Článek
Pro kritiky se Vesecká stala symbolem zneužívání moci k ochraně vysoce postavených politiků. V očích veřejnosti se stala symbolem politické servility, která upřednostnila zájmy mocných nad principem nestrannosti.
Spor o označení justiční mafie byl jedním z nejdůležitějších právních a politických střetů v historii samostatné České republiky. Ukázal totiž limity.
Pozadí konfliktu
V prosinci 2007 prohlásila bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová v Českém rozhlase, že zákulisní ovlivňování kauzy Jiřího Čunka je důkazem fungování justiční mafie. Podle ní se tato skupina snažila za každou cenu zabránit tomu, aby kauza skončila u soudu.
Skupina žalobců (označených za mafii): Kromě Renáty Vesecké podali žalobu také například Pavel Němec (exministr spravedlnosti) nebo Karel Černovský (tehdejší krajský státní zástupce).
Průběh soudní bitvy
Soudní proces trval několik let a prošel všemi instancemi. Vývoj byl jako na houpačce:
Krajský soud (soudce Vojtěch Cepl ml.) v roce 2008 vynesl odvážný rozsudek. Dal za pravdu Benešové a prohlásil, že označení „justiční mafie“ bylo oprávněné. Cepl uvedl, že v kauze Čunek docházelo k nestandardním schůzkám a tlakům, které vybočovaly z mezí zákona. Hlavním zdrojem a klíčovým dokumentem je rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 2008, č. j. 36 C 7/2008-251, který vynesl samosoudce JUDr. Vojtěch Cepl ml.
Vrchní soud v Praze: Rozsudek zrušil. Případ byl soudci Ceplovi odebrán, což vyvolalo další skandál a nový senát rozhodl, že se Benešová musí omluvit a zaplatit odškodné.
Nejvyšší soud: Do hry vstoupil Nejvyšší soud, který zpochybnil předchozí rozhodnutí ve prospěch Vesecké a spol. Konečné rozhodnutí: Po letech sporů došlo k definitivnímu potvrzení, že Marie Benešová se omlouvat nemusí.
Proč soud uznal termín mafie?
Soudy nakonec dospěly k závěru, že: Kritika byla podložena fakty a termín „mafie“ sice zní hanlivě, ale v kontextu politického boje a podivných procesních kroků (přesouvání kauzy mezi městy bez jasného zákonného důvodu) byla tato kritika přípustná.
Veřejný zájem vs. právo na svobodu projevu a kontrolu moci převážilo nad právem na ochranu osobnosti vysoce postavených úředníků.
Existence nátlaku, kdy bylo prokázáno, že docházelo k neformálním schůzkám (např. v restauracích či kancelářích), kde se o živých kauzách mluvilo způsobem, který není v právním státě přípustný.
Dopady na Renátu Veseckou
Pro Veseckou byl výsledek tohoto sporu fatální ranou pro její pověst. Přestože v úřadu setrvala až do roku 2010 (kdy ji odvolala vláda Petra Nečase na návrh ministra Jiřího Pospíšila), nálepky „členky justiční mafie“ se už nikdy nezbavila.
Právní názor Nejvyššího soudu (klíčový moment). I když spor skončil smírem, pro historii je nejdůležitější postoj Nejvyššího soudu ČR z roku 2013, který zvrátil předchozí prohru Benešové. Soud tehdy konstatoval:
Vyšší míra kritiky: Veřejně činné osoby (politici, státní zástupci, ministři) musí snést mnohem větší míru kritiky než běžní občané.
Faktický základ: Výroky Benešové měly reálný základ v nestandardních schůzkách a postupech v kauze Jiřího Čunka, a nešlo tedy o bezdůvodné urážky.
Výsledek v kostce
Z právního hlediska spor vyšuměl do ztracena formálním smírem. Z morálního a společenského hlediska však zvítězila Marie Benešová, protože Nejvyšší soud uznal její právo na ostrou kritiku a žalující strana jí musela vrátit peníze.
Přestože se Vesecká bránila žalobou na ochranu osobnosti, soudy nakonec částečně konstatovaly, že kritika byla oprávněná, protože její kroky (zejména v kauze Jiřího Čunka) vybočovaly z běžných standardů.
Kdo je Renata Vesecká?
Cesta od „justiční mafie“ do poslaneckého křesla. Příběh právničky, která prošla ohněm české justice a vrátila se do veřejného života s vervou ženy, které msta není cizí.
V listopadu roku 2005 stanula před prezidentem republiky žena s pevným pohledem, divokým účesem a neoblomnou tváří. JUDr. Renata Vesecká, Ph.D., právě skládala slib nejvyšší státní zástupkyně České republiky.
Nevěděla ještě, že její jméno se zanedlouho stane synonymem jedné z nejkontroverznějších kapitol české porevoluční justice. Nevěděla, že termín „justiční mafie“ se k ní přilepí jako cejch, který nezmizí ani po letech. A už vůbec netušila, že o dvacet let později usedne v poslaneckých lavicích Parlamentu ČR s odhodláním změnit systém, který ji kdysi pohltil.
To je příběh Renaty Vesecké – ženy, která padla z výšin moci do propasti veřejného zavržení, aby se z ní znovu vyšplhala na politickou scénu. Příběh o ambici, kontroverzi a odhodlání.
Kapitola první: Zrození právničky
Praha, 27. březen 1960. Doba, když ještě nikoho nenapadlo, že za třicet let padne železná opona. V den svého narození Renata Vesecká vešla do světa, který byl pevně zakotvený v socialistické realitě. Vyrostla v prostředí, kde pravidla byla jasná, a kdo je dodržoval, mohl dosáhnout úspěchu.
