Článek
Česká republika se v březnu 2024 zařadila po bok Polska a pobaltských států a začala systematicky krátit důchody bývalým vysokým funkcionářům komunistického režimu.
Třicet let od pádu totality, v době, kdy mnohým z těchto lidí je přes sedmdesát, kdy někteří z nich stihli po listopadu 1989 vybudovat impéria, získat demokratické mandáty nebo zkrátka splynout s davem, jim stát zašle dopis. A z důchodu odečte tři sta korun za každý rok, kdy stáli na vrcholu moci.
Mechanismus je střízlivě technický. Emoce jsou cokoliv než střízlivé
Vezměme si hypotetický, ale realistický příklad. Muž, říkejme mu Jaroslav, nastoupil v roce 1972 jako instruktor na krajský výbor KSČ. Byl schopný, loajální, kariérně průbojný. V roce 1978 se stal tajemníkem okresního výboru. Funkci vykonával dvanáct let, až do listopadu 1989, kdy mu ulicemi prošly davy a svět, který znal, se zhroutil za čtyřicet dní.
Jaroslav nebyl sadista. Nebyl estébák. Byl to organizátor, člověk systému, jeden z tisíců soukolí v mašinérii moci. A právě proto, že byl součástí soukolí, měl nárok na byt, auto, závodní rekreaci, stranické prémie. Jeho příjmy byly nadprůměrné. A právě z těchto nadprůměrných příjmů se mu zcela podle pravidel tehdejšího sociálního pojištění, vypočítal nadprůměrný důchod.
Dvanáct let ve funkci. Tři tisíce šest set korun měsíční srážky. Čtyřicet tři tisíc dvě stě korun ročně. Zákon to nazývá „zmírněním historické nespravedlnosti“. Jaroslav to nazývá kolektivním trestem.
Debata o tomto kroku trvala v Česku déle než kde jinde v postkomunistickém prostoru. Polsko přijalo podobný zákon daleko dříve. Pobaltí také. Česká republika lavírovala, střídavě z důvodů právní opatrnosti, politické vůle i prosté únavy ze starých účtů.
Novela zákona č. 155/1995 Sb., kterou parlament schválil v podobě zákona č. 455/2022 Sb. a která vstoupila v účinnost v březnu 2024, je výsledkem tohoto zdlouhavého politického zrání. Jejím hybatelem byl mimo jiné Ústav pro studium totalitních režimů, který se pro ni stal klíčovým odborným zázemím, a také tím, kdo dostane tu nelehkou práci naplnit.
Zákon je chirurgicky přesný v tom, co postihuje. Netýká se řadového člena KSČ, člověka, který stranickou knížku nosil v kapse jen proto, aby neztratil práci. Míří výše, na vedoucí tajemníky okresních a krajských výborů, na členy Ústředního výboru KSČ, na náčelníky Státní bezpečnosti, na velitele Pohraniční stráže, na ministry a jejich náměstky, na vedení Lidových milicí. Jde přibližně o tři tisíce jmen. Zatím bylo v první vlně krácení doručeno sto sedmdesáti sedmi lidem.
Archiv jako soudní síň
Za každým jménem na tomto seznamu stojí práce, která se nepodobá žádné moderní administrativní proceduře. Historici Ústavu pro studium totalitních režimů procházejí kilometry archivních polic. Otevírají šanony, v nichž jsou vlastnoručně psané kariérní životopisy funkcionářů, dokumenty, v nichž se tehdejší mocní s pýchou přihlašovali ke svým funkcím a zásluhám. Sledují tabulková místa v organizačních schématech útvarů, jejichž názvy se v průběhu normalizace mnohokrát proměnily. Porovnávají dobové telefonní seznamy ministerstva vnitra s vnitřními rozkazy ministra.
Práce to není snadná, a to ze dvou důvodů. Prvním je prosté plynutí času. Mnozí z těch, jichž se zákon týká, jsou po osmdesátce nebo již nežijí. Lubomír Štrougal, muž, který stál v čele federální vlády celou dekádu normalizace, zemřel dříve, než zákon vstoupil v účinnost. Stejně tak Milouš Jakeš. Výpočty v jejich případech sloužily spíše jako modelové příklady. U obou by srážka za desítky let ve vrcholných funkcích přesáhla devět tisíc korun měsíčně.
V prosinci 1989, v týdnech po pádu režimu, hořelo v budovách Státní bezpečnosti. Skartovací přístroje pracovaly nepřetržitě. Někteří odhadují, že tehdy zmizelo nevratně až třicet procent citlivých archivních materiálů. Kdo stál za vraty a zapaloval, víme jen v některých případech. Co shořelo, nevíme. A přece: co zbylo, stačí.
V první vlně krácení byl nejvyšší odečtený obnos 7 075 korun měsíčně. Při sazbě tří set korun za rok to odpovídá přibližně čtyřiadvaceti letům ve funkcích pokrytých zákonem. Jméno tohoto člověka nebylo zveřejněno. Zákon na ochranu osobních údajů brání tomu, aby stát publikoval kompletní seznam těch, jimž byl důchod krácen. Funguje zde paradox, který zneklidňuje historiky i novináře: archivní záznamy o tom, co tito lidé dělali mezi lety 1948 a 1989, jsou zčásti veřejné. Rozhodnutí o krácení jejich důchodu v roce 2024 nikoli.
Rekordman patrně kumuloval funkce, více let v aparátu Federálního ministerstva vnitra, více let v krajské nebo ústřední stranické struktuře. Zákon přitom nestanoví, že se roky sčítají za každou funkci zvlášť. Pokud někdo seděl zároveň na třech místech, státu se zaznamená jen jeden rok.
Pavel Pilný a anatomie soudního sporu
Nejznámější tváří soudního odporu proti tomuto zákonu se stal Pavel Pilný, bývalý vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Brně. Funkci zastával od dubna 1988 do listopadu 1989. Stát mu zkrátil důchod o šest set korun měsíčně za dva započaté roky ve funkci.
Pilný se bránil s vehemencí člověka, jenž považuje verdikt za fundamentálně nespravedlivý. U soudu mluvil o „brutálním politickém aktu“, o pomstě, o principu kolektivní viny. Argumentoval tím, že v době výkonu funkce byl zákon na jeho straně, že řádně odváděl pojistné, že jej nelze trestat zpětně za to, co bylo tehdy legální.
Městský soud v Praze jeho žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud v září 2025 taktéž. Soudy formulovaly svůj postoj s precizností, která nenechává mnoho prostoru pro pochybnosti: snížení důchodu není trestem. Není to sankce za přesvědčení nebo za příslušnost ke straně. Je to korekce důchodového nároku, který vznikl díky nadstandardnímu postavení v aparátu totalitního státu. Stát neříká: byl jsi špatný člověk. Stát říká: tvůj vysoký důchod je z části produktem moci, kterou jsi vykonával na úkor jiných.
Pilného případ je v mnoha ohledech emblematický — nejen jako soudní precedent, ale jako okno do psychologie celé generace. Tito lidé skutečně věřili — nebo se naučili věřit — že jejich kariéry byly legální, normální, oprávněné. Zákon roku 2024 tuto sebenaraci zpochybňuje. A to bolí jinak než pokuta.
Jedním z nejpikantnějších rysů celého příběhu je ekonomická realita dotčených osob. Průměrný důchod lidí, jimž bylo v první vlně kráceno, činil po odečtení stále asi 24 254 korun, tedy výrazně nad celostátním průměrem.
Mnozí z těchto mužů, a jde převážně o muže, využili v devadesátých letech svých kontaktů, know-how a přístupů k privatizaci. Přeorientovali se, přejmenovali a jejich síť nezmizela s komunismem, jen změnila formu. Srážka tří nebo čtyř tisíc korun z důchodu pro ně nemá existenční rozměr. Má rozměr symbolický, a právě proto je pro mnohé z nich nesnesitelná.
Pro ty, kteří po revoluci neuspěli, je situace jiná. Zákon pamatuje na ochrannou brzdu: důchod nesmí po snížení klesnout pod hranici součtu minimální procentní výměry a základní výměry. Nikdo nemůže být zákonem přiveden do bídy. Ale citelný zásah do rozpočtu domácnosti je v těchto případech reálný.
Výjimky: Kdy zákon ustupuje
Zákonodárce pamatoval na to, že lidské příběhy se nevejdou do tabulek. Krácení se neprovede, pokud dotyčný byl sám obětí režimu, pokud byl po roce 1968 vyhozen z funkce, vězněn, perzekuován, rehabilitován. Pokud pomáhal disentu. Pokud se zapojil do aktivního odboje.
Tato klauzule svědomí je důležitá z právního i morálního hlediska. Zákon netvrdí, že každý, kdo byl v aparátu, byl zločinec. Říká, ale systémová pozice, z níž plynula moc a výhody, zakládá povinnost tyto výhody v penzi alespoň částečně vrátit.
Zároveň platí to, co dotyčný dělal po roce 1989, není relevantní. Přijal-li po prověrkách místo ve státní správě demokratické republiky, kariéru v diplomacii nebo mandát v pravicové straně, na povinnosti krácení to nic nemění. Stát oceňuje demokratickou éru zvlášť. Komunistická éra se posuzuje sama o sobě.
Mravenčí práce v archivu
V roce 2025 vláda přistoupila k rozšíření okruhu dotčených osob. Druhá vlna míří níže do hierarchie, na ideologické tajemníky v regionech, na náčelníky oddělení StB na okresní úrovni, na nižší velitele Lidových milicí a Pohraniční stráže. Tím se počet dotčených osob přiblíží tisícům. A s ním přibude i soudních sporů, mediálních kauz a příběhů lidí, kteří si mysleli, že je minulost dávno za nimi.
ÚSTR k tomu musí najímat brigádníky, mladé historiky, absolventy archivnictví. Pracují ve sklepeních, kde jsou složky z normalizace seřazeny jako kartotéka zapomenutého světa. Záznamy o telefonních číslech. Stranické průkazy. Rozkazy přeložit. Rozkazy propustit. Záznamy o sledování. Výkazy odměn.
Každý šanon je kus oné doby. A každý nalezený podpis pod správnou funkcí znamená dopis v poštovní schránce důchodce, který se možná domníval, že tyto věci patří jiné epoše.
Celková suma, o níž stát po první vlně krácení snížil měsíční výplaty, není astronomická. V kontextu státního rozpočtu jde o marginální položku. Zákon nikdy nebyl primárně ekonomickým nástrojem. Je to gesto. Vědomé, zákonné, soudně ověřené gesto státu vůči vlastní minulosti.
A jako každé gesto lze je číst různě. Pro potomky politických vězňů, pro rodiny těch, kteří byli zastřeleni na hranicích nebo zlomeni ve vyšetřovacích celách, je to pozdní, nedostatečné, ale přece jen uznání. Pro ty, kteří dostali dopis s výpočtem srážky, je to otevření ran, o nichž si mysleli, že jsou zahojeny. Čísla na bankovním výpisu jsou malá. Příběh za nimi je starý třicet sedm let, a ještě není u konce.
Zdroje: Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění: Konkrétně se jedná o ustanovení § 67d, které bylo vloženo novelou č. 455/2022 Sb. a následně upravováno (např. zákonem č. 28/2024 Sb.). Zákon o důchodovém pojištění na e-Sbírce
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV): Oficiální tiskové zprávy k první i druhé vlně krácení důchodů. Tisková zpráva MPSV k rozšíření okruhu osob (leden 2025)
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR): Instituce zodpovědná za vypracování seznamů a historické rešerše. Informační stránka ÚSTR o krácení důchodů prominentům
Nejvyšší správní soud (NSS): Rozhodnutí ve věci kasační stížnosti Pavla Pilného (září 2025). Zpráva o rozhodnutí NSS (Česká justice)
Článek ÚSTR k případu Pilný: „Soudruh Pilný bude i dál pobírat snížený důchod“
České důchody: Portál detailně sledující druhou vlnu snižování (účinnou od roku 2025/2026). Článek o druhé vlně a badatelské práci ÚSTR
Advokátní deník: Právní rozbor schvalování nových seznamů v parlamentu. Legislativní proces rozšíření seznamu (leden 2025)
