Článek
Může člověk bez vysokoškolského titulu stát v čele třetí nejvyšší ústavní instituce země? Může. Ale za jakou cenu, a co to říká o nás samotných?
Představte si tu scénu. Je středeční ráno, Poslanecká sněmovna České republiky zasedá v plném počtu. Za předsednickým pultem sedí muž bez akademického titulu. Před ním se v lavicích tísní na dvě stě zákonodárců. Právníci, ekonomové, lékaři, profesoři, docenti. Muži a ženy s desítkami let vzdělání, výzkumu a odborné praxe za sebou. A přece je to právě on, kdo drží v ruce ‚zvoneček‘ a rozhoduje o tom, kdo smí promluvit.
Jeho jméno je Tomio Okamura. A jeho příběh je fascinující sondou do toho, co vlastně v politice, a ve společnosti, skutečně znamená vzdělání.
Středoškolský maturant na trůně ústavní instituce
Fakta jsou nezpochybnitelná. Tomio Okamura odmaturoval na Střední průmyslové škole chemické v Praze, v Křemencově ulici. Pokusy o vysokoškolské studium, v Japonsku, dvakrát přerušil a nikdy nedokončil. Důvod? Potřeba pracovat, budovat, podnikat. Nejprve v cestovním ruchu, kde se vypracoval až na post viceprezidenta Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, poté v oblasti japonské gastronomie.
