vnitřního kruhu jako jeho osobní sekretářka. Místo osobní sekretářky zastávala až do Hitlerovy smrti o tři roky později. V té době, to byla obrovská čest a privilegium, ale později to byla noční můra, která ji pronásledovala až do konce jejího života.
Od Stalingradu chtěl Hitler jíst pouze ve společnosti svých sekretářek. Dvě mu dělaly společnost u oběda a dvě po čas večerního čaje.
Traudl začínala jako sekretářka v nacistické straně v Berlíně, její práce ji zavedla až do Hitlerova sídla Berghof v Berchtesgadenu. Tady psala pro vůdce dopisy, zprávy a připravovala dokumenty pro Führera. Jako osobní sekretářka doprovázela Hitlera i do východního Pruska, a nakonec zpět do Berlína, do bunkru pod Říšským kancléřstvím, kde jí byla diktována poslední vůle Adolfa Hitlera. Zde byla přímým svědkem konce Třetí říše.
Byly to jeho velké cíle, proto šel přes mrtvoly.
Stala se očitým svědkem některých z nejtemnějších momentů lidské historie. Byla svědkem Hitlerova vzestupu a pádu, jeho zvrácené ideologie a jeho neúprosné krutosti. Byla přítomna, když se rozhodl pro invazi do Sovětského svazu, když se rozhodl pro konečné řešení židovské otázky a když se rozhodl pro sebevraždu v posledních dnech své vlády. Hitler jí diktoval svou poslední vůli. Byla přítomna svatbě Hitlera s Evou Braun.
Ocitla jsem se v mrtvém bodě. Při výbuchu je takové místo, kde je úplně ticho.
Po válce byla Traudl Junge zatčena a vyslýchána spojenci. Svědčila před norimberským tribunálem a byla propuštěna v roce 1948. Poté se stáhla do soukromí a strávila zbytek svého života marně se pokoušející vyrovnat se svou minulostí.
Byl úplně závislý na svém osobním lékaři doktoru Morellovi. Hitler neměl rád, když se ho někdo dotýkal.
Traudl Junge, která byla u Hitlera až do jeho posledních chvil, kdy spáchal sebevraždu v dubnu 1945, popisovala atmosféru v jeho bunkru jako ponurou a stresující. Přestože byla po válce kritizována za svou roli v nacistickém režimu a za to, že přehlížela jeho zločiny, Traudl trvala na tom, že nikdy nebyla svědkem diskuse o židovském holocaustu. Její tvrzení byla některými lidmi zpochybněna, včetně lovce nacistů jako byl Simon Wiesenthal, kteří argumentovali tím, že její loajalita k nacistickému režimu přispěla k jeho schopnosti provádět genocidu. Traudl Junge zemřela v roce 2002 a i po své smrti zůstala kontroverzní postavou.
Traudl nikdy nepopřela svou roli v Hitlerově režimu. Naopak, byla otevřená ohledně své minulosti a svých chyb. Do světa vyslala silnou zprávu o nebezpečí slepé loajality, o důležitosti odpovědnosti a o nutnosti pamatovat na minulost, abychom se jí nemuseli opětovně dopouštět.
Nenáviděla jsem Hitlera, za to, že nás nechal v bunkru. Nenáviděla jsem ho za to, že se zabil a nechal nás v pasti.
V roce 2002, krátce před svou smrtí, Traudl Junge sdílela svůj příběh s dokumentárním filmařem André Hellerem. Výsledný mimořádný film „V mrtvém bodě: Hitlerova sekretářka“ poskytuje věrný pohled na její život a na její roli v nacistickém režimu. Film je také příležitostí pro Traudl Junge, aby se omluvila a poprosila o odpuštění.
