Článek
Rozhodnutí přináší vcelku překvapivé závěry v tom, jaké intenzivní porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance může být důvodem pro výpověď z pracovního poměru. V rozsudku se uvádí, že dopisem žalovaný sdělil žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že, „… žalobce si dne 23. 12. 2016 nevyznačil v docházkovém listě předčasný odchod ze zaměstnání, vyznačil si odchod v 16.15 hod. a prokazatelně byl v 15.59 hod. mimo pracoviště na poštovním úřadu na ulici XY. Žalobce minimálně 16 minut před skončením pracovní doby opustil pracoviště, aniž by tuto skutečnost vyznačil v docházkovém listě a zabýval se prokazatelně vlastními soukromými záležitostmi. Tímto svým jednáním porušil § …“ uvádí rozsudek NS.
Případ se dotýká výkladu intenzity porušení povinností ze strany zaměstnance ve vztahu k výpovědnímu důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Případ je specifický tím, že zaměstnanec byl úředníkem územně samosprávního celku, jehož jednání později bylo posouzeno jako porušení pracovních povinností, bylo také řešeno v rámci přestupkového řízení obce. V tomto řešeném případě zaměstnanec v docházce uvedl odchod z pracoviště, ale pak bylo prokázáno, že pracoviště opustil minimálně o 16 minut dříve, než v docházce uvedl. Toto jednání zaměstnavatel považoval za porušení povinností zaměstnance spočívající v útoku na majetek zaměstnavatele, neboť za dobu těchto 16 minut zaměstnanec obdržel od zaměstnavatele mzdu za práci, kterou nevykonal, čímž úmyslně snížil majetek zaměstnavatele.
Nejvyšší soud v odůvodnění rozsudku zdůraznil, že dle zákoníku práce je každý zaměstnanec povinen využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly. Také je zaměstnanec povinen dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané a řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem, jakož i střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením či zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
Nejvyšší soud uvedené povinnosti přiřadil k základním povinnostem zaměstnanců. A podle Nejvyššího soudu „představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance.“
Nejvyšší soud rozhodl, že útok na majetek zaměstnavatele představuje tak významnou okolnost, že zpravidla již sám o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Do stejné kategorie nejintenzivnějšího porušení povinností Nejvyšší soud přiřadil také jednání zaměstnance – úředníka samosprávy spočívající v takzvaném „úmyslném předstírání výkonu práce“, tedy situaci, kdy zaměstnanec využívá pracovní doby pro vyřízení soukromé záležitosti a ve vztahu k zaměstnavateli tuto činnost vykazuje jako odpracovanou dobu.
Uvedený rozsudek uvádí, že útok na majetek zaměstnavatele, včetně předstírání výkonu práce představoval z hlediska intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Pro takové jednání tedy bylo možné se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr nejen výpovědí dle § 52 písm. g) zákoníku práce, ale rovněž okamžitým zrušením podle ustanovení § 55 písm. b) zákoníku práce. Dle Nejvyššího soudu není významné, jaké majetkové hodnoty (zde mzda za 16 minut práce) byly útokem ohroženy či zasaženy. Uvedený závěr Nejvyššího soudu je velmi významný, protože úmyslné vyřizování soukromé záležitosti v pracovní době označil za „nejintenzivnější porušení povinností ze strany zaměstnance, které zákoník práce upravuje.“
___________
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2022, sp. zn./č. j.: 21 Cdo 424/2021-209. Související legislativa ČR: § 16 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. a), b), c) zákona č. 312/2002 Sb., § 52 písm. g), § 58 odst. 1, § 301 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb.
