Článek
Tito obři, tak nepatřiční v jihoamerické divočině, by mohli být postavami z absurdního komediálního filmu. Realita je však mnohem temnější.
Hroši, původem z afrických savan, se stali nechtěnými hosty kolumbijské krajiny. Jejich přítomnost je bizarním dědictvím nechvalně proslulého drogového barona Pabla Escobara. To, co začalo jako excentrický rozmar mocného muže, se proměnilo v ekologickou noční můru.
V Africe jsou hroši považováni za jedny z nejnebezpečnějších zvířat pro člověka. Ročně údajně usmrtí na 500 lidí. V Kolumbii zatím k tak tragickým střetům nedochází, ale napětí narůstá. Farmáři se děsí o své úrody, řidiči o své životy.
Nedávno se hroch zatoulal na školní dvůr, kde jeho nečekaná návštěva vyvolala paniku mezi dětmi i učiteli. Ačkoli se naštěstí obešla bez zranění, incident rozvířil debatu o nutnosti řešení této nebezpečné situace.
Hroši, tito noční poutníci kolumbijského venkova, se tak stali symbolem nepředvídatelných důsledků lidské arogance a chamtivosti. Jejich přítomnost je varováním, že přírodu nelze beztrestně ohýbat podle lidských rozmarů.
Hroší hrozba v srdci Kolumbie
V bažinatých vodách řeky Magdaleny se skrývá neobvyklý příběh, který by mohl být vyňat z magického realismu Gabriela Garcíi Márqueze. Jenže tato surreální skutečnost nemá nic společného s literární fikcí. Jde o příběh hrochů Pabla Escobara, nechtěného dědictví nechvalně známého drogového barona, které se stalo ekologickou noční můrou Kolumbie.
Když Pablo Escobar na vrcholu své moci budoval své extravagantní sídlo Hacienda Nápoles, rozhodl se vytvořit soukromou zoo plnou exotických zvířat. Mezi nimi byli i čtyři hroši, kteří se stali nechtěnými přeživšími po Escobarově smrti v roce 1993. Zatímco ostatní zvířata byla přemístěna do zoologických zahrad, tito obří savci zůstali na místě, považováni za příliš nebezpečné pro transport.
Nikdo tehdy netušil, jaké následky bude mít toto zdánlivě bezvýznamné rozhodnutí. Hroši se v novém prostředí začali nekontrolovaně množit. Z původních čtyř kusů se stalo stádo čítající dnes odhadem 150 až 200 jedinců, s prognózami varujícími před možným nárůstem až na 1400 hrochů do roku 2040.
Tito kokainoví hroši, jak jim místní přezdívají, se stali bizarním symbolem Escobarova odkazu. Jejich přítomnost v kolumbijské krajině je stejně nečekaná jako kdysi všudypřítomnost drog. Místo bílého prášku však nyní region čelí invazi obřích savců, kteří nemají v místním ekosystému co dělat.
Zatímco někteří místní obyvatelé vnímají hrochy jako turistickou atrakci a potenciální zdroj příjmů, ekologové bijí na poplach. Hroši ničí původní vegetaci, ohrožují místní druhy a představují reálné nebezpečí pro člověka. V Africe jsou považováni za jedno z nejnebezpečnějších zvířat, zodpovědné za stovky úmrtí ročně.
Kolumbijské úřady stojí před nelehkým dilematem. Masové odstřely hrochů by byly kontroverzní a pravděpodobně by se setkaly s odporem veřejnosti. Sterilizace a přesun zvířat jsou zase nákladné a logisticky náročné. Zatím se zdá, že hroši mají nad lidmi navrch, stejně jako měl kdysi Pablo Escobar.
Tento příběh je bizarní připomínkou toho, jak mohou lidské činy (nejen ty hloupé) mít dalekosáhlé a nepředvídatelné důsledky. Pablo Escobar chtěl svou soukromou zoo demonstrovat svou moc a bohatství. Místo toho po sobě zanechal ekologickou časovanou bombu, která tiká dlouho poté, co utichly výstřely drogových válek.
Kolumbijští hroši jsou tak živoucím, i když poněkud absurdním pomníkem éry, kdy kokain vládl zemi. Jsou připomínkou toho, že některá dědictví přetrvávají v těch nejpodivnějších formách, daleko za hranicemi lidských záměrů a představivosti.
Zdroj: www.theguardian.com
