Článek
Neuvěřitelně sehraná posádka lodi předvádí v synchronizovaném baletu svou šikovnost. Balony na silných lanech spouští na levobok. Zpětný chod motoru. Kapitán vydává rozkazy mladým námořníkům jen pohledem. Ti skáčou na betonové molo a několika mistrnými uzly loď znehybní.
Nevím, kam se dřív podívat. Všude kolem se do rytmu vln houpají malé žluté, modré a červené loďky. Hned vedle jsou zářivě bílé jachty. Na pečlivě upraveném molu z velkých balvanů vykukuje benzínová stanice pro lodě. Vlajky, palmy a budovy jako by byly postavené teprve včera. Doslova se blýskají ve slunci všemi barvami. Určitě chtějí všem připlouvajícím vnutit myšlenku: „Teď jste v upravené zemi jménem Jordánsko.“
Procházím celní a pasovou procedurou, která se celá odehrává – věřte, nevěřte – v duty-free shopu. Už jsem viděl mnoho uniforem na různých kontinentech, ale ty jordánské jsou snad ze všech nejvíce zdobené velkými zlatými hvězdami. Co taky očekávat? Jsem přece v zemi, kde si i popeláři změnili uniformy, jen aby nepřipomínali rukojmí islamistů. Tady se to bere opravdu vážně.
Další autobus a nový průvodce. Tentokrát si mohu vybrat mezi rusky a anglicky mluvícím průvodcem. Jsem tady široko daleko jediný Čech. Nejčastěji slyším ruštinu. Během cesty lodí jsem si ale už našel dva známé – Raula, mladého potápěče, a influencerku Asiu z Ukrajiny. Projíždíme jednotvárnou krajinou a při první zastávce si pro jistotu fotím espézetku našeho autobusu, abych nenastoupil do jiného: JORDAN 58-74042.
Wau! První zastávka a výhled na nekonečně krásnou, vyprahlou jordánskou poušť, kde se skrývá velké tajemství. Vidíte tu soutěsku v dálce?
Na chvíli se zastavujeme v obchůdku THE BEST VIEW GIFT SHOP, kde si lze doplnit vše, co vám chybí k povinné výbavě pro návštěvu Petry. V mém případě je to klobouk. Vybírám si první lepší a jsem mile překvapený, jak odlišný přístup mají jordánští obchodníci oproti těm egyptským. Za pár dinárů mám nejen klobouk, ale i kávu s kardamomem. Chutná výjimečně. Arabové v Levantě se naučili vařit kávu osmanským způsobem, ale přidali do ní kardamom, který Osmané nepoužívali.
A rychle zpět do autobusu. Ještě že jsem si vyfotil tu espézetku. Teď, když si všichni nasadili nově zakoupené klobouky a šátky arafatky, už nikoho nepoznávám. Průvodci se střídají ve vyprávění. V mikrofonu se ozývá strohá věcná angličtina a vedle ní rozšafná, košatá ruština dvou průvodců. Od influencerky Asie se mi dostává poklony – prý mi klobouk moc sluší (chápu, kryje mi pleš).
Vstup nás všechny vítá nápisem The Petra Museum Free Entry. Zmocňuje se mě zvláštní pocit. Tak dlouho jsi chtěl být tady, a teď tu konečně jsi! Slunce, které už brzy ráno pořádně pálí, mě nutí šetřit můj UV faktor 50 ve spreji. Dostávám nabídku svézt se kousek na koni. S díky odmítám. Jednak je mi líto koně v takovém vedru, a také bych přišel o výklad našeho průvodce, nadaného vypravěče.
„Petra, hlavní město Nabatejců, vytesané do skály, leží mezi Rudým a Mrtvým mořem. Je obývané už od pravěku. V helénské a římské době se Petra stala významným centrem karavan. Proudilo tudy arabské kadidlo, čínské hedvábí a indické koření. Byla křižovatkou mezi Arábií, Egyptem a Sýrií, tedy Fénicií.
Petra je z poloviny postavená, z poloviny vytesaná do skály a je obklopená horami plnými průsmyků a roklí. Důmyslný systém hospodaření s vodou umožnil rozsáhlé osídlení v podstatě suché oblasti během nabatejského, římského i byzantského období.
Je to jedno z nejbohatších a největších archeologických nalezišť na světě, nacházející se v dominantní krajině červeného pískovce. Tak pojďme na to!“
