Článek
Je 27. říjen roku 1492. Kryštof Kolumbus stojí na přídi své lodi, jeho pohled se upírá k neznámému pobřeží, které se v ranním oparu zvedá na horizontu. „Toto je nejkrásnější země, jakou kdy lidské oči viděly,“ pronáší s úžasem, když jeho nohy poprvé vkročí na území dnešní provincie Holguín na Kubě.
Antilla, malé městečko na severním pobřeží provincie Holguín, nese ve svých ulicích část bohaté historie a kultury celé Kuby. O více než čtyři století později, v roce 1907, tu vyroste železniční terminál a přístavní město. Bahamská dřevařská společnost, která se později proslavila jako Compania de Maderas de las Antillas, zakládá město, ze kterého proudí cukrová třtina do celého světa.
Ve městě se dochovalo několik vzácných budov, i když v pochybném stavu. Město bylo dokonce po určitou dobu domovem pobočky Royal Bank of Canada. Elektřina přišla pozdě a dorazila až v roce 1916. Předtím bylo město v noci osvětleno lucernami.
Loď přeplouvá přes horizont Atlantiku, vlak píská a vjíždí na náměstí – cukrová třtina a dřevo naložené až po okraj na vozech se nedají zastavit.
Ale dnes, jen staré koleje, které se rozpadají u rozviklaného mola. Původní železniční vozy, zanechané na vedlejších tratích, to je příběh města, které kdysi vzkvétalo. Přístav Antilla byl bránou, kde se kubánské bohatství – cukrová třtina, zlato a dřevo – odesílalo za oceán. Molo, kdysi rušné, dnes melancholicky čeká na svou další kapitolu.
Budova s výjimečným interiérem a poutavou fasádou je Kulturní centrum Adelaida del Marmol.
Antilla si dodnes zachovala svůj koloniální šarm. V centru města je možné najít ikonické památky jako kulturní centrum Casa de Cultura Adelaida del Mármol s tyrkysovou fasádou, památka místní koloniální architektury. Ruiny hotelu se zašlou slávou Comercio, kdysi významné turistické centrum, nyní zůstává jako trochu děsivý svědek historie. Na rohu ulice Maceo stojí skromně kostel Iglesia Catolica, který svou klidnou aurou téměř zpomaluje čas.
Muzeum Rene Ramose Latourta. Přivítala nás starší Kubánka. Jsme tento týden prý prvními návštěvníky – paní je naší návštěvou nadšená – my taky - nejfantastičtější interakce s místními. Ukazuje nám, kde Latourt spal, kde byla jeho ložnice. V životě jsem neviděl v tváři ženy takové nadšení, takovou radost, že máme o Rene Ramose Latourta zájem.
V postranní stejnojmenné uličce se skrývá Museo René Ramos Latour. Drobná žena, která nás neuvěřitelně vřele vítá v mini muzeu, sahá do svého nejvyššího stropu nadšení. „Tady spal René Ramos!“ ukazuje nám s pýchou jeho dřívější ložnici. Muzeum připomíná místního hrdinu a revolucionáře. „René se narodil tady, v téhle krásné dřevěné budově s plechovou střechou v roce 1932. Měl šest sourozenců,“ přikyvuje dychtivě průvodkyně.
Café El Boulevard na dobové fotografii.
Antilla byla také domovem mnoha slavných osobností, včetně kubánsko-amerického grafického designéra a filmového titulkáře Pabla Fera. Tento vizionář, narozený v roce 1935, byl jedním z těch, kteří oživili kubánské umění, a jeho příběh začíná právě tady, v klidném městečku na břehu zálivu Nipe.
Café El Boulevard na ulici 28 de Enero je jako sedět na pivu v historii samotné. Číšník pohotově vyběhne z kavárny a jako na turisty na nás mává gestem kterému nelze odolat, je vedro, rádi se osvěžíme.
Zastavuji se před kavárnou Café El Boulevard. „Una cerveza fría por un dólar, señor?“ ptá se číšník s úsměvem, zatímco já se ocitám v interiéru připomínajícím scénu ze starého filmu. Cihlové zdi nesou reklamy z 50. let. Podlaha se leskne, a mé nohy jí nesměle hladí. Doháním místní tempo a nechávám na sobě ulpět závan nostalgie, který z Café El Boulevard jen čiší.
Jsme rázem jako ve starém filmu – neuvěřitelný interiér cafe El Boulevard. Pivo zde chutná přímo fantasticky. Všude jen původní reklamy na stěnách. Podlaha, okna, WC, prostě všechno zde je jako ze starého filmu. Sedět zde a pozorovat ruch přes velké dveře kavárny bych mohl celý den.
V ulicích narazíme na právě pracujícího kadeřníka. Za 100 kubánských pesos mizí vousy i vlasy šikovnou rukou zkušeného muže, který zručně vládne ocelovým ostřím. „Jste první turisté v mém salonu!“ prozradí se smíchem, a celou dobu se směje.
Hlásí cenu 100 kubánských pesos, čemuž nelze odolat. Počkáme až se dostříhá klient před námi a pak se ten nejodvážnější z nás posadí na holičovo křeslo. Práce je precizní, holič zkušený a zručný. Stříhá zde a holí klienty už mnoho let, ale my jsme první turisté v jeho provozovně. Na chvíli vypadne proud, ale to nás nikterak neomezuje.
Nahlížíme do řady místních staveb označených jako vládní úřady. Zaměstnanci nás laskavě nechají nahlédnout do budov z niž nejzajímavější je Casa de abuelos – Sanatorium pro seniory, kde vidíme, jak vypadá v této části světa takovéto zařízení. Mezi další patří Banco de Crédito y Comercio, Asociación de Combatientes de la Revolución Cubana – Centrum pro válečné veterány. A taky nemocnici, nazvanou jak jinak než Hospital Rene Ramos Latourt.
Puerto Marítimo, přístav u vlakové nádraží, ze kterého kdysi putovaly tisíce tun cukrové třtiny do světa. Antilla – nádraží jako z města duchů. Ale lze si snadno představit, jak se sem sváží cukrová třtina z celé východní Kuby a překládá se zde z vlaků na lodě.
Navštěvujeme také místní výrobnu cigaret, ale je to všechno jen na příděl – místní cigarety bez filtru – nemáme o ně zájem jen jsme fascinování pozorováním, jak to tady funguje. Mumraj sledujeme, ale místnímu trhu nerozumíme, tak po chvíli to vzdáme a vycouváme.
Zdánlivě neobydlené chátrající budovy pamatující slávu a prosperitu města Antilla. Většina budov ve městě je obydlená a její obyvatelé se spokojeně dívají na velkoplošné TV.
Antilla, v místě, které Kolumbus nazval nejhezčím koutem světa, je stále místem, kde se historie a přítomnost dotýkají. Od mangrovových zátok, hrdých horských teras až po barevné koloniální domy vyprávějící příběhy minulosti – toto místo vzdoruje času a připomíná nám, že i v zapadlých koutech světa můžeme objevit nečekanou krásu, která se nás hluboko dotkne.
Zdroje: https://en.wikipedia.org/wiki/Antilla,_Cuba https://www.citypopulation.de/en/cuba/admin/ https://kuba.kentlucky.cz/kuba/historie
