Článek
Bohužel, tento scénář není v českém prostředí ničím výjimečným. My Češi máme k etiketě a společenským pravidlům poněkud komplikovaný vztah. Na jedné straně se rádi chlubíme naší kulturní vyspělostí a tradicemi, na straně druhé často ignorujeme základní pravidla společenského chování. Možná je to pozůstatek z dob komunismu, kdy byla formálnost považována za buržoazní přežitek, nebo prostě jen naše přirozená tendence rebelovat proti všemu, co zavání pravidly.
V českém národě je hluboce zakořeněná představa, že šaty nedělají člověka. A ano, v jádru je toto tvrzení pravdivé. Jenže společenský dress code není o tom, kdo je lepší nebo horší člověk. Je to forma respektu – k hostitelům, k události i k ostatním hostům.
Často slýchávám argument: „Ale vždyť je to jen oblečení!“ Jenže představte si svatbu, kde se polovina hostů objeví v teplácích, protože je to pohodlné. Nebo pracovní pohovor, na který kandidát dorazí v havajské košili a šortkách, protože je „autentický“. Některé situace si zkrátka žádají určitou úroveň formálnosti.
Zajímavé je, že zatímco v jiných oblastech života jsme schopni respektovat pravidla bez mrknutí oka nikdo nepřijde na hokejový zápas s tenisovou raketou, u oblékání máme tendenci je relativizovat. „Však oni to pochopí,“ říkáme si. A možná pochopí. Ale není to trochu jako přijít na narozeninovou oslavu bez dárku s výmluvou, že přece stačí naše přítomnost?
Češi jsou známí svou kreativitou a schopností improvizace. To je skvělá vlastnost, ale někdy se projevuje i tam, kde by neměla. Jako když na black tie událost dorazí pán v černém tričku, protože je přece také černé, nebo když někdo považuje bílé tenisky za vhodnou obuv ke společenskému obleku.
Je fascinující, jak dokážeme být precizní v dodržování pravidel při sportu, v práci nebo v dopravě, ale jakmile dojde na společenskou etiketu, jako by se v nás probudil rebel bez příčiny. Možná je čas přiznat si, že dress code není zbytečným omezováním osobní svobody, ale způsobem, jak projevit respekt a vytvořit harmonickou atmosféru na společenských událostech.
Kolikrát jsme sami byli svědky, nebo dokonce aktéry situací, kdy nevhodné oblečení zbytečně pokazilo jinak příjemnou společenskou událost. Protože jak říká staré české přísloví: Škoda každé rány, která padne vedle. A stejně tak je škoda každé společenské příležitosti, kterou pokazí nevhodně zvolený outfit.
