Čínští tančící roboti: Jak moc bychom se měli bát armády čínských robotů?

Komentáře pod těmito příspěvky oscilují mezi nadšením a znepokojením – co vlastně tyto taneční show znamenají? A máme se bát?

Když robot tančí, nejde o pouhou exhibici. Tanec je pro robotiku totéž, co je pro piloty testování stíhačky na hranici možností stroje. Každý úkrok, každý skok, každé obrácení v pohybu je komplexní souhrou senzorů, motorů a algoritmů, které musí pracovat v reálném čase.

Dynamická rovnováha je zásadní. Udržet 50kilové kovové tělo ve stabilní poloze při provádění piruety vyžaduje výpočty v řádech milisekund. Jakmile se těžiště posune, robot musí okamžitě přenést váhu, upravit pozici kloubů a kompenzovat setrvačnost. To není jednoduchá úloha – je to vlastně aplikovaná fyzika na nejvyšší úrovni.

Hardware za rozumné peníze. Unitree se svými modely G1 a H1 dokázal něco, co západní firmy ještě před několika lety považovaly za nemožné: vyvinout kloubové motory s točivým momentem 360 Nm, které jsou zároveň lehké, odolné a cenově dostupné. Cena celého humanoidního robota G1 klesla pod 16 000 dolarů (zhruba 380 000 Kč) – to je méně než nové SUV.

AI namísto programování. Mnoho z těchto pohybů už není programováno klasicky, řádek po řádku. Roboti se učí pomocí posilovaného učení – trénují v simulovaném prostředí tisíce hodin, dokud nezjistí, jak optimálně přenést váhu při skoku nebo jak udržet rovnováhu při otočce. Je to podobné tomu, jak se člověk učí hrát videohru – pokusy, chybami a postupným zlepšováním.

Představa armády robotů útočících na lidstvo je zatím jen myšlenka, ale ignorovat strategické a ekonomické implikace by byla chyba. Čína vyhlásila humanoidní robotiku za národní prioritu podobně jako kdysi solární panely nebo elektromobily. Výsledek? Dnes ovládá 80 % globální produkce baterií do elektromobilu. Pokud se podobný scénář zopakuje u robotů, vzniká nová forma technologické závislosti. Západní firmy by byly odkázány na čínské komponenty, software a know-how.

Algoritmus, který naučí robota zatančit, může stejně dobře umožnit pohyb v troskách po zemětřesení, v nebezpečném chemickém prostředí – nebo v bojové zóně. Vojenské využití humanoidních robotů není otázkou „jestli“, ale „kdy“. Čína to dobře ví, proto investuje do univerzální platformy, kterou lze rychle přizpůsobit různým scénářům.

Pokles ceny na zlomek původních odhadů znamená, že humanoidní roboti se brzy stanou ekonomicky konkurenceschopnou alternativou k lidské práci v logistice, jednoduchých montážích nebo ostraze objektů. Když může jeden robot pracovat 24 hodin denně (s výměnou baterií) za zlomek minimální mzdy, tradiční pracovní trhy čelí vážnému otřesu.

Navzdory působivým videím mají tito roboti zásadní omezení, o kterých se v reklamách nemluví. Baterie jsou Achillovou patou. Většina humanoidů vydrží v plném provozu 1 až 2 hodiny. Tanec na videu trvá tři minuty, směna v továrně osm hodin. To je obrovský rozdíl.

Co nevidíte, je 47 nepovedených pokusů předtím, než robot zvládl ten perfektní backflip. Současní humanoidi jsou stále velmi křehcí a náchylní k poruchám, zejména když narazí na nepředvídatelnou překážku nebo kluzký povrch.

Robot umí perfektně zatančit nacvičenou choreografii, ale neumí přijít do cizí kuchyně, identifikovat špinavý hrnek, umýt ho a uklidit na správné místo. Tento typ flexibilního rozhodování je pro AI stále mnohem těžší než salto.

Zkuste robota požádat, aby vzal plastový kelímek od jogurtu, papírovou kapesník a křehkou skleničku – každý vyžaduje jiný stisk. Lidská ruka tohle dělá intuitivně, pro robota je to věda o třech proměnných.

Představa armády čínských robotů pochodujících ulicemi je zatím materiál pro hollywoodský thriller. Realita je prozaičtější, ale neméně významná: Čína systematicky buduje technologickou výhodu v oblasti, která bude mít zásadní vliv na ekonomiku 21. století.

Místo strachu je na místě respekt – a urgentní otázka, jak na tuto výzvu zareaguje Evropa a USA. Pokud se budou opět distancovat jako u solárních panelů nebo 5G sítí, budoucnost si budou muset pronajmout… za juany.

Otázka není, zda se roboti stanou realitou. Otázka je, kdo bude psát jejich software – a držet dálkový ovladač.