Článek
Diyar al Hajjaj, kdysi bujné město na severu Tuniska, je nyní jen stínem své dřívější slávy. Ulice jsou lemované opuštěnými a rozpadajícími se dvoupatrovými domy, vysychající lagunou a zmenšující se populací plameňáků. Místní bar je jednou z mála budov, kde je stále život – muži se zde shromažďují, aby se zahřáli u kávy, sledovali staré francouzské filmy a diskutovali o své nejisté budoucnosti.
A co tato budoucnost přináší? Pro mnohé mladé Tunisany je odpověď jasná – vydat se na nebezpečnou cestu do Evropy, za lepším životem. „Buď se naše vesnice stane duchem, nebo se staneme duchy my,“ uvádí šestatřicetiletý Saber Ben Saleh, který se během tří měsíců třikrát pokusil – a neuspěl – dostat do Evropy. Tunisko je zemí zasaženou korupcí, politickými krizemi a ekonomickou nestabilitou. Mladí lidé, jako je Ben Saleh, vidí jedinou šanci na zlepšení své situace v emigraci do Evropy, kde věří, že budou moci žít lepší život.
Podle Tuniského fóra pro hospodářská a sociální práva dorazilo v roce 2022 na italské pobřeží asi 15 500 Tunisanů. Tunisané tak tvoří druhou nejčastěji zastoupenou národnost mezi žadateli o azyl přijíždějícími do Itálie. Cesta do Evropy však není snadná. Mladí Tunisané se musí vyhnout tuniské pobřežní stráži, přeplavit nebezpečné vody Středozemního moře, a nakonec najít způsob, jak se dostat přes italskou hranici.
A přesto, navzdory všem rizikům a obtížím, mladí lidé z Diyar al Hajjaj se vytrvale vrací k pláži, nacpou se do malých nafukovacích člunů a odváží se do neznáma. Pro některé z nich je to jediný způsob, jak uniknout z města duchů a najít nový domov v Evropě.
„Tunisko je země korupce. V Evropě je zdravotnický systém a je čistý. Chcete-li si nechat udělat rentgen v Tunisku, musíte prodat svůj dům,“ dodává pro The Guardian Saber Ben Saleh. Takto vypadá realita v Diyar al Hajjaj. Město, které se stále více vylidňuje, ztrácí své obyvatele, kteří se snaží najít lepší život. Město, které je na pokraji zániku, ztrácí své nejmladší a nejambicióznější obyvatele. Město, které se stává skutečným městem duchů.
Bezvýchodná situace v Tunisku: Migrace jako jediná naděje na lepší život
V Tunisku se ekonomická krize zhoršuje a do jejího středu se dostává celá populace, bez ohledu na vzdělání či dovednosti. Romdhane Ben Amor, pracovník nevládní organizace na ochranu práv, FTDES, uvádí pro The Guardian, že čím dál tím více lidí se snaží odejít. Mezi nimi jsou děti, ženy, rodiny a absolventi různých oborů. Někteří z nich možná nejsou v zoufalé ekonomické situaci, ale kvůli politickým důvodům a nedostatku naděje už mnoho Tunisanů nevěří, že se země z tohoto těžkého období vzpamatuje. Ben Amor připomíná, že tento exodus začal už před revolucí v roce 2011.
Situaci zhoršuje čtyřleté sucho, které vysušilo vodní nádrže a způsobilo, že se voda stala slanou. Tímto se pro mnohé obyvatele země, včetně Sleh Ben Aliho, zcela zhoršila životní situace. „Naše voda se stala slanou a lidé už na své půdě nemohou vydělávat peníze,“ řekl Ben Ali. Migrační cesta do Evropy ovšem není snadná ani bezpečná. Humanitární organizace odhadují, že stovky, možná tisíce Tunisanů, zemřely ve Středozemním moři při pokusu o ilegální přechod do Evropy. „Dokonce i teď občas najdete těla na naší pláži,“ řekl Ben Ali.
Tuniská žena Reda je jednou ze stovek matek, které přišly o dítě při pokusu o migraci. Tři její synové žijí v Evropě; čtvrtý se utopil ve Středozemním moři v roce 2009. „Poprvé odešel v roce 2008 a našel si práci na Sicílii,“ řekla s pláčem. „Pracoval jako farmář, ale neměl řádnou smlouvu, takže když ho zadrželi, poslali ho zpět. Necelý rok po repatriaci se pokusil znovu odejít. Tentokrát ale nikdy nedorazil.“ Navzdory rizikům nevidí obyvatelé obce Diyar al Hajjaj jinou možnost než odejít. „Už jsme tady mrtví,“ řekl Ben Saleh. „Brzy se znovu pokusím přeplout moře. Ale tentokrát chci vzít svou ženu a syna. Máme-li zemřít, zemřeme. Jestli je to konec… no… je to Boží vůle.“
Tunisko je aktuálně obrazem beznaděje a zoufalství. Lidé jsou ochotni riskovat životy své i svých blízkých, jen aby unikli ze své vlasti. Je to silné svědectví o neudržitelné situaci, kterou země prožívá, a naléhavé potřebě zásadních změn.
Zdroj: The Guardian, Bulletin2022
