„Stůjte! Kontrola!“ Závodní stráž rozbušila srdce i nejpoctivějším zaměstnancům

„Pamatuji si, jak jsme se všichni třásli před kontrolami,“ vzpomíná bývalý zaměstnanec Třineckých železáren. „Člověk mohl mít čisté svědomí, ale stejně měl strach. Ti chlapi s pistolemi u pasu byli téměř pány našich životů, aspoň co se týkalo vstupu a výstupu z fabriky.“

Období socialistické normalizace v letech 1970-1989 představovalo specifickou etapu ve vývoji československé společnosti, během níž závodní stráž sehrávala nezastupitelnou úlohu v ochraně socialistického vlastnictví. Tato ozbrojená složka nebyla pouhým bezpečnostním útvarem, ale představovala komplexní systém ochrany průmyslových podniků, který odrážel tehdejší společensko-politické uspořádání.

„Lidská kreativita nezná mezí,“ směje se bývalý člen závodní stráže. „Zažili jsme pokusy pronést materiál v dutých berlích, speciálně upravených pracovních botách nebo dokonce v termosce na polévku.“

Závodní stráž požívala významného právního postavení – její příslušníci byli považováni za veřejné činitele se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími. Hierarchická struktura byla precizně propracována, přičemž na vrcholu stál velitel závodní stráže, jmenovaný přímo ředitelem závodu. Pod jeho vedením působili jednotliví strážní, kteří museli splňovat přísná kritéria bezúhonnosti a spolehlivosti.

„Nebyli jsme žádní surovci,“ vysvětluje mi bývalý velitel závodní stráže. „Snažili jsme se přistupovat k lidem s respektem. Ale krádež je krádež, ať už jde o tunu železa nebo jeden šroubovák. No ne?“

Závodní stráž měla oprávnění k osobním prohlídkám, kontrolám zavazadel, vozidel i k provádění dechových zkoušek na alkohol. Zvláště pověstná byla ZS v Třineckých železárnách, kde se její příslušníci vyznačovali mimořádnou horlivostí při ochraně socialistického majetku.

„Jednou jsem viděl, jak strážní dopadli chlapa, který se pokoušel pronést přes bránu nějaké nářadí,“ vypráví mi pamětník. „To bylo křiku a handrkování. Skončilo to samozřejmě zápisem o zásahu do té jejich pověstné svodky.“

Běžný den příslušníka závodní stráže byl naplněn rozmanitými úkoly. Představoval především systematické a důkladné kontroly osob vstupujících do závodu a opouštějících jej. Namátkové prohlídky zavazadel a vozidel. Pravidelné obchůzky areálu s důrazem na kritická místa. Vedení podrobné dokumentace o všech mimořádných událostech ve formě tzv. svodky.

Třinec má dokonce své muzeum na toto téma, kde vystavuje předměty vyrobené v místních železárnách, které se zaměstnanci snažili uloupit a které ZS „uchránila“. Muzeum dodnes uchovává bizarní sbírku předmětů, které se zaměstnanci pokusili z podniku „vyfárat“. Od drobných součástek přes důmyslně upravené pracovní oděvy s všitými kapsami na odnášení materiálu až po celé grilovací stroje. Přestože mnozí na období vlády závodní stráže vzpomínají s určitou hořkostí, nelze popřít, že tato instituce účinně chránila majetek před rozkrádáním.

„Dnes se tomu možná smějeme,“ vypráví dál bývalý člen ZS, „ale tehdy to byla vážná věc. Chránili jsme majetek, který patřil všem.“

V rámci své činnosti disponovala závodní stráž komplexním vybavením. Standardizované uniformy s charakteristickým označením. Osobní výzbroj včetně obušků a v odůvodněných případech střelných zbraní. Komunikační prostředky pro koordinaci činnosti. Speciální technické vybavení pro kontrolní činnost odpovídající době.

„Když dnes procházím modernizovanou vrátnicí, vždycky si vzpomenu na ty napjaté okamžiky,“ uzavírá bývalý člen ZS. „Možná to zní dnes divně, ale ta doba měla svoje pravidla. Věděli jsme, na čem jsme. A závodní stráž, ať už byla jakákoliv, aspoň udržovala pořádek.“

Značná pozornost byla věnována odbornému růstu příslušníků závodní stráže. Pravidelná školení o právních předpisech a taktická cvičení pro zvládání krizových situací. Střelecká příprava, zdravotnické kurzy. Specializované semináře zaměřené na specifika daného závodu.

Závodní stráž nebyla pouze represivní složkou, ale plnila i významnou preventivní funkci v ochraně socialistického vlastnictví a udržování pořádku v průmyslových areálech. Její příslušníci byli považováni za důležité představitele socialistického právního řádu na úrovni jednotlivých podniků.

Spolupráce s dalšími složkami v rámci své činnosti závodní stráž úzce spolupracovala s Veřejnou bezpečností, požární ochranou, vedením závodů, závodními výbory ROH a dalšími bezpečnostními složkami státu.

Tato komplexní součinnost zajišťovala do jisté míry efektivní ochranu a dodržování stanovených bezpečnostních předpisů v průmyslových areálech. Příběhy členů závodní stráže zůstávají živým svědectvím doby, kdy vrátnice továren byly malými pevnostmi, kde vládli muži a ženy s červenou páskou na rukávu a pistolí u pasu.

Dnes už jsou drastické kontroly minulostí. Moderní bezpečnostní systémy, kamery a elektronické zabezpečení nahradily všudypřítomné hlídky. Přesto příběhy z dob závodní stráže zůstávají živým svědectvím jedné éry. Fenomén závodní stráže zůstává významnou kapitolou historie nejen Třineckých železáren, připomínající dobu, kdy ochrana socialistického majetku měla přednost před vším ostatním.

Zdroje: Vyhláška ministerstva národní bezpečnosti ze dne 31. ledna 1953 o úkolech a působnosti závodní stráže, https://fm.denik.cz/zpravy_region/podivejte-se-takto-vypadaji-unikaty-ktere-si-lide-vyrobili-na-cerno-v-praci-20200208.html