Článek
Jeho politika byla do značné míry bezideová, cynická, kalkulující, ale v jistém smyslu také čitelná. Byl to Babiš. Originál. Nezaměnitelný. Dnes se v jeho projevech, tiskových konferencích i sociálních sítích stále častěji ozývá jiný hlas. Hlas, který jsme slyšeli odjinud. Hlas, který přichází z Bratislavy.
Muž v zrcadle
Robert Fico se v posledních dvou letech proměnil v politika, jehož metody jsou pro demokraticky orientovaného pozorovatele přinejmenším znepokojující. Po svém návratu k moci v roce 2023 nezačal Fico vládnout, ale začal válčit. Ne s problémy země, ale s těmi, kdo na tyto problémy upozorňují. Novináři se z nepohodlných partnerů stali nepřáteli státu. Redakce dostaly nálepky. Konkrétní reportéři byli jmenováni, zesměšňováni, vystaveni tlaku.
Fico tuto strategii nepovažuje za odchylku od demokratických norem. Považuje ji za vítěznou taktiku. A má pro to, bohužel, argumenty.
Andrej Babiš se dívá přes hranici a vidí ve Ficovi zrcadlo. Ne dokonalé, ne identické, ale funkční. Vidí politika, který přežil skandály, soudní procesy, mezinárodní kritiku i střelbu – a přesto vládne. Vidí, že agrese vůči médiím nevede ke ztrátě voličů, nýbrž k jejich mobilizaci. Vidí recept. A začíná ho aplikovat.
