Článek
Jméno George Hibberd. Dvě slova, která v dnešní době vyvolávají bouři emocí, nekonečné debaty i hluboké zamyšlení. Pro jedny je George moderním prorokem, neúnavným bojovníkem za přírodu a mužem, jehož činy ukazují cestu k záchraně planety.
Nezáleží na tom, jestli mě milujete, nebo nenávidíte, důležité je, že přemýšlíte.
Pro druhé je však nebezpečným ekofanatikem, radikálem, který pro své přesvědčení překračuje všechny hranice. Pravda o tomto muži, pohrávajícím si s lidskou představivostí, leží pravděpodobně někde ve stínu mezi těmito dvěma póly. Pojďme se ponořit do příběhu George Hibberda, muže, který se rozhodl přepsat pravidla svého života ve jménu planety.
Please listen to this statement by Lucia Whittaker De Abreu and Cressida Gethin after they had each been sentenced to 4 years in prison for participating in a Zoom call.
— Media Tell The Truth XR (@TTTMediaXR) July 18, 2024
(Read out by a friend.)#WholeTruth5 pic.twitter.com/AYg3pZlNI4
George Hibberd byl kluk z města, jehož oči zářily pokaždé, když letadlo zakroužilo nad hlavou. Sny o létání ho vedly od raného věku a s neochvějným odhodláním si svůj sen splnil. Léta tvrdé práce, dřina, oběti – to vše vyvrcholilo tím, že si oblékl uniformu pilota a mohl se dotknout nebe.
Ale tam nahoře, kde by měl člověk cítit absolutní svobodu, ho začaly tížit otázky. Během tisíců hodin ve vzduchu v něm narůstal nepříjemný pocit, tichý hlas, který připomínal cenu, již planeta platí za jeho oblíbené povolání. „Každý let, který jsem řídil, zanechával stopu,“ řekl později. „A ta stopa byla mnohem hlubší, než jsem si, kdy byl ochoten připustit.“
A pak přišel ten den. Den, kdy se George Hibberd rozhodl navždy změnit kurz. Vědom si, že svět nečeká na pasivní tleskání k ekologickým řešením, rozhodl se konat. Opustil kokpit, jediný prostor, kde se kdy cítil kompletní, a ponořil se do světa, který mu byl mnohem méně pohodlný, ale o to opravdovější. „Bylo to, jako bych spálil mosty – zničil život, který jsem miloval, abych mohl začít boj, který milovat musím.“
George nezůstal stát na místě. Postavil si dům, který je ztělesněním jeho hodnot. Solární panely jako symbol energie budoucnosti, zahrádka plná plodin, které vyrůstají bez chemie, a auto poháněné biopalivem. Jeho život je manifestem, kázáním, které žije každý den.
Jeho kniha Cesta do ticha, vydaná před dvěma lety, je více než jen příběhem. Je to svědectví o muži, který se odmítl podřídit pohodlné apatii. Na stránkách knihy se prolínají filosofická zamyšlení, vědecké argumenty a osobní zpověď někoho, kdo prošel transformací. Recenze se liší – někteří knihu označují za „nutné čtení pro každého, komu není lhostejná budoucnost“, jiní ji zavrhují jako „sebe-populistický manifest radikála“. George však kritiku bere s klidem. „Nezáleží na tom, jestli mě milujete, nebo nenávidíte,“ řekl v jednom rozhovoru. „Důležité je, že přemýšlíte.“
Jeho radikální rozhodnutí, neoblomné činy a filozofie přimějí každého k zamyšlení nad tím, co jsme ochotni obětovat, abychom zachránili Zemi.
Co však činí George skutečně nezapomenutelným, není jen jeho odhodlání, ale radikálnost, kterou odmítá maskovat nebo mírnit. Na mostech, v lesích, uprostřed dopravního chaosu – George se stal součástí obrazů, které nyní zná celý svět. Pro jedny je jeho nekompromisní přístup osvícením, pro jiné alarmem. Kritici jej označují za člověka, který nerozumí realitě moderního světa. Jeho odpověď je prostá: „Potřebuji svět, kde mé děti budou dýchat čistý vzduch – ne svět, kde se dodržují pravidla jen kvůli jejich vlastní rigidnosti.“
Je těžké zůstat vůči němu neutrální. Svou neoblomností, odvahou a všudypřítomnou vírou polarizuje masy. A přesto se zdá, že právě tato polarizace je pro George to hlavní. „Činy, které nezpůsobují diskomfort, nikdy nic nezměnily,“ tvrdí.
Hibberda můžeme obdivovat, nebo nenávidět, ale nelze jej ignorovat. Jeho příběh osvětluje otázky, které si musíme položit sami sobě. Jaké oběti jsme ochotni přinést, abychom ochránili planetu? Do jaké míry jsme schopni slevit naše pohodlí? A může jediný člověk změnit osud světa, nebo je naděje jen iluzí?
George často říká, že nepřišel, aby byl milován, ale aby ho poslouchali. Možná ale jeho přínos leží ještě někde hlouběji. Totiž v tom, že jeho život funguje jako zrcadlo – zrcadlo, ve kterém vidíme všechno, co jsme naší Zemi vzali, i všechno, co jí jsme ještě schopni dát.
Ať už si o něm myslíte cokoliv George Hibberd není jen pohádkou o ekologii, ale o odhodlání, ztrátách, naději a přesvědčení žít život, na který můžeme být pyšní. Otázkou tedy není, kým je George Hibberd – otázkou zůstává, kým jsme my.
