Hlavní obsah
Lidé a společnost

Námořník Hans Staden přežil v zajetí domorodců praktikujících hrůzný rituální kanibalismus

Foto: By GeorgDerReisende, Wikimedia Commons, volné dílo

Socha Hanse Stadena v jeho rodišti.

Hans Staden, německý námořník a dobrodruh, se v polovině 16. století vydává na cestu, která ho zavede do krajů Jižní Ameriky. Jeho druhá výprava k brazilským břehům, započatá roku 1550, se brzy mění v tragédii.

Článek

Po násilných střetech s domorodými kmeny a katastrofickém ztroskotání jeho lodi se Staden nakonec zachraňuje v pevnosti sv. Filipa poblíž osady Bertioga. Zdánlivý klid jeho útočiště však netrvá dlouho.

Jednoho slunečného dne, během lovu v nepoddajném pralese, se na něj vrhají bojovníci z kmene Tupinambá. Tito Indiáni, známí svou neobyčejnou bojovností a pověstmi o hrůzném rituálním kanibalismu, ho zajímají a odvádějí do své vesnice. Staden si uvědomuje, že jeho jedinou šancí na přežití je rychlý úsudek a znalost lidské povahy. Jeho život visí na vlásku.

Foto: Hans Staden, Wikimedia Commons, volné dílo

Hans Staden, jeho vlastní rytina.

V táboře Tupinambů ho vnímají ne jako člověka, ale jako zajatce – věc na rozdávání, přesouvání a hrozbu, kterou je třeba udržet na uzdě. Zvědavost a podezření střídá napětí; jeho nový „majitel“ ho využívá jako cizokrajný objekt obdivu a moci. Staden však nevzdává boj o své přežití. Hovoří s vůdci, naslouchá jejich příběhům a postupně získává jejich pozornost. S úsilím se snaží vyvolat dojem, že je ochráncem mocných duchů, což místy vyvolává spíš opatrnost než hněv. Hlavně však těží z jedné zřejmě osudové skutečnosti – Tupinambové věří pověrám a v něm spatřují cosi neobvyklého.

Během svých měsíců v zajetí se Staden pokouší přivolat pomoc. Francouzští a španělští námořníci, které kontaktuje během obchodních transakcí Tupinambů, však odmítají jakoukoliv akci – nechce se jim vzít na sebe riziko konfliktu s domorodci. Zoufalý, ale ne zlomený, Staden nadále sází na svůj důvtip a schopnost zůstat klidný v napjatých chvílích. Každý den strávený mezi těmito lidmi, kteří ho mohou kdykoliv zabít, je pro něj malým vítězstvím.

Po více než devíti měsících přichází zázrak. Guillaume Monnet, francouzský korzár, se rozhoduje riskovat a vykupuje Stadena z okovů kulturně i doslova svázaných Tupinambů. Staden, který během zajetí čelí neustálému strachu z rituálního zabití a snězení, je konečně osvobozen. Odnáší si však s sebou víc než jen život – odnáší si vědomosti, příběhy a pohled hluboko do jedné z nejzajímavějších kultur tehdejší Jižní Ameriky.

Foto: Thierry de Bry, Wikimedia Commons, volné dílo

Ilustrace z knihy Hanse Stadena.

Po návratu do Německa své zážitky sepisuje v knize „Pravdivá historie a popis země nahých a strašlivých lidožroutských divochů…“, která se stává senzací po celé Evropě. Jeho očitá svědectví dávají Evropanům fascinující, byť hrůzostrašný pohled na neznámý svět. Hans Staden se nestává jen dobrodruhem – stává se hlasem dvou odlišných světů, jejichž kontakt je naplněn nejasnou směsí strachu, obdivu a nepochopení. Dnes zůstává jeho odkaz živý, stejně jako příběh člověka, který přežil tváří v tvář smrti založené na zcela jiné víře a způsobu života. Mistr přežití, mistr vyprávění – to je Hans Staden.

Odvážní válečníci Amazonie

Tupinambové byli významným jihoamerickým indiánským kmenem, který obýval pobřežní oblasti Brazílie. Byli známí nejen svou bohatou kulturou, ale také svými zdatnými bojovníky.

Charakteristika bojovníků Tupinambá

Bojovníci Tupinambá byli uznávaní pro svou neohroženost v boji. Často se účastnili náročných válečných tažení a prokázali výjimečnou odvahu při obraně svého území a způsobu života. Jakožto původní obyvatelé Amazonie měli Tupinambové hluboké znalosti o svém prostředí. To jim poskytovalo významnou výhodu v boji, neboť dokázali využívat přírodní překážky a maskovat se v džungli.

Tupinambové měli propracovaný systém bojových technik a taktik. Používali různé zbraně, jako byly luky, oštěpy, dýky a štíty. Bojovníci kmene prováděli před bojem náboženské rituály, které měly za cíl zajistit jim ochranu bohů a zvýšit jejich bojového ducha. Často se potírali barvami a zdobili se peřím, aby vypadali strašivěji na své nepřátele. Jedním z nejznámějších zvyků Tupinambů byl kanibalismus. Po vítězné bitvě bylo zvykem pojídat těla padlých nepřátel jako symbol vítězství a získání jejich síly.

Osud kmene Tupinambá

Bohužel, s příchodem Evropanů do Jižní Ameriky se začal jejich osud dramaticky měnit. Evropští kolonizátoři přinesli do jejich území nemoci, na které neměli imunitu, a také násilné konflikty. V důsledku těchto událostí kmen postupně vymřel a jeho bohatá kultura byla téměř zcela zničena.

Dnes jsou Tupinambové symbolem odvahy, statečnosti a hlubokého vztahu k přírodě. Jejich příběh je důležitým připomínkou složité a často tragické historie původních obyvatel Jižní Ameriky.

Zdroje: Dvě cesty do Brazílie, Hans Staden, 1999 , Hans Staden - komiks z r. 2010 , https://cs.wikipedia.org/wiki/Tupinambové , https://cs.wikipedia.org/wiki/Hans_Staden

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz