Článek
„Zastav se chvíli,“ říkám si nahlas, když mířím po ulici San Juan de Dios směrem ke Kapitolu. Po cestě míjím slavný bar El Floridita, kde Ernest Hemingway čerpal inspiraci při popíjení svého daiquiri. Hned naproti na mě shlíží zelená koruna parku Central Park, obklopeného vysokými královskými palmami, pod nimiž odpočívají místní i turisté v příjemném kubánském stínu.
Stavba Kapitolu byla zároveň technickým zázrakem. Vznikla za pouhé tři roky a dva měsíce, což bylo na svou dobu neuvěřitelně rychlé. Bylo do ní zapojeno přes 8000 dělníků, a během stavby bylo použito téměř 25 000 metrů krychlových kaplanského kamene - symbolem nejvyšší kvality.
Před svým cílem si dopřeju krátkou zastávku u Grand Theatre of Havana Alicia Alonso. Tato výjimečná budova, postavená v roce 1838, s barokní fasádou a sochami, je nyní domovem Kubánského národního baletu. Její křivky doslova vtahují člověka zpět do doby, kdy Havana dýchala koloniálním kouzlem.
Jedním z hlavních symbolů Kapitolu je impozantní socha Republiky, vytvořená italským sochařem Angelem Zanellim. Tato socha o výšce 15 metrů a pokrytá 22 karátovým zlatem je jedním z největších pokladů budovy. Reprezentuje Kubánskou republiku a její nezávislost. Zajímavé je, že její tvář byla inspirována skutečnou ženou, Elenou de Cárdenas, což přidává dílu na lidské dimenzi.
Od divadla se vydávám na Paseo del Prado, širokou promenádu, která spojuje Malecón s centrem města. Jen málokdo ví, že tato promenáda dříve nesla jméno Paseo de Isabel II., ale byla přejmenována po osvobození Kuby na Paseo de Martí.
Interiér Kapitolu. Kapitol byl postaven v neoklasicistním stylu v roce 1929, kdy ho slavnostně otevřel tehdejší kubánský prezident Gerardo Machado. Inspirace americkým Kapitolem ve Washingtonu D.C. je zřejmá, avšak kubánská verze je o něco větší, bohatší na detaily a především nesmírně originální ve svém výrazu.
A pak ho uvidím. Národní Kapitol Kuby se přede mnou najednou objeví v celé své kráse. Je téměř nemožné zůstat lhostejný. Rozprostírá se na délku 207 metrů, šířku 91 metrů a z jeho grandiózní kopule, třetí nejvyšší kopule světa, jako by proudila sama vznešenost Havany. Kapitol je v Havaně delší, širší a vyšší než Kapitol ve Washingtonu D.C.
Havana v roce 1899. Železniční stanice Villanueva stála na místě dnešního Kapitolu.
Přemýšlím o jeho minulosti. Tady, na místě kdysi zarostlé bažiny, vznikl v roce 1839 první botanický park Havany. Místo později vystřídala železniční stanice Villanueva, která zase ustoupila moderní architektuře. Stavba Kapitolu začíná až 1. dubna 1926, pod vedením architektů Raúla Otera a Eugenia Rayneriho Piedry. Překvapuje mě, že více než osm tisíc dělníků pracovalo nepřetržitě ve směnách, aby byl Kapitol dokončen za rekordní tři roky a padesát dní.
Budovy ponechané času z protější zadní strany Kapitolu. Okolí budovy jen podtrhuje její estetickou a symbolickou hodnotu – ať už jste turista nebo místní obyvatel, postavit se před Kapitol je zážitek, který zůstane navždy v paměti.
Uvnitř Salón de los Pasos Perdidos – sál ztracených kroků každého nutí ztišit krok. Prostor ozdoben mramorem, bronzovými sochami a pečlivě zdobeným stropem ukrývá repliku státního znaku v Salón del Escudo nebo síň Salón de la Constitución, kde se podepisovaly nejvýznamnější dokumenty kubánských dějin.
Budova továrny na doutníky Real Fábrica de Tabaco Partagás naproti Kapitolu.
V hlavním sále stojí socha Republiky, symbol kubánské nezávislosti. Elena de Cárdenas - kolosální socha, vysoká přes patnáct metrů, je pokrytá 22karátovým zlatem se chlubí titulem třetí největší kryté sochy světa.
Prohlídka přilehlých ulic Kapitolu je jako cesta časem.
Obcházím Kapitol jen zvenku. V zadní části vidím rány času – opuštěné koloniální budovy, které se zoufale derou k záchraně. Procházím se po Explanada del Capitolio, míjím snad již zavřenou továrnu na doutníky Real Fábrica de Tabaco Partagás a pomalu se dostávám k Fuente de la India, fontáně zobrazující mytickou indiánku. Pak zabočím na ulici Simona Bolívara a přímo tady, naproti pompéznímu Kapitolu, míjím čínskou čtvrť.
Každý, kdo navštíví toto místo, odchází nejen s krásnými fotografiemi, ale především s hrdostí na to, že měl možnost stát před tímto mistrovským dílem.
Slunce právě padá za obzor. Kapitol světlo zahalí zlatavým závojem, vezmu do ruky svůj fotoaparát. Tento okamžik si chci uchovat. Má-li Havana své srdce, je právě zde. Tady, uprostřed Havany, se potkávají dějiny i sny, a já mám to štěstí, být toho svědkem.
Zdroje: https://www.youtube.com/watch?v=IDf3×GnQl9Q , https://web.archive.org/web/20070608161145/http://www.capitolio.cu/
