Článek
Ten chtěl bejt taky revizorem v tramvaji, protože měl hrozně rád pořádek a uniformy. Ale u komise mu řekli, že má příliš mnoho tetování a že kdysi v hospodě prohlásil, že by nejradši všechny koleje vytrhal a nahradil je asfaltem pro kočáry.“
Filip Turek si urovnal kapesníček v saku a procedil mezi zuby: „Tady jde o princip, Josefe. Já mám mandát. Já mám v garáži víc koní, než má Pavel na Hradě stráží!“
„Právě proto, pane ministře-čekateli,“ přikývl Švejk a znalecky usrkl pěny. „Pan prezident na vás kouká jako tenkrát náš pan hejtman na obecního blázna, kterej chtěl velet dělostřelectvu jenom proto, že uměl nej hlasitěji prdět.
Oni tam nahoře nemaj rádi, když je někdo moc vidět. Vy byste jim na tom ministerstvu životního prostředí hned druhej den zavedl povinný míchání benzínu do ranního kafe a v Praze by se místo smogu musela povinně čichat vůně spálený gumy, aby lidi nezapomněli, že jsou na světě.“
„Je to kampaň,“ utrousil Turek.
„To je víc než kampaň, to je přímo osud,“ zářil Švejk. „Víte, vono je to s váma jako s tou parafrází, co teď letí mezi lidma: ‚Když jste mi neudělali Turka ministrem, tak tady máte všichni přes držku.‘ Pan Macinka to vzal za správnej konec.
To je jako když v hospodě nedostanete guláš, na kterej máte lístek – tak prostě začnete rozbíjet židle tak dlouho, dokud vám ho aspoň neukážou v hrnci přes okýnko. A pan prezident teď sedí na Hradě, drží ten hrnec a bojí se ho vobrázkem k vám otočit, aby mu z toho ta vaše síla nevyrazila zuby.“
Švejk se naklonil blíž a zašeptal: „Hlavně buďte v klidu. Von ten život bez ministerstva je vlastně fajn. Žádný interpelace, žádný ekologický aktivistky se vám nelepěj k autu, protože nemáte co podepisovat. A že vás nechtěj? To je nejlepší doporučení! V Čechách se vždycky nejvíc milovalo to, co bylo zakázaný – od piva po ministry.“
