Článek
Nesmíme je již posuzovat pouze prizmatem lidského utrpení nebo ekonomických ztrát a zničené infrastruktury, ale je naprosto zásadní vnímat je také jako zásah do samotné podstaty přírody. Včely, jejichž tiché bzučení je pro mnohé z nás symbolem klidu a ustáleného koloběhu přírody, se v oblastech zasažených konflikty ocitají v extrémně nepříznivých podmínkách, které často překračují hranice jejich schopnosti se přizpůsobit a přežít.
Ozbrojené střety neznamenají jen přímé fyzické zničení krajiny, v níž včely žijí, ale nesou s sebou celou řadu dalších rizik, která si často ani neuvědomujeme. Představme si oblast, kterou zasáhla intenzivní bojová činnost.
Půda je rozrytá těžkou technikou, pole a louky jsou zaminované nebo kontaminované chemikáliemi, v atmosféře se mísí toxické zplodiny z požárů a explozí. Právě tyto neviditelné, ale vysoce nebezpečné látky se usazují na okvětních plátcích rostlin, narušují citlivý prostor úlů a zasahují do složité rovnováhy včelích společenství.
Nevybuchlá munice je dalším příkladem nebezpečí. Vede nejen k tomu, že celá území zůstávají nevyužitelná pro včelaření a zemědělství, ale navíc může při pozdějších detonacích zničit zbylé zbytky přírodních stanovišť a likvidovat poslední útočiště pro přežívající hmyz.
Válečné konflikty mají i dlouhodobé důsledky, které nevymizí s posledním výstřelem nebo podepsáním příměří.
Obnova poničených ekosystémů často trvá dekády, a v některých případech se nikdy již nevrátí do původního stavu. V oblastech s vyšší koncentrací vojenských střetů dochází ke změnám v druhovém složení rostlin. Zmizí zejména ty, které vyžadují nerušený klid pro svůj rozvoj, a s nimi i včely a další hmyz, pro něž tyto rostliny představují jediný zdroj obživy.
Bohužel, opylovači jsou velmi citliví na sebemenší proměny prostředí. V okamžiku, kdy jsou jejich potravní zdroje zničeny nebo kontaminovány, není včela schopna udržet svou populaci a nutně dochází ke kolapsu celého úlu.
Na Ukrajině, která je v posledních letech synonymem ozbrojeného konfliktu v evropském prostoru, je tento fenomén naprosto patrný. V oblastech, kde se ještě před několika lety pásly ovce a proháněla stáda dobytka, je dnes jen pustá, šedá zem, rozrytá zákopy a pokrytá stopami po explozích.
Již několik sezon po sobě tamější včelaři hlásí dramatické úbytky včelstev. Celá údolí dříve rušných úlů zejí prázdnotou. Mnozí včelaři museli své domovy i včelíny opustit, a na opuštěných místech včely bez pravidelné péče a kontroly napadají choroby, paraziti a působí tam i negativní vlivy znečištěného prostředí.
Válečné konflikty však nejsou hrozbou pouze pro přímo zasažené oblasti, jejich dopady jsou mnohem širší. Kolaps populací opylovačů se totiž velmi rychle promítá do zemědělské produkce, a to jak na lokální, tak na globální úrovni.
Včely opylují zhruba třetinu všech plodin, které pravidelně konzumujeme. Od ovoce a zeleniny až po některé druhy ořechů a olejnin. Kde chybí včely, tam klesá úroda, snižuje se pestrost stravy a zvyšují se ceny základních potravin. Tento řetězec důsledků může vést až k zásadním změnám v potravinových řetězcích, což v extrémních případech může znamenat i nestabilitu celých regionů a zvýšení rizika dalších konfliktů.
Odborné zprávy (zpráva Univerzity v Readingu) zároveň upozorňují, že hrozba vyplývající z válek a konfliktů je těsně provázaná i s dalšími faktory, které včely ohrožují. Například s klimatickou změnou, používáním pesticidů, šířením nemocí a destrukcí přirozených stanovišť.
Efekt války často působí jako katalyzátor. Urychluje a zesiluje všechny tyto neblahé jevy, a tím zásadně zhoršuje už tak alarmující situaci. Na příkladu Ukrajiny i dalších konfliktních zón se tedy jasně potvrzuje, že ochranu opylovačů nelze řešit izolovaně, ale vyžaduje systémový přístup, který bude zohledňovat i otázky bezpečnosti a mezinárodních vztahů.
Když se zamyslíme nad tím, proč by právě včely měly být jedněmi z největších obětí lidských konfliktů, musíme si uvědomit křehkou rovnováhu, na níž je postavena naše civilizace.
Včely tu byly dávno před námi a jejich evoluční úspěch je spjat s klidnou, stabilní přírodou – přesně s tím, co války berou všem tvorům, nejen lidem. Pokud bychom toto varování nevzali vážně, hrozí nám podle vědců tichý kolaps, kdy včely přestanou opylovat naše sady, pole začnou pustnout a naše jídelníčky ochudí nejen o med, ale i o další klíčové složky pestré a zdravé stravy.
Je tedy nejvyšší čas přidat válečné konflikty na seznam největších globálních environmentálních hrozeb. Společně s klimatickými změnami, znečištěním, invazními druhy a dalšími faktory, které decimují opylovače po celém světě.
Ochrana včel musí být součástí mírového úsilí a obnovy po každém konfliktu. Každá neporažená květina, každý zachráněný úl znamená drobný, ale významný krok ke zdravější a bezpečnější budoucnosti pro nás všechny. Pokud bychom selhali v ochraně těchto drobných, zranitelných tvorů, selháváme ve své odpovědnosti za budoucnost Země.
Zdroje: https://www.theguardian.com/environment/2025/may/20/bees-threats-war-microplastics
