Článek
Veřejné toalety – všudypřítomná nutnost, kterým se mnozí z nás raději vyhýbají kvůli nepříjemným zážitkům. V České republice mají veřejné záchody pověst nehostinných míst, kde na nás čekají nevábné vůně, pochmurná atmosféra a neustálé fronty. Většina z nás by si raději nechala zajít chuť na půl litr limonády, než by se vydala hledat tuto malou nutnou oázu v městském labyrintu. Proč je tomu tak a jak se to dá změnit?
Špína a nečistota přispívají k velmi negativnímu vnímání těchto míst ze strany veřejnosti, což vede k tomu, že se lidé těmto místům raději vyhýbají, pokud to není nevyhnutelné. Dalším významným aspektem je atmosféra, která v těchto prostorách panuje. Veřejné toalety v České republice jsou často tmavé, nevětrané a bez přístupu k přirozenému světlu. Nedostatek osvětlení a ventilace výrazně přispívají k pocitu klaustrofobie, který může být pro uživatele velmi nepříjemný.
Jeden z faktorů, proč české veřejné toalety příliš nelákají, je jejich neutěšený stav. Nevzhledné stavby, ostré rohy, kde se usazují nečistoty a pavučiny, tmavé kouty, které dodávají pocit nepřístupnosti a strachu. „Čeští architekti a studenti se snaží nalézt řešení,“ píše ceskacenazaarchitekturu.cz, „s cílem vytvořit prostředí, které bude přívětivé a esteticky uspokojující.“ Stačí se podívat na příklady z praxe – v Uhříněvsi vznikl nový koncept toalet na půdorysu tvaru S, který umožňuje lepší proudění lidí a eliminuje ony skličující kouty. Tento přístup zdůrazňuje význam architektury i v tak zdánlivě nezajímavém prostoru, jakým je veřejná toaleta.
Na druhé straně světa, v bohatém kulturním kontextu muslimských zemí, se již po staletí věnuje veřejným toaletám mimořádná pozornost. Zde se veřejné záchody stávají místy čistoty a elegance. Ve středověkých městech, jako je Istanbul nebo Káhira, byly veřejné lázně (hamamy) nejenom místy hygieny, ale i sociálních setkání. Tyto prostory byly navrženy s ohledem na detail a komfort – dekorativní dlaždice, jemná vůně eukalyptu a mramorové lavice činily z návštěvy těchto míst normální zážitek.
V bohatém kulturním kontextu muslimských zemí, kde je tradice a náboženství hluboce zakořeněno v každodenním životě, se již po staletí věnuje veřejným toaletám mimořádná pozornost. Tyto národy mají dlouhou historii, která je často spojována s vysokou úrovní hygieny a propracovanými rituály očisty. Kultura čistoty není v těchto zemích pouze nezbytnou součástí zdraví a dobrého životního stylu, ale je hluboce zakotvena v náboženských a kulturních praktikách, které diktují přesné postupy a rituály spojené s očistou těla.
Muslimský svět klade důraz na hygienu a čistotu, což se promítá i do designu moderních veřejných toalet. Příkladem může být Dubaj, kde najdete záchody s automatizovanými systémy či dezinfekčními prostředky na každém kroku. Tyto toalety nejsou pouze funkční, ale i esteticky laděné – lesklé mramory, chromované detaily a inteligentní osvětlení tvoří prostředí, kde se skutečně cítíte dobře.
Kulturní kontext hraje v obou přístupech klíčovou roli. Zatímco v českém prostředí vidíme spíše utilitární přístup, kde jsou veřejné toalety často vnímány jako nezbytné zlo, v muslimských zemích je hygiena a estetika důležitou součástí každodenního života. Je tedy zřejmé, že máme co dohánět, ale také se máme od koho učit.
Jedním z inspirativních příkladů, které bychom měli následovat, je projekt japonského studia Future Studio, které vytváří veřejné toalety v parcích ve stylu origami. Tyto stavby, s různobarevnými střechami, přinášejí do městského prostoru zajímavé a snadno rozpoznatelné orientační body, které zároveň podporují přirozené proudění vzduchu a světla.
V africkém Senegalu, se můžete setkat s překvapivými a často neuvěřitelnými situacemi, které dokáží mnohé Čechy pořádně šokovat. Jedním z nich je například existence splachovacích WC v oblasti, kde by je člověk očekával snad nejméně – přímo v poušti. Tato nečekaná kombinace vzbuzuje velmi intenzivní reakce, od údivu přes úžas až po určitou formu kulturního šoku. Lidé, kteří jsou zvyklí na české prostředí, kde je infrastruktura relativně dobře rozvinutá a vody je většinou dostatek, jsou zaskočeni myšlenkou, že v jedné z nejsušších a nejteplejších oblastí světa, kde jsou zdroje vody velmi vzácné a cena vody je neúměrně vysoká, může být vůbec něco takového realizováno.
Ať už se tedy nacházíte kdekoli na světě, veřejné toalety mohou být více než jen nutným zlem. Mohou být místy, které přispívají k pohodlí a estetice veřejného prostoru. Je na čase, abychom i my začali vidět potenciál v těchto malých architektonických počinech a přetvořili je v místa, která jsou nejen funkční, ale i příjemná pro oko i duši.
