Článek
Podporovala značka Hugo Boss válečné úsilí Německa? Je její role v historii válečného Německa z pohledu současnosti tak negativní?
Hugo Ferdinand Boss se narodil 8. června 1885 ve městě Metzingen v švábské oblasti v Německu. Narodil se do rodiny textilních obchodníků Heinricha a Luisy Bossových. Jelikož byl jediným synem, který přežil do dospělosti, bylo jeho určením převzít rodinný obchod. Od malička proto pomáhal v rodinném podniku a učil se obchodu. Během první světové války byl povolán do armády, ale za celou dobu války neprošel žádným povýšením. Bylo jasné, že jeho budoucnost je spojena s rodinným obchodem.
V roce 1924 založil Hugo F. Boss svou první textilní manufakturu. Finanční podporu mu poskytli ostatní majitelé textilních továren v Metzingenu. V jeho továrně se ručně vyráběly různé druhy oděvů. První velká objednávka na košile přišla téhož roku od Rudolfa Borna, mnichovského obchodníka s textilem. Objednávka zahrnovala i hnědé košile určené pro Národně-socialistickou stranu. Hugo Boss v roce 1924 pravděpodobně netušil, proč byly objednány hnědé košile, ale v polovině 30. let již ve svých reklamách uváděl, že jeho firma je „dodavatel vybavení Strany již od roku 1924.“
Na konci dvacátých let zasáhla celý svět globální ekonomická krize. I Bossův podnik se ocitl na pokraji bankrotu. Díky dohodě s věřiteli, kteří umožnili pokračování výroby, však krizi přežil. V roce 1931 se Hugo F. Boss stal členem NSDAP a téměř okamžitě dostal zakázku na výrobu stranických uniforem.
Německá ekonomika se začala po roce 1933 zotavovat z krize. Hugo Boss využil svých stranických kontaktů, aby zachránil zaměstnanost v Metzingenu. Jak se zvyšovala Hitlerova moc, Boss začal omezovat výrobu běžného textilu a soustředil se na výrobu uniforem a vojenského vybavení. Díky tomu, že již pro nacistickou stranu šil a byl jejím členem, měl lepší šance získat tyto oficiální zakázky a udržet se tak v jediném segmentu textilního průmyslu, který rostl. Až do roku 1938 vyráběla jeho firma různé druhy civilních oděvů. Teprve o rok později, tedy rok před začátkem války, se přeorientovala na výhradní dodávání velkých zakázek pro armádu.
Do roku 1942 se obrat jeho společnosti zvyšoval a dosáhl vrcholu těsně nad jedním milionem říšských marek. Ale v tomto roce firma zažila prudký pokles z důvodu zavedení pevných cen komodit. Oděvní továrny Hugo Boss byly zařazeny do cenové kategorie 1. Proto byla zahájena operace s cílem vyrábět co nejvíce uniforem za co nejnižší ceny. Firmě byly také přiděleny větší počty zaměstnanců a materiálů pro výrobu. Až do konce druhé světové války Hugo Boss vyráběl uniformy pro Wehrmacht i jednotky Waffen-SS.
Protože měla textilka Huga Bosse na tak velké objednávky příliš malý počet zaměstnanců, začala uplatňovat pomocnou sílu v podobě nuceně nasazených. Během druhé světové války využíval Boss až 140 nuceně pracujících, především žen. Zaměstnanci pocházeli především z polského Bielska, kde k jejich náboru pomáhalo gestapo. Do roku 1943 provozovala fabrika vlastní tábor pro ubytování nucených pracovníků mužů, ženy bydlely v místních rodinách. To se však změnilo po vybudování specializovaného tábora pro východoevropské pracovníky na počátku roku 1943. Ten byl postaven a provozován hlavními společnostmi z Metzingenu.
Podmínky v pracovním táboře byly daleko horší, než ve kterých nucení pracovníci přebývali v místních rodinách. Obecně se nedostávalo potřebných věcí např. přikrývky, léky a jídla. Přestože Hugo Boss využíval 12hodinovou pracovní dobu dělníků, nuceně nasazeným alespoň umožnil stravovat se v podnikové kantýně. Společnost se vůbec snažila vylepšit životní podmínky nucených pracovníků - věděla, že díky tomu mírně zlepší jejich pracovní výkon. Proto s nimi zacházela v mezích možností dobře.
Metzingen byl obsazen spojeneckými vojsky na začátku roku 1945. Hugo Boss byl nucen zaplatit sto tisíc říšských marek jako reparaci za zbohatnutí na válečném průmyslu a pokutu za používání nucených pracovníků a podporu zločineckého režimu. Hugo Boss byl nicméně klasifikován jako následovník, jinými slovy ne jako tvůrce režimu, ale jako ten, kdo jej následoval. Hugo Boss zemřel v srpnu 1948 na zánět dásně a zubů.
Až do padesátých let vyráběla továrna uniformy a oblečení pro spojenecká okupační vojska a Červený kříž. V padesátých letech továrna začala opět vyrábět civilní oblečení, především pánské obleky. Továrnu tehdy vedl zeť Huga Bosse, Eugen Holy. V roce 1969 ji převzali bratři Joachen a Uwe Holy a postupně ji transformovali do dnešní podoby – jedné z nejznámějších značek oděvního průmyslu.
Hugo Boss byl jak podporovatelem nových trendů v Německu po první světové válce, tak obchodníkem, který získal zakázky na výrobu uniforem. Pokud jde o využití nucené práce, tady se jednoduše přizpůsobil požadavkům doby, ačkoli je zřejmé, že se snažil zlepšit podmínky těchto pracovníků. Přestože byl Hugo Boss dělníky vnímán pozitivně, to samé se nedá říci o ostatních vedoucích pracovníků společnosti, kteří byli představiteli NSDAP a kteří se ke svým podřízeným chovali krutě. Vedení společnosti Hugo Boss se za své jednání během druhé světové války omluvilo několikrát.
Historie Huga Bosse je stále předmětem debat, jak dokládá i incident, ke kterému došlo na předávání cen Muž roku magazínu Gentleman’s Quarterly v roce 2013. Herec Russel Brand zde vtipkoval na účet sponzora události - firmy Hugo Boss.
Každý, kdo ví něco o historii a módě také ví, že to byl Hugo Boss, kdo šil uniformy pro nácky. Ale přiznejme si to – vypadali zatraceně dobře, zatímco zabíjeli lidi kvůli jejich náboženství a sexuální orientaci.
Za toto poškození sponzora byl Brand okamžitě vykázán z večírku. Tabloidní novináři následně našli fotky Russella Branda oblečeného v obleku Hugo Boss, což přineslo všem další publicitu.
Zdroj: Bulletin2022, Muži v česku, Týden, NOTINO, Wikipedie
