Článek
Je to příběh průmyslové revoluce, lidské důstojnosti a nekonečného boje mezi ziskem a morálkou, svázaný s městem, které dnes nazýváme verzí pekla – město Pullman.
Píše se rok 1859, když mladý George Pullman přijíždí do Chicaga a zakládá stavební firmu, která mění základy města. Doslova i symbolicky. Chicago se topí v bahně, domy v centru se propadají a ulice jsou neprůjezdné. Pullman přichází s geniálním řešením: domy i celé ulice zvedá pomocí heverů a ukládá je na nové základy. Chicago stoupá nad své podmáčené podloží – a společně s ním Pullmanovo bohatství. „Zvedli jsme celé město a vydělali miliony,“ poznamenává prý lakonicky ke svým přátelům.
George Pullman.
Získané jmění však Pullman neinvestuje zpět do stavebnictví. Díky svému podnikavému duchu mu rodící se železniční průmysl nabízí lákavější příležitost. Vzpomíná na své nekomfortní cesty vlakem po Spojených státech. Kde spatřuje problémy, hledá řešení. „Cestování v našich vlacích je utrpení. Lidé si zaslouží komfort,“ prohlašuje. A tak se rodí první lůžkový vůz, Pioneer, luxus na kolejích, který si mohou dopřát i obyčejní lidé – alespoň teoreticky.
Pioneer se stává Pullmanovým triumfem. Když tělo zavražděného prezidenta Abrahama Lincolna putuje z Washingtonu do Springfieldu během jeho poslední cesty, cestuje právě v Pullmanově voze. Národ si všímá. Objednávky rostou.
Rok 1880. Pullmanova hvězda stoupá a jeho továrna, Pullman's Palace Car Company, ovládá americký trh. On však míří výš. Nakupuje 4 000 akrů půdy poblíž jezera Calumet a začíná stavět revoluční projekt – modelové město Pullman. „Chci vytvořit město, které bude příkladem pro svět. Město, kde budou lidé šťastní a spokojení,“ tvrdí. Architekti Solon Spencer Beman a Nathan Barret navrhují elegantní, harmonicky uspořádané místo: cihlové domky s moderním vybavením, upravené zahrady, školy, knihovny, modlitebny, a dokonce luxusní hotel Florence pojmenovaný po Pullmanově dceři.
Pověstný vagon Pullman.
Na první pohled vypadá vše idylicky. Dělníci pracují v továrnách Pullmana, bydlí v jeho domcích, kupují jídlo v jeho obchodech, chodí do jeho školy a modlí se v jeho kostele. Spokojený dělník je dobrý dělník, myslí si Pullman. Jenže tenhle utopický sen má temnou stránku.
„Narozeni jsme v Pullmanově domku, nakupujeme jídlo z Pullmanova obchodu, vzděláváme se v Pullmanově škole, a až umřeme, dostaneme se do Pullmanova pekla,“ šeptají si dělníci mezi sebou. Proč? Domy si mohou pouze pronajmout – a nájmy jsou astronomické. Pullman si je strhává přímo z výplatní listiny, což znamená, že mnoho dělníků odchází domů s mizivou částkou. „Bydlíš-li v Pullmanu, celé tvé peníze se stejně vrátí zpátky Pullmanovi,“ stěžuje si jeden z nich. Vodovod, kanalizace, plyn – za všechno se platí extra. A aby toho nebylo málo, ceny v Pullmanových obchodech jsou výrazně vyšší než kdekoli jinde. Na základní živobytí často nezbývá téměř nic!
Pronájem domu přitom není volitelný. Pokud chceš pracovat pro Pullmana, musíš žít v jeho městě. Město obzvlášť kontroluje. Drsní inspektoři prohlížejí domy, zakazují alkohol a nepohodlnou literaturu a striktně zakazují odborovou činnost. „Co není v souladu s mými hodnotami, nemá místo v Pullmanu,“ nechal se slyšet v dobovém tisku Pullman.
Stávka, která otřese Amerikou
Rok 1893 přináší hospodářskou krizi. Pullman reaguje snížením mezd až o třetinu, ale ceny nájmů a služeb nechává beze změny. Jeho dělníci tak zjišťují, že na živobytí nemají z čeho šetřit. Zoufalí a vyčerpaní se v květnu 1894 rozhodují ke stávce. Přidává se k nim Americká železniční unie pod vedením Eugena Debse. Dochází k eskalaci konfliktu, který ochromuje dopravu po celé zemi.
Pověstný vagon Pullman.
„Musíme udržet vlaky v pohybu,“ nařizuje prezident Grover Cleveland a vysílá na stávkující federální armádu. Protesty končí potoky krve: 25 dělníků je mrtvých, desítky zraněných. Pullmana kritizují nejen jeho dělníci, ale i veřejnost. Vládní komise označuje jeho paternalistický přístup za neamerický. V roce 1898 je Pullmanova společnost právně donucena města se vzdát. Pullman, kdysi zářící příklad moderního průmyslového města, je připojen k Chicagu.
Dědictví George Pullmana
Nenasytný muž s velkolepou vizí, umírá o tři roky později po infarktu. Jeho rodina se bojí, že bývalí dělníci by mohli jeho tělo zhanobit. Rakev proto zalívají do vrstvy betonu, obklopují železnými kolejnicemi a zabetonovávají do země – příprava na posmrtný klid kdysi nejmocnějšího muže. Ambrose Bierce, skeptický spisovatel té doby, poznamenává sarkasticky: „Zdá se, že chtěli zajistit, aby ten zkurvysyn už nikdy nevstal.“
Politická karikatura z chicagských novin ze 7. července 1894, která karikuje stav pracujícího muže v Pullman Company.
A tak tu zůstává otázka: byl George Pullman vizionář, který přetvořil průmysl, anebo bezohledný vydřiduch, jehož vize skončila ve stínech sociálního útlaku? Pravda leží, jako vždy, určitě někde mezi.
