Článek
Sotva někdy v historii nalezneme zbraň, jejíž pověst by byla tolik spjata s bezbřehým údělem lidského utrpení, hrůzy a zmaru. Zpočátku šlo o vědecký vynález, produkt chemiků z Harvardovy univerzity vedených Louisem Fieserem, kteří v roce 1943 hledali účinnější způsob, jak ovládnout živel ohně v podobě zápalné směsi. Ani oni, ani svět však ještě netušili, jak zásadní a temnou stránkou se napalm v následujících dekádách stane.
První kapitoly jeho nasazení se začaly psát v závěrečných letech druhé světové války, kdy v žáru kobercových náletů na Tokio, Ósaku i další japonská města napalm shazovaný z amerických bombardérů proměňoval noci v běsnící oceán ohně.
Zatímco Spojené státy vnímaly nový druh zápalné bomby jako vítanou inovaci, pro civilisty, kterých byly v jednu noc zabity desítky tisíc, představoval napalm nekonečné peklo na zemi. Benzín proměněný ve viskózní gel, který se přisál k pokožce a neuhasitelně žhnul vysokými teplotami, nemilosrdně odhalil propast mezi technikou a lidskostí. Hořící domy, ulice i lidé, kteří se ocitli v dráze napalmové bomby, ukazovali obraz absolutní ničivé síly, která nerozlišovala mezi frontou a kuchyní, vojákem a dítětem.
Tento obraz se stal doslova ztělesněním brutality, která přesáhla veškeré hranice zavedených válečných konvencí. Napalm, v rukou vojáků, překonal i ty nejčernější představy o údělu civilního obyvatelstva za války. Jeho plamen nešetřil nikoho. Popálil, udusil oblaky černého kouře, pohltil kyslík a odřízl únikovou cestu. Ti, kdo přežili jeho řádění, nebyli nikdy stejní. Fyzické jizvy byly často jen začátkem, neboť napalm zasahoval mnohem hlouběji, do duše, paměti, do každé noční můry všech přeživších.
Avšak teprve s korejskou a následně s vietnamskou válkou se slovo napalm proměnilo v univerzální symbol brutality moderního válčení. Široce nasazený při likvidaci vegetace, ničení bunkrů, ale i „čištění“ vesnic, dokázal v jediném okamžiku zpustošit celé komunity.
Není snad slavnější a bolestnější fotografie, která by mluvila stejně silně, jako snímek dívky Kim Phúc, prchající bosá po silnici s roztrhanou kůží a s tváří zkřivenou do výrazu čisté hrůzy. Obletěla celý svět a stala se obžalobou nejen vojáků, kteří napalm používali, ale i celých národů, které umožnily jeho masovou výrobu a distribuci.
S každou další explozí napalmové bomby rostla jeho pověst, nikoli však jako efektivní vojenské zbraně, ale jako nástroje kolektivní viny. Bojiště, která před jeho nasazením oddělovala vojáky od civilistů, mizela v jediném obrovském ohni.
Vesnice se za minuty proměňovaly ve spálenou zemi, rodiny byly roztrhány, vazby mezi lidmi přetrhány. Symbolika brutality napalmu je umocněna právě jeho neschopností rozlišovat, plamen přilne ke všemu stejně, nezastaví se před plotem ani před dětským hřištěm, spálí úkryt stejně jako nemocnici.
I s postupujícím zákazem jeho použití ve světových dohodách a legislativě, například v rámci Protokolu III Úmluvy o některých konvenčních zbraních z roku 1980, není jeho příběh uzavřen. Občas se vynoří zpráva o použití napalmových směsí v konfliktech na Blízkém východě, v Africe či Asii, což stále podněcuje debatu nejen mezi právníky či politiky, ale zejména mezi obyvateli zasažených oblastí.
Samotný obraz napalmu – žhnoucího, pomalého a neuhasitelného – připomíná sílu brutální destrukce, která zraňuje vše, čeho se dotkne. Není to jen o spálených tělech a zničených budovách. Je to především o ránech na psychice celých společenství, o vědomí, že technika může být snadno zneužita k nejhorším možným cílům. Každá zmínka o napalmu je proto i připomínkou tenké hranice mezi civilizací a barbarstvím.
Není náhodou, že právě napalm je i dnes synonymem pro to nejhorší, čeho jsme ve válce schopní. Jeho symbolická moc přetrvává a v učebnicích, literatuře, filmech a svědectvích přeživších je stále přítomna připomínka, že pokud zapomeneme na hrůzu, kterou přinesl, riskujeme návrat k temnějším stránkám vlastní historie.
Brutalita, se kterou napalm vtrhl do našeho vědomí, je tedy i výzvou nikdy se nespokojit s pouhým konstatováním, ale hledat cesty, jak utrpení, kterému napalm dal tvář i jméno, už nikdy nedopustit.
Zdroje: https://www.armyweb.cz/clanek/kontroverzni-historie-napalmu-a-jeho-pouziti-ve-valce-churchill-mluvil-o-muceni-lidi, https://cs.wikipedia.org/wiki/Napalm
