Článek
Od roku 1990 se na světě udály technologické revoluce, přelomové inovace a ohromné nárůsty bohatství, přičemž majetek nejbohatších lidí planety vzrostl do nemyslitelných výšin. Přesto jedna temná skutečnost zůstává nezměněna: počet lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby s 6,85 USD na den, se téměř nepohnul.
A tento statistický výjev utrpení má ještě horší dopad na ženy. Každá desátá žena na světě žije v extrémní chudobě, definované jako přežívání s méně než 2,15 USD na den. To znamená, že o 24,3 milionu více žen, než mužů trpí touto drtivou chudobou. Tato čísla nejsou jen chladnými statistikami, jsou střípky reálných příběhů žen a dívek žijících v podmínkách, které ničí jejich budoucnost, omezují jejich možnosti a uzavírají je v kruhu beznaděje.
Mezinárodní společenství dlouhá desetiletí slibovalo plány, jak odstranit globální chudobu. Sliby byly ambiciózní: od Rozvojových cílů tisíciletí přijatých v roce 2000 až po dnešní Cíle udržitelného rozvoje. Přesto stojíme na prahu roku 2025 a základní ukazatel – počet lidí přežívajících v chudobě – zůstává zarážejícím způsobem neměnný.
Co se tedy stalo? Oxfam a další neziskové organizace varují, že nerovnost roste do nebývalých rozměrů. Zatímco majetek nejbohatších jednotlivců světa se každým rokem exponenciálně zvyšuje, polovina globální populace bojuje o přežití. Tato nerovnováha nejenže podrývá ekonomickou stabilitu, ale zároveň utužuje strukturální bariéry, které udržují ženy v pasti chudoby.
„Ekonomický systém na globální úrovni je zlomený,“ varuje Oxfam. „Namísto řešení chudoby tento systém upřednostňuje bohaté a privilegované, zatímco téměř polovina lidstva se propadá do zoufalých podmínek.“
Ženy jsou hlavní oběti systému. Proč jsou ženy těmi, které extrémní chudoba postihuje nejvíce? Odpověď je neúprosná: diskriminace a nerovnost jsou zakořeněny hluboko v mnoha společnostech. Ženy čelí nižším mzdám, horším pracovním podmínkám a omezenému přístupu ke vzdělání či vlastnictví půdy. Téměř 60 % těch, kdo pracují za nejnižší mzdy na světě, jsou ženy. Zvláště osamělé matky nebo ty, které se starají o své rodiny, často přehlíží sociální systémy, a zůstávají tak naprosto bezbranné při střetu s nemocí, ekonomickými krizemi nebo klimatickými katastrofami.
Extrémní chudoba ovšem není pouze otázkou příjmu. Je to hluboká propast nemožnosti rozhodovat o vlastním životě. Ženy v těchto podmínkách zůstávají izolovány, bezpodmínečně závislé na rozhodnutích ostatních a odsouzené k životu bez perspektivního horizontu.
Svět čelí dramatickým rozdílům mezi bohatstvím a chudobou, mezi privilegii a zoufalstvím. Tento rozpor ohrožuje nejen budoucnost milionů žen, ale i samotné základy našeho společného lidství. Jde o globální výzvu, která se bez zásadních systémových změn nevyřeší. Bude však mezinárodní společenství schopné konečně splnit své sliby a vystoupit z kruhu nečinnosti? Nebo budeme muset sledovat, jak extrémní chudoba dále devastuje životy téměř poloviny lidstva?
