Článek
Autor, Petr Macinka, svou práci staví na empirické teorii demokracie (polyarchie) Roberta A. Dahla. Ačkoliv je Dahl uznávaným teoretikem, autorova volba může být vnímána jako účelová.
Redukcionismus: Práce se zaměřuje na Dahlových pět kritérií demokratického procesu (např. konečná kontrola programu démosem), což je pro nadnárodní útvar typu EU velmi přísné měřítko, které téměř nevyhnutelně vede k negativnímu hodnocení.
Kritik by mohl namítnout, že pro hodnocení EU jsou vhodnější modely „multi-level governance“ nebo teorie „demokracie bez dému“, které lépe reflektují specifickou povahu Unie jako sui generis (jedinečného) útvaru, nikoliv jako rodícího se národního státu.
Autor detailně rozebírá legislativní procesy a dochází k závěru, že vazba mezi voličem a rozhodovací autoritou je v EU „nejslabší v demokratické historii“.
Kritika komitologie: Autor správně identifikuje vliv „nevolených orgánů“ a administrativního aparátu (komitologie), kde je míra odmítnutých předpisů členskými státy marginální (pod 0,5 %). Argumentuje, že jde o „nepřijatelný posun v kompetenci institucí“.
Polemika s rolí Evropského parlamentu (EP): Autor sice uznává posilování pravomocí EP, ale bagatelizuje jeho význam s tím, že jeho praktická funkce není srovnatelná s národními parlamenty a že volič má v EP jen minimální váhu (21 křesel z 751 pro ČR). Zde lze polemizovat: EP je přímo volen a jeho rostoucí pravomoci v řádném legislativním postupu jsou klíčovým nástrojem snižování deficitu, což autor interpretuje spíše jako „simulaci role parlamentu“.
Ministr Macinka se "po Mnichovu" na sítích brání i odkazem na můj posudek na jeho diplomovou práci, který jsem kdysi jako jeho vysokoškolský učitel napsal.
— Petr Sokol (@PetrSokol) February 16, 2026
Osobně nejsem zastáncem spojování politických střetů a toho, co se odehrálo na akademické půdě. Proto mě překvapilo, že pan… pic.twitter.com/EGBeEoOSzd
Práce přichází se zajímavým, leč zjednodušujícím modelem „kroků“ od voliče k rozhodnutí. Kvantitativní argumentace: Zatímco v národním státě je volič od schvalování legislativy vzdálen 1 krok, v EU jsou to podle autora 3 kroky.
