Článek
Všichni obyvatelé lesa k ní chodili pro radu, zvláště když si s něčím nevěděli rady. Ale letos o Vánocích vypadalo všechno jinak. Bylo chladněji než obvykle, a lesní zvířata si lámala hlavu nad tím, jak oslavit svátky, když sněhu bylo mnoho a zásob málo.
Jednoho zimního dne přiběhla k Barnabášovi malá myška Rozinka s problémem. „Vážený Barnabáši, všichni mluví o tom, co by chtěli dostat na Vánoce. Liška sní o pečeném zajíci, jelen o kouzelném věnci, vrabci touží po oříškovém koláči. Ale já? Já nemám nic, co bych mohla ostatním dát,“ vzlykala.
Sova spustila svůj klidný a vážný hlas. „Milá Rozinko, pravé Vánoce nejsou o tom, co můžeš dát nebo dostat. Jsou o něčem mnohem cennějším.“
Rozinka naklonila hlavičku a zamrkala. „A o čem tedy?“
Sova se pousmála a odpověděla: „O lásce, radosti a sdílení. Někdy jeden dobrý skutek stačí, aby se Vánoce proměnily v opravdový zázrak.“
Myška si povzdechla, protože jí to stále nedávalo úplný smysl. „Ale co když můj skutek nebude stačit? Jsem jen malá myš.“
Barnabáš pohladil Rozinku křídlem a moudře podotkl: „I malý plamének zahřeje srdce ve velkém mrazu.“
Té noci Rozinka přemýšlela nad slovy sovy. Nakonec se rozhodla rozhýbat svoje malé tlapky a oběhla celý les. Našla posledních pár sušených bobulek, co měla schovaných, a naskládala je do maličkého pytlíčku, který si uvázala na záda. Zaklepala na hnízdo sýkorce v hustém keři. „Vezmi si tyto bobule. Vím, že jsi letos nenašla dost jídla,“ zašeptala.
Vděčná sýkorka si vzala pár bobulek a rozplakala se radostí. Rozinka to samé udělala i s králíkem, který se třásl zimou, a s ježkem, který smutně ležel ve svém kulatém doupěti. Každému dala kousek, co měla, a přestože jí samotné zbylo jen velmi málo, cítila neznámé teplo v hrudi.
Na Štědrý večer bylo v lese veselo. Všechny zvířátka se sešla pod největším stromem, aby oslavila Vánoce. Našli tam překvapení. U paty stromu někdo naaranžoval bobule, mech a šišky jako ozdoby. Zvířata se usadila kolem tohoto přírodního „stromku“, a najednou pochopila, že Vánoce nejsou o dárcích, ale o vzájemném sdílení.
Rozinka seděla opodál, potichu si přála, aby zvířátka měla krásné Vánoce. Sova Barnabáš se snesla z výšky a láskyplně jí zašeptala: „Vidíš, milá myško, ještě jsi zachránila Vánoce. Každý skutek, i ten nepatrný, může změnit svět.“
A od té doby kdykoliv někdo v lese pochyboval, stačilo si vzpomenout na malou myšku Rozinku a na slova moudré sovy.
Ponaučení: Vánoce nejsou o tom, co dáme nebo získáme, ale o tom, jak se dokážeme rozdělit s tím, co máme, a rozsvítit světlo naděje v srdcích ostatních.
