Článek
Ať už je to tragický mladík, šílený vědec, psychopat, nebo animovaná vraždící panenka. Dourifův příběh nezačíná na oslnivých červených kobercích, nýbrž v tiché Západní Virginii, kde už v dětství touží rozumět tajemství lidské duše. Jeho počínající kariéru utváří nejen jeho matka herečka, ale i rané ztráty a vnitřní nejistoty.
Přestože zápasí s poruchou soustředění a pozornosti, vášeň pro herectví vítězí. Po těžkých začátcích na prknech newyorských divadel přichází chvíle, která mu změní život. Miloš Forman si jej všímá v divadelní hře a obsazuje ho do Kukaččího hnízda jako Billyho Bibbita.
Je rok 1975 a Dourif svým ztvárněním nesmělého, traumatizovaného pacienta strhává pozornost celého světa. Kromě žhavé nominace na Oscara přichází Zlatý glóbus i BAFTA. Kukaččí hnízdo je pro Brada magickým zážitkem, na nějž už nikdy nezapomíná. „Když se věci na place stanou magickými, není na světě žádné srovnání,“ svěří se dnes.
Sláva z něj hvězdu mainstreamu nikdy neudělá. Dourif nachází svou pravou sílu na okraji, stává se mistrem charakterových rolí, díky nimž se jeho tvář i hlas nenápadně zařezávají do filmových dějin. Ve Wise Blood (1979) je exaltovaným, fanatickým kazatelem Hazel Motsem, v Ragtime (1981) zůstává nenápadně rezonovat jako Teilman, v Davidu Lynchovi nachází spřízněného šílence a duet Dune (1984) a Modrý samet (1986) obohacuje jeho paletu o tragikomické i temné podtóny.
Krátce učí na Columbia University, kde předává své zkušenosti dalším generacím a učí se, co je pro režiséra na herci skutečně důležité. Vzápětí se však zase vrací před kamery. Mizí do šedých zón morálky, zhmotňuje devianty, podivíny a psychopaty. S všudypřítomným smutkem a pravdivostí v očích. Mississippi v plamenech (1988) zanechává v jeho psychice šrámy, s nimiž se několik let vypořádává, a Vymítač ďábla III (1990) mu dává prostor vystřihnout jednu z nejděsivějších filmových scén monologu vůbec.
Americký herec Brad Dourif na festivalu Pán prstenů v roce 2002 .
A pak přichází Chucky. Jako hlas panenky, sadistického zabijáka lapeného v těle plastového dítěte je Dourif zcela nezaměnitelný. Série Dětská hra postupně prorůstá skrze dekády a on, ač před kamerou málokdy viditelný, vládne svým projevem celému žánru. Chucky je jeho jediná role, kterou mu není těžké setřást ze sebe, snad proto, že bere její šílenství s groteskním nadhledem:
„Chucky je prostě maniak, který miluje svou práci.“
S přicházejícím věkem bere role především proto, aby dokázal zabezpečit dcery Kristinu a Fionu a svou rodinu. Právě Fiona Dourif se později stává jeho hereckou partnerkou a tento tvůrčí rodinný kruh zásadně ovlivňuje i jeho rozhodnutí ukončit hereckou kariéru, s jedinou výjimkou. Pokud se jedná o Chuckyho. „Pro Fionu a Dona Manciniho, tvůrce Chuckyho, udělám cokoliv. Jsou pro mě rodina.“
Dourif namluvil Chuckyho ve filmu Dětská hra z roku 1990
Nelze opomenout jeho legendární úlohu Grímy Červivce ve dvou dílech filmového Pána prstenů, kde se potkává s hereckými ikonami a užívá si pohledy na novozélandské scenérie po boku Iana McKellena. Vedle všemožných hororů, thrillerů a béček se objevuje v Deadwoodu coby šlechetný lékař Doc Cochran – za tuto roli sklízí nominace na Emmy i Satellite Award.
Dnes, v úctyhodných pětasedmdesáti letech, žije Brad Dourif poklidně v New Yorku se svou partnerkou a dvěma kočkami, staví jim kitty city a užívá si čtení fantasy románů. Neulétá na slávě ani cenách a pořád je tím pokorným, trochu nesmělým klukem ze Západní Virginie, který možná nikdy úplně neuvěří, že jeho práce má pro publikum takový význam. A přitom je právě on zosobněním hereckého talentu, jehož intimita a odvaha přinášet temnotu i křehkost dělá filmový svět bohatším.
