Cordon sanitaire je prolomen: Okamura u Moravce po devíti letech. Pustila ČT stavidla?

Existuje jeden starý diplomatický termín, který evropské demokracie používaly jako štít proti šíření politického extremismu: cordon sanitaire – sanitární kordón. Neviditelná, ale pevná hranice, za kterou slušná společnost odmítá pustit ty, jejichž metody ohrožují samotná pravidla hry. Ne proto, že by se bála debaty. Ale proto, že dobře ví, že s někým, kdo diskusi systematicky ničí, se nediskutuje – s tím se bojuje.

V neděli 8. března 2026 bude tento kordón v České republice slavnostně a veřejně proražen. Tomio Okamura, předseda Poslanecké sněmovny, předseda hnutí SPD a muž, který před pár měsíci osobně přidržoval štafle při sundávání ukrajinské vlajky z budovy parlamentu, se po devíti letech vrátí do Otázek Václava Moravce.

Než se pustíme do analýzy toho, co tento krok znamená, je třeba být spravedliví k minulosti. Václav Moravec Okamuru nevyhostil z politické mapy. Hnutí SPD mělo v OVM své zástupce – Radima Fialu, Radovana Víchu, Lucii Šafránkovou a další. Redakce důsledně a opakovaně argumentovala, a nikoli bezdůvodně, že povinností veřejnoprávní televize je zajistit zastoupení politických názorů, nikoli povinné zpravodajské audience konkrétním osobám.

Tento argument má svou logiku. Zákon o České televizi ani Kodex ČT skutečně neobsahují paragraf, který by přikazoval zvát konkrétní předsedy konkrétních stran. Vyváženost vysílání jako celku je jiná kategorie než právo na osobní přítomnost v prime time.

Ale je tu ještě jeden, méně vznešený důvod, proč Okamura z OVM zmizel. Kuloární informace z redakce, které nikdy nebyly plně veřejně potvrzeny, ale ani přesvědčivě vyvráceny, hovoří jasnou řečí: debaty s Okamurou se zákonitě mění v monolog. Moderátor je napadán. Médium je napadáno. Téma se vytrácí. Z diskuse o zdravotnictví, bezpečnosti nebo ekonomice se stává performance, jejímž jediným cílem je destrukce samotného fóra, v němž se koná.

Jak se boří hradby? Krok za krokem. Pak přišel podzim 2025 a s ním série událostí, která by nás neměla překvapit, ale přesto bolí. Říjen 2025: volby. ANO, SPD a Motoristé tvoří novou vládní koalici. Okamura je navržen na předsedu Sněmovny – protokolárně třetí nejvyšší ústavní funkci v zemi. 5. listopadu je zvolen 107 hlasy. Den poté osobně dohlíží na sundání ukrajinské vlajky z budovy parlamentu a výjev dokumentuje na sociálních sítích s popiskem: „Česká republika na prvním místě, držte nám palce.“ To není metafora. To je program.

A pak přichází série kroků, které se zdají nesouvisející, ale ve skutečnosti tvoří jeden koherentní obraz. Na podzim 2025 Rada České televize schvaluje usnesení o tom, že dlouhodobé nezvání předsedy parlamentní strany s deseti procenty voličské podpory může narušovat demokratickou soutěž. Správně, Rada ČT – orgán volený Poslaneckou sněmovnou, tedy orgánem, jehož předsedou je právě Okamura.

Nový generální ředitel ČT Hynek Chudárek, jmenovaný v červenci 2025, prohlásí před Radou, že absence Okamury v OVM nebyla v souladu se zásadami Kodexu. Na základě odborných posudků uloží redakci sjednat nápravu.

Dramaturgyně Hana Andělová – blízká spolupracovnice Moravce a klíčová architektka dosavadní redakční politiky – je odvolána. Na její místo nastupuje Martina Riebauerová. Moravec tento krok veřejně označí za „hanebné řešení v bolševickém duchu“ – a vedení mu zakáže se k věci dále veřejně vyjadřovat.

A proto nám Václav Moravec, jeden z nejzkušenějších novinářů české televize, odpoví na otázku o návratu Okamury do jeho pořadu pouze ironickou větou ze slovníku normalizačních anket: „Snad už bude klid na práci.“

Vraťme se k pojmu cordon sanitaire. V moderním politickém diskurzu označuje dohodu politických a mediálních aktérů, že určitým hráčům, typicky těm, kteří otevřeně odmítají základní pravidla demokratické debaty, nebude poskytována stejná platforma jako ostatním. Ne proto, aby byli umlčeni. Ale proto, aby jim nebyla dávána legitimita, na kterou svým chováním rezignovali.

Tento koncept má samozřejmě své kritiky. A jsou to kritici s vážnými argumenty. Kordón může být nástrojem pohodlné arogance establishmentu, způsobem, jak se vyhnout nepříjemným otázkám tím, že se diskutér označí za salonního a nezpůsobilého. Hranice mezi oprávněným odmítnutím a elitářskou cenzurou je tenká a vždy sporná.

Ale existuje jeden klíčový rozdíl, na který příliš snadno zapomínáme. Kordón má smysl tehdy, když je výsledkem svobodného rozhodnutí novinářů a redakcí. Tehdy je výrazem profesionálního úsudku: s tímto člověkem, v tomto formátu, za těchto podmínek, věcná debata není možná.

Kordón ztrácí veškerý smysl – a mění se v přesný opak, tedy v nástroj politického tlaku – tehdy, když je prolomen na příkaz. Nikoli proto, že se podmínky změnily. Ale proto, že se změnily politické konstelace. A přesně to se v případě OVM stalo.

Hynek Chudárek se stal generálním ředitelem ČT v červenci 2025. Byl jmenován Radou ČT, jejíž složení odráží politické poměry v zemi. Tvrdí, že jedná podle Kodexu. Možná. Ale způsob, jakým tak činí, prostřednictvím personálních změn v redakci, odvolání dramaturgyně, zákazu moderátorovi veřejně se vyjadřovat, tento výklad zásadně komplikuje.

Odpověď je nepříjemně prostá. Protože v roce 2020, 2022 a v červenci 2025 nebyl Tomio Okamura předsedou Poslanecké sněmovny a Poslanecká sněmovna nevolila Radu ČT v tak výhodné politické konstelaci pro vládní koalici, jejíž je součástí. Timing není nevýznamný detail. Timing je podstata věci.

Je třeba říct nahlas, co se děje, i za cenu, že to bude znít tvrdě. Česká televize není zestátněna. Ještě ne. Formálně je stále veřejnoprávní institucí financovanou z koncesionářských poplatků. Ale architektura její nezávislosti je systematicky a metodicky demontována, a to bez jediného změněného paragrafu zákona.

Mechanismus je elegantní ve své jednoduchosti. Rada ČT je volena Sněmovnou. Sněmovna je ovládána koalicí. Rada volí generálního ředitele. Generální ředitel vydává pokyny redakcím. Redakce se podřizují nebo ztrácejí klíčové zaměstnance. Moderátoři mlčí.

A ve výsledku? Tomio Okamura, muž, jehož novoroční projev na Facebooku označil šéf ukrajinského parlamentu za „názorný příklad nevzdělanosti, manipulace a cynismu“ muž, jehož výroky odsoudily Ekumenická rada církví i Česká biskupská konference, muž čelící trestnímu stíhání za volební plakáty, sedí 8. března v neděli v poledne v OVM – a televizní pozvánka mu propůjčuje tu samou dignitu jako Miroslavě Němcové, Markétě Pekarové Adamové nebo Radku Vondráčkovi.

Není bez zajímavosti, že Okamurův návrat do OVM je naplánován právě na 8. března. Datum, které se za normalizace slavilo jako Mezinárodní den žen a které Okamura s oblibou využívá k mobilizaci starší části svého elektorátu. Náhoda? Možná. Ale v politice, kde se každý detail promýšlí a každé datum čte, jsou náhody vzácné.

Miroslava Němcová, která pozvání přijala a připomíná, že tématem má být fungování dolní komory parlamentu, je zkušená politička. Dobře ví, co dělá. Debatu bere jako politickou odpovědnost a slibuje standardní přípravu. Respekt.

Ale standardní příprava na nestandardní situaci nestačí. Protože to, co se odehraje v neděli 8. března, není jen dalšími Otázkami. Je to první epizoda nového seriálu. A název tohoto seriálu není Vyváženost. Jmenuje se Nová normalita.

Je lákavé skončit komentář rezignovaným mávnutím ruky. Co se dá dělat, časy se mění, takové jsou poměry. Ale přesně tato rezignace je tím, o co jde. Přesně tato ochota přijmout novou normalitu jako samozřejmost je tím mazivem, které celý mechanismus promazává a udržuje v chodu. Co se dá dělat? Přinejmenším pojmenovat věci pravými jmény.

Pozvání Okamury do OVM po devíti letech není výrazem novinářské odvahy. Je výrazem novinářské kapitulace pod politickým tlakem. Není triumfem Kodexu ČT. Je triumfem mocenské geometrie nad redakční autonomií. Není signálem, že česká veřejnoprávní televize zraje a poučuje se. Je signálem, že se učí, odkud fouká vítr.

A Václav Moravec, jeden z posledních výrazných symbolů toho, čím česká žurnalistika mohla být a chvílemi skutečně bývala, nám všem posílá za mlčení vynucené vedením jedinou zprávu: Snad už bude klid na práci 😊 Protože co jiného mu zbývá.