Článek
Její příběh odhaluje temnou stránku lidské povahy a ukazuje, jak může moc a ideologie zkorumpovat i mladého člověka.
Jaký byl život Irmy Grese od jejího dětství přes kariéru v koncentračních táborech až po její konečný osud? Co ji vedlo k tak extrémnímu chování a jaké zločiny proti lidskosti spáchala? Jak dopadl soud a poprava, která ukončila život jedné z nejznámějších nacistických zločinců v sukni? Otázka, kde je Irma Grese pohřbena, zůstává dodnes předmětem zájmu mnoha historiků a badatelů.
Dětství a mládí Irmy Grese
Irma Grese se narodila 7. října 1923 ve Wrechenu, malé vesnici v Meklenbursku. Byla třetím z pěti dětí v rodině zemědělského dělníka Alfreda Grese a jeho manželky Berty. Rodina žila ve skromných podmínkách, což mělo významný vliv na Irmin životní příběh.
Tragická událost poznamenala Irmino dětství, když jí bylo pouhých třináct let. Její matka Berta spáchala sebevraždu vypitím kyseliny chlorovodíkové. Důvodem tohoto zoufalého činu byla nevěra jejího manžela s dcerou místního hospodského. Tato rodinná tragédie zanechala na mladé Irmě hluboké jizvy a pravděpodobně přispěla k jejímu pozdějšímu problémovému chování.
Po smrti matky se rodinná situace dále komplikovala. Alfred Grese, Irmin otec, se v roce 1937 připojil k nacistické straně NSDAP a o dva roky později se znovu oženil. Tento krok měl významný dopad na Irmin pozdější příklon k nacistické ideologii.
Irma měla již od útlého věku problémy ve škole. Její prospěch byl velmi slabý a chyběla jí píle i intelektuální schopnosti. Navíc se potýkala s problémy v mezilidských vztazích. Podle výpovědi její sestry Helene se Irma často vyhýbala konfliktům a raději utíkala před konfrontacemi.
Situace ve škole se natolik zhoršila, že Irma musela opustit vzdělávací systém již ve čtrnácti letech. Důvodem nebyl jen její špatný prospěch, ale také obvinění ze šikanování a fyzického týrání spolužáků. Toto předčasné ukončení vzdělání mělo tragický vliv na její další životní dráhu.
Po odchodu ze školy se Irma snažila najít své místo v životě. Pracovala šest měsíců na místní zemědělské farmě a další půlrok v obchodě v Lychenu. V patnácti letech nastoupila do SS sanatoria Hochenlychen, kde setrvala dva roky jako pomocná síla. Zde se starala o nemocné vojáky a snažila se naplnit svůj sen stát se zdravotní sestrou. Tento sen se jí však nepodařilo uskutečnit.
Vstup do nacistických organizací
Navzdory svému problémovému dětství a nedostatečnému vzdělání našla Irma Grese svou cestu k nacistické ideologii. Proti vůli svého otce se připojila k Bund Deutscher Mädel (BDM), což byla dívčí obdoba Hitlerjugend. Tato organizace zapříčinila, že se postupně stala fanatickou nacistkou.
Její zapojení do BDM a později do pomocných jednotek SS bylo pravděpodobně motivováno touhou po uznání a pocitu sounáležitosti, které jí chyběly v rodinném prostředí. Nacistická propaganda a ideologie jí poskytly jasný a zvrácený směr a cíl v životě.
V roce 1942, ve věku pouhých 18 let, se Irma dobrovolně přihlásila do služby v koncentračním táboře. Toto rozhodnutí odstartovalo její mimořádně nechvalně známou kariéru dozorkyně v koncentračním táboře. Její cesta od problémového dítěte k jedné z nejobávanějších postav nacistického režimu tak byla započata.
Ravensbrück
V roce 1942 Irma zahájila svou kariéru v nacistickém systému koncentračních táborů. Ve věku pouhých 18 let dobrovolně nastoupila jako dozorkyně (Aufseherin) v ženském koncentračním táboře Ravensbrück.
Ravensbrück se stal pro Irmu místem, kde se poprvé setkala s brutálním zacházením s vězni a kde se začala projevovat její sadistická povaha. Zde se naučila základům práce dozorkyně a rychle si osvojila krutý přístup k vězňům, který později proslul svou brutalitou.
Auschwitz-Birkenau
V březnu 1943 byla Irma převelena do Auschwitz-Birkenau, největšího nacistického vyhlazovacího tábora. Zde její kariéra nabrala strmý vzestup. Grese se stala dozorkyní v ženském oddělení tábora, kde měla na starosti až 30 000 vězňů.
V Auschwitz-Birkenau se Irma „proslavila“ svou krutostí a sadistickými praktikami. Chodila po táboře v těžkých černých holínkách a s bičem v ruce, který aktivně používala proti vězňům. Její brutalita byla tak extrémní, že si vysloužila přezdívky jako „Hyena z Osvětimi“ nebo „Krásná bestie z Osvětimi“.
Podílela na selekci vězňů pro plynové komory a aktivně se účastnila mučení a týrání vězňů. Zaměřovala se především na mladé a krásné ženy, které vnímala jako svou konkurenci. Její sadistické praktiky zahrnovaly bití, mučení, a dokonce nucené potraty těhotných vězeňkyň.
Ke konci roku 1944 Irma dosáhla pozice SS-Rapportführerin v C-lágru, což z ní učinilo druhou nejmocnější ženu v Birkenau. V této funkci měla pod sebou šest Aufseherinnen a dohlížela na 20-30 000 vězňů v osmadvaceti blocích.
Bergen-Belsen
S blížícím se koncem války byla Irma v lednu 1945 převelena zpět do Ravensbrücku. Odtud se v březnu 1945 přesunula do koncentračního tábora Bergen-Belsen. I zde pokračovala ve svých krutých praktikách, ačkoli již jen krátce.
V Bergen-Belsenu zůstala až do osvobození tábora britskými jednotkami 15. dubna 1945. Dva dny poté, 17. dubna 1945, byla zatčena britskou armádou. Tím skončila její tříletá „kariéra“ v nacistických koncentračních táborech. Během své služby v koncentračních táborech vypracovala z řadové dozorkyně na jednu z nejvýše postavených a nejobávanějších žen v nacistickém systému. Její rychlý vzestup a extrémní krutost z ní učinily symbol zla a bezohlednosti nacistického režimu.
Až do konce odmítala přiznat svou vinu a tvrdila, že pouze plnila rozkazy. Její případ se stal jedním z nejznámějších v poválečných procesech s nacistickými zločinci a dodnes zůstává předmětem zájmu historiků a badatelů, kteří se snaží pochopit, jak se mladá žena mohla stát, tak nemilosrdnou dozorkyní v koncentračním táboře.
Metody týrání vězňů
Irma Grese se během své služby v koncentračních táborech proslavila extrémní krutostí vůči vězňům. Její sadistické praktiky zahrnovaly širokou škálu metod týrání, které způsobovaly vězňům nesmírné utrpení. Jednou z jejích oblíbených zbraní byl bič vyrobený z celofánu v táborové tkalcovské továrně. Přestože byl lehký, jeho údery byly extrémně bolestivé. Používala ho i přes zákaz velitele tábora, přičemž jakýkoliv prohřešek vězeňkyň brala jako příležitost k tvrdým trestům.
Kromě biče používala k týrání vězňů také vycházkovou hůl a těžké černé holínky, kterými vězně kopala. Neváhala ani použít střelnou zbraň. Když se vězeňkyně snažily při selekcích utéct přes okno ven, bez váhání vězenkyně zastřelila. Další z jejích krutých praktik bylo pouštění vyhladovělých psů na vězně. Svědectví přeživších hovoří o tom, jak úmyslně nechávala své psy hladovět a pak je pouštěla mezi bezbranné vězně.
Účast na selekcích
Irma Grese se aktivně podílela na selekcích vězňů určených k okamžité likvidaci v plynových komorách. Jako SS-Rapportführerin měla pravomoc rozhodovat o životě a smrti tisíců lidí. Při selekcích si vybírala především nemocné a slabé vězně, ale také každou ženu, která si zachovala stopy své bývalé krásy. Zaměřovala se především na hezké a mladé Židovky, které považovala za možnou konkurenci.
Její účast na selekcích byla natolik brutální, že si vysloužila děsivé přezdívky. Svědci během jejího poválečného procesu popsali, jak osobně vybírala ženy do plynové komory a jak se vyžívala v utrpení a strachu vězňů.
Psychologický profil Irmy Grese odhaluje komplexní osobnost, která v sobě spojovala krutost s touhou po moci a uznání. Její chování v koncentračních táborech vykazovalo známky extrémního sadismu a absence empatie vůči obětem. Chodila vždy velmi pečlivě ustrojena a nadměrně používala parfém. Tato kombinace byla součástí jistého psychologického sadismu vůči vězeňkyním, které mučením přišly o svou ženskost a stály na prahu smrti. Šlo o její emocionální způsob týrání vězeňkyň, které byly špinavé v otrhaných hadrech a páchly.
Její agresivní povaha se v prostředí koncentračního tábora mohla nekontrolovatelně rozvíjet. Vyžívala se v moci, kterou měla nad životy vězňů, a její krutost často přesahovala i standardy ostatních dozorců. Někteří svědci vypověděli, že během týrání a mučení vězňů bylo na ní patrné sexuální vzrušení a uspokojení. Toto chování naznačuje možné perverzní sexuální sklony a hypersexualitu.
Nikdy neprojevila lítost nad svými činy. I v cele smrti si vesele zpívala nacistické písně, což svědčí o její hluboké indoktrinaci nacistickou ideologií a neschopnosti nebo neochotě reflektovat své zločiny. Její případ zůstává dodnes předmětem zájmu historiků a psychologů, kteří se snaží pochopit, jak se mladá žena mohla stát, tak nemilosrdnou dozorkyní.
Otázka, kde je Irma Grese pohřbena, zůstává dodnes předmětem spekulací a zájmu mnoha badatelů. Její tělo bylo po popravě pravděpodobně zpopelněno a popel rozptýlen na neznámém místě, aby se zabránilo vytvoření případného místa uctívání pro neonacisty.
Soud a poprava
Život Irmy Grese představuje temnou kapitolu v dějinách lidstva. Její rychlý vzestup v nacistickém systému a extrémní krutost vůči vězňům v koncentračních táborech měly hluboký dopad na tisíce životů. Soud v rámci procesu s personálem Bergen-Belsenu odhalil rozsah jejích zločinů a vedl k jejímu odsouzení k smrti. Poprava 13. prosince 1945 ukončila život jedné z nejobávanějších postav nacistického režimu.
Příběh Irmy Grese slouží jako varování před nebezpečím ideologické indoktrinace a zneužívání moci. Její život ukazuje, jak snadno může být mladý člověk zmanipulován a jak může nekontrolovaná moc vést k nelidskému chování. Tento případ zůstává dodnes předmětem zájmu historiků a psychologů, kteří se snaží pochopit kořeny takové krutosti a najít způsoby, jak podobným tragédiím v budoucnu zabránit.
- KUTKA, Petr. Irma Grese. Před popravou zpívala nacistické písně a ve vlasech si dělala lokny
- KADEŘÁVEK, Šimon. Na „Osvětimskou hyenu“ čekala šibenice. Před 75 lety byla popravena krutá dozorkyně Irma Grese.
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Irma_Grese
- https://www.dotyk.cz/magazin/irma-grese-30000404.html
