Článek
Malíři strávili s malováním ať už krajiny, budovy nebo s portrétováním lidí – převážně bohatých šlechticů a měšťanů - mnoho času a námahy. K této specifické tvorbě bylo zapotřebí nejen mnoho hodin, dní, ba dokonce někdy i měsíců hodně úsilí a hlavně talentu. Bez talentu by nebylo obrazu, které dnes obdivujeme ve světových muzeích a platíme za ně nehorázné milionové sumy na aukcích.
Pak přišel jakýsi Joseph Nicéphore Niépce. Z pohledu malířů byl Joseph Nicéphore Niépce krajně podezřelé individuum, které chtělo za pár minut také vyhotovit obraz krajiny, budovy nebo portrét či podobiznu lidí.
S nástupem umělé inteligence se svět kreativní tvorby ocitá na prahu podobné revoluce, jakou kdysi zažil svět s příchodem fotografie. V 19. století představoval Joseph Nicéphore Niépce a jeho kolega Jacques Daguerre s daguerrotypií zásadní zlom v umění. Malíři, kteří strávili roky zdokonalováním svých dovedností a tvorbou děl, najednou čelili technologii, která dokázala zachytit realitu ve zlomku času. Dnes jsou to spisovatelé, kteří pozorují, jak umělá inteligence generuje texty a obrazy s překvapivou lehkostí a rychlostí přímo kosmickou.
Podobně jako malíři kdysi vnímali fotografii jako hrozbu pro své umění a řemeslo, spisovatelé a další tvůrci dnes mohou mít obavy z toho, že umělá inteligence může znehodnotit, nebo dokonce nahradit lidskou kreativitu. Významným rozdílem je však to, že fotografie nakonec vedla k novým formám uměleckého vyjádření a malířství se ubíralo novými směry, které fotografie nemohla napodobit. Podobně může umělá inteligence otevřít nové možnosti pro kreativní průmysl, aniž by plně nahradila lidské tvůrce.
Autorské právo a umělá inteligence
Zatímco malíři a fotografové se museli vyrovnat s otázkami autenticity a uměleckého významu, současné diskuse se točí kolem autorství a autorských práv. Kdo je autorem díla vytvořeného umělou inteligencí? Právní systémy po celém světě se snaží najít odpověď na tuto otázku, ale jedno je jisté: umělá inteligence sama o sobě nemůže být autorem ve smyslu práva, protože nemá právní subjektivitu.
Mnoho právních expertů se přiklání k názoru, že autorské právo by mělo být přiznáno člověku, který umělou inteligenci používá jako nástroj – buď tvůrci umělé inteligence, nebo uživateli, který s ní interaguje. Tento přístup odráží skutečnost, že i když umělá inteligence vytváří dílo, činí tak na základě lidských instrukcí a kreativních vstupů.
Přestože je technologie umělé inteligence stále více integrována do různých oblastí kreativního průmyslu, stále existují otázky týkající se jejího vlivu na autorské právo a hodnotu lidské kreativity. Je důležité, aby se právní systémy adaptovaly na nové technologie a zajistily ochranu práv tvůrců, aniž by brzdily inovace a pokrok.
Podobně jako malíři, kteří se nakonec přizpůsobili a využili fotografii ve svůj prospěch, i spisovatelé a jiní kreativci mohou najít způsoby, jak pracovat s umělou inteligencí a vytvářet díla, která by jinak nebyla možná. Výsledkem může být nová éra kreativity, kde umělá inteligence a lidský talent společně tvoří nevídané formy umění a literatury.
