Článek
A ještě k tomu Pikao za pár drobných, co se na ten rohlík jen tak pláclo – hotový gastronomický koncert! Tehdy za desetikorunu člověk nakrmil sebe i svou rodinu… no dobře, aspoň psa. A dnes? Těch deset korun sotva stačí na plastový sáček, do kterého si ten rohlík můžete naložit, pokud si jej zrovna nehodláte tajně schovávat v kapse.
Ale teď zpátky do současnosti. Pojďme si nalít čistého vína, nebo raději farmářské flat white, které vás svým minimalistickým objemem a maximální cenou pořádně nakopne – hlavně v peněžence. Je těžké si nepovzdechnout: „Tohle že je pokrok?“ Kam jsme se to za 35 let dostali, přátelé?
Vítám vás v realitě, kde kafíčka za osmdesát korun už ani nepovažujeme za něco výjimečného, ale kde mišákovat, jestli si koupíme druhý rohlík, je na denním pořádku. Držte si hrnky, protože dnes to je super drsné.
Brutální realita: Jak nás inflace práskne mezi oči, když si chceme dát flat white
Vzpomínáte si na časy, kdy „jít na kafe“ znamenalo pro vás i vaše peníze něco jako menší pauza? Turek za dvacku, co vypadal, jako by do něj omylem hodili uhlí, byl klasika. Kdo chtěl rozumět pojmům jako espresso nebo latte macchiato, musel tehdy jet do Itálie nebo aspoň vidět Tajemství šestého smyslu. Ale dnes? Koukáme na menu kaváren a přijde nám, jako by šlo o výčet nabídek investičního portfolia.
Flat white za osmdesát? To není kafe, to je zážitek. Nebo spíš kulturní šok. A jestli někde najdete ceník, kde mají kávu za méně než šedesát, radujte se! To už je totiž něco jako jednorožec mezi nápoji. Jen si dávejte pozor, aby to nakonec nebyl zalitý lógr z mikrovlnky.
Jsme v bodě, kdy se každodenní rituál „ráno do kavárny na cestě do práce“ stal znatelnou položkou v měsíčním rozpočtu. Někdy až tak znatelnou, že by vám vaše babička pravděpodobně místo kafe doporučila nasadit si vařečku do vázy a začít zalévat čajem. Jen si zkuste vzpomenout, kdyže se tenhle styl stal běžnou součástí života.
Doba „turek za dvacku“ teď už působí jako nostalgická pohádka na dobrou noc, kterou budeme vyprávět dalším generacím. Budou na nás koukat s nevěřícím úsměvem, jako když mluvíme o kazetových přehrávačích nebo tamagočí.
A víte co? Je to už jen relikvie pradávné doby. Všechno, co bylo kdysi normální, se pomalu stává historickou vzpomínkou.
Brutální realita: Pečivo jako luxusní zboží
A co teprve pečivo. Rohlík za korunu? Prosím vás, klidně si to říkejte dál, ale ať u toho nejsou děti – to je už vyloženě pohádka. Malý, křupavý, voňavý symbol českého stolu dnes už hraničí s luxusním zbožím. Pět korun za rohlík? Jasně, ať se raději smějeme, než brečíme. Tentokrát ale ne smíchem, spíš smutkem.
Vložit si rohlík do nákupního košíku se teď už stává podobné morálnímu dilematu jako výběr auta. „Vážně tenhle rohlík potřebuji? Není to zbytečně okázalé?“ Ano, je to tak – dneska to není o tom, kolik rohlíků si koupíme, ale o tom, jestli jsme připraveni obětovat něco ze svého dalšího platu, abychom si na ně mohli dopřát trochu paštiky (která mimochodem taky není nejlevnější, ale o tom až jindy).
Dříve nikdo nepotřeboval rozvahu nad pečivem, názvy jako „máslový croissant s kváskovou drobenkou“ znali jen v drahých pekárnách někde v Paříži. Ale dnes? Vybrat správné pečivo vyžaduje stejné schopnosti a sebedisciplínu jako plánování rozpočtu na dovolenou Zanzibar s výletem do Tanzanie.
Takže, co se vlastně změnilo? My, náš svět, nebo obojí? A můžeme to nějak přetočit zpátky anebo si budeme muset zvyknout, že jednoho dne nás rohlíky budou stát stejně jako zlaté šperky? Přepočítat si jednou rozmazaně vytištěný účet z malého nákupního košíku vás nezachrání. Nakonec dojdete k závěru, že na cestě k flat white za osmdesát a rohlíkům za dvacku ztratíme něco mnohem důležitějšího než jen peníze – tu radost z drobných, obyčejných věcí.
