Článek
Tento tábor vybudovaný v roce 1936 je umístěný ve vesnici Chão Bom, v obci Tarrafal, na ostrově Santiago na Kapverdských ostrovech. Někdy také nazývaný tábor pomalé smrti skrýval jednu z nejděsivějších a nejbrutálnějších mučících místností v novodobé historii - „Smažící pánev“.
Smažící pánev, nebo také Frigideira, byla betonová cela o velikosti šest metrů dlouhá, tři metry široká a tři metry vysoká, rozdělena na dvě menší části. Její dveře, tvarované jako lodní, byly pouhých 1,70 × 0,60 metru s dvěma řadami malých otvorů a dělicí mezerou dlouhou 50 centimetrů nad nimi.
Vězení dostalo své jméno nejen kvůli teplotám, které zde panují, ale také kvůli neuvěřitelnému utrpení, které zde museli vězni snášet. Světlo i vzduch pronikaly do této „pánve“ pouze třemi malými otvory vyvrtanými v těžkých železných dveřích a skrze malý obdélníkový otvor umístěný blízko stropu. Tyto otvory byly tak malé, že vězni často měli pocit, že jsou úplně odříznuti od světa venku.
Během dne, kdy slunce tropů intenzivně pálilo, se vzduch uvnitř této „hrobky“ ohříval na nesnesitelné teploty mezi 50 a 60 stupni Celsia. Vězni, kteří byli uvnitř, se svlékali, ale jejich utrpení to nijak nezmírnilo. Pot jim stékal z těl, kapky vody se kondenzovaly na stropě, a když spadly, tyto kapky neposkytovaly trpícím vězňům úlevu, ale další příšerné a pomalé mučení.
Tato cela byla používána k potrestání vězňů, kteří se dopustili jakéhokoli, i sebemenšího projevu disentu. Pokud pravidla porušili, byli zcela svlečeni a uvrženi do Smažící pánve. Tam byli vězni ponecháni bez jídla, pouze s vodou a kouskem chleba každý druhý den. Taková nelidská expozice vedla nejen k extrémnímu fyzickému vyčerpání, ale také k psychickému zhroucení. Úmrtí na dehydrataci, úpal a další nemoci byly více než běžné.
Smažící pánev byla jednosměrná cesta ke smrti na místě izolovaném ode všeho a všech. Během let 1937 až 1944 zde zahynulo 30 vězňů. Dále 45 onemocnělo malárií, z nichž 14 zemřelo. Dalších 52 vězňů trpělo různými plicními onemocněními. Celkem se odhaduje, že v této pekelné tvrzi strávili vězni dohromady 2824 dní. Život v této cele byl čirou agónií a každá minuta strávená uvnitř byla bojem o přežití.
Jedním z hlavních mechanismů tohoto tábora bylo držení vězňů v naprosto nelidských podmínkách. Tito lidé byli odtrženi od zbytku světa, od svých rodin, přátel a veškerých známých prostředí. V táboře vládla neskutečná míra izolace, která vedla k psychickému zhroucení mnohých vězňů. Vězni byli neustále sledováni a neměli prakticky žádnou možnost komunikace s vnějším světem, což bylo pečlivě zamýšleno jako prostředek totální kontroly a nátlaku.
Ani během noci, kdy slunce zapadlo a vydalo tábor temnotě, vězni nebyli ušetřeni. Přicházeli na řadu komáři, jejichž kousnutí vedlo k horečkám, často končícím smrtelnými a zhoubnými nemocemi. Tato nemilosrdná kombinace horka, hladovění, dehydratace, nemocí a psychického nátlaku dělala Smažící pánev jedním z nejstrašnějších nástrojů tohoto koncentračního tábora.
Z 340 portugalských antifašistů, kteří táborem prošli, 34 zemřelo
Kvůli silnému tlaku mezinárodního společenství a antifašistickým akcím uvnitř režimu, jakož i porážce mocností Osy ve druhé světové válce, byla Smažící pánev zničena a pohřbena na ostrově São Miguel. Na jejím místě byla po ochromení Estado Novo (karafiátová revoluce) postavena kaple na památku těch, kteří prožili její hrůzy.
Přestože Smažící pánev byla zničena, zůstala v paměti jako symbol nepopsatelného lidského utrpení a nelidskosti. Tento koncentrační tábor zůstává svědectvím o hrůzách, které mohou lidé způsobit sobě navzájem, když je svět pohroužen do temnoty totalitních režimů a bezohledného útlaku.
Zdroje: https://expresso.pt/cultura/2024-04-30-tarrafal-verdades-e-mentiras-do-campo-de-trabalho-de-chao-bom-99054c2b
https://www.dw.com/pt-002/tarrafal-o-campo-da-morte-lenta/g-17784093
