Článek
Jedna matka z města Pavia na severu Itálie se rozhodla pro drastický krok. Její synové odmítli opustit rodinný dům i přesto, že oba měli zaměstnání. Matka byla unavená z toho, že musí živit své dva dospělé syny a zároveň jim poskytovat domácí pohodlí bez jakékoliv jejich finanční nebo jiné pomoci. Synové odmítali přispívat na výdaje na domácnost nebo se podílet na domácích pracích.
Tato situace vedla k tomu, že matka dala své syny k soudu. Soudkyně Simona Caterbiová v Pavii se postavila na její stranu a vydala příkaz k vystěhování mužů. Soudkyně ve svém rozhodnutí uvedla, že i když dříve bylo oprávněné, že muži stále žijí doma kvůli „povinnosti rodiče poskytovat výživné“, v případě těchto mužů ve věku přes 40 let už to nebylo ospravedlnitelné.
Podle údajů z roku 2022 žije v Itálii téměř 18 % lidí ve věku 34-70 let stále u svých rodičů. Z mladých dospělých žijících doma je 36,5 % studentů, 38,2 % má práci a 23,7 % hledá zaměstnání.
Tento trend je částečně podmíněn těžkými ekonomickými podmínkami a problémy s nalezením stabilního zaměstnání. Nicméně, mnozí z těchto „bamboccioni“ jsou kritizováni za to, že zůstávají doma z důvodu pohodlí bezplatného ubytování a stravy.
Přestože je příkaz k vystěhování vzácný, v minulosti se vyskytly případy, kdy rodiče byli nuceni se obrátit na soud, aby získali finanční podporu od svých dospělých dětí. V jednom takovém případě z roku 2020 italský nejvyšší soud zamítl odvolání 35letého hudebníka, který tvrdil, že jeho příjem 20 000 eur nestačí na živobytí a potřebuje finanční podporu od svých rodičů. Soud rozhodl, že mladí dospělí nemají automatické právo na finanční podporu od svých rodičů.
Tato událost z Itálie nás zavádí do problematiky dlouhodobého zůstávání dospělých dětí u rodičů, což je situace, s níž se setkáváme i v jiných zemích včetně Česka. S tím souvisí řada otázek, z nichž několik je zásadních.
První se týká finanční závislosti dospělých dětí na rodičích. Pokud jsou děti ekonomicky soběstačné, ale stále žijí s rodiči, je otázkou, zda je nutné od nich očekávat finanční přispění k domácnosti, či se podílet na domácích pracích. Zda je toto očekávání legitimní, záleží na konkrétních rodinných dohodách a hodnotách.
Druhou zásadní otázkou je, kdy je „správný“ čas na opuštění rodného domu. V současné době je tento okamžik často odsouván, což může souviset jak s vysokými náklady na bydlení, tak s pohodlím a jistotou, které život s rodiči poskytuje. V případě italské rodiny však šlo o extrémní situaci, kdy dva dospělí muži, ačkoliv zaměstnaní, odmítali se podílet na rodinných nákladech a pracích, což vedlo k soudnímu rozhodnutí ve prospěch matky.
Třetí otázkou je role státu ve věci bydlení mladých dospělých. Mnohé země nabízí různé formy podpory pro mladé lidi, kteří se snaží získat vlastní bydlení, ať už se jedná o příspěvky na bydlení, nízkoúročené půjčky na koupi nemovitosti nebo podporu v oblasti sociálního bydlení.
Případ z Itálie tak představuje extrémní situaci, která však zasahuje do širších sociálních a ekonomických kontextů. Problém „velkých mláďat“ se netýká jen jednotlivých rodin, ale celé společnosti, a vyžaduje komplexní řešení na mnoha úrovních.
Zdroj: Bulletin2022, The Guardian
