Článek
O několik set metrů dál se v periskop dívá brněnský rodák Rudolf Singule. „Zásah,“ šeptá tiše. Netuší, že právě odstartoval příběh, který bude fascinovat historiky a dobrodruhy po celé století.
Je 18. července 1915. První světová válka zuří v plném proudu a Jaderské moře se stává svědkem jednoho z nejdramatičtějších okamžiků námořní historie. Kapitán Singule, velitel rakousko-uherské ponorky U4, právě zasadil smrtelnou ránu pýše italského námořnictva.
„Sledujte cíl!“ volá Singule na svou posádku. „Musíme se co nejrychleji vzdálit.“ Zatímco se U4 noří do bezpečí hlubin, na hladině se odehrává tragédie. Giuseppe Garibaldi, mohutný pancéřový křižník dlouhý přes 100 metrů, se rychle plní vodou.
„Opusťte loď!“ zní rozkaz italského velitele. V následujících minutách se odehrává zoufalý boj o přežití. Stovky námořníků skáčou do vod Jadranu. Ne všichni mají štěstí. S posledním zaduněním se Giuseppe Garibaldi potápí do hloubky 125 metrů, kde bude odpočívat dalších 93 let.
Zapomenutý příběh křižníku Giuseppe Garibaldi je fascinujícím svědectvím o válečné slávě a tragédii. Křižník, pojmenovaný po slavném vlastenci a revolucionáři, byl pýchou italského námořnictva na počátku 20. století. S délkou přesahující 100 metrů a výzbrojí čítající desítky děl různých ráží představuje Giuseppe Garibaldi impozantní válečný stroj, který budí respekt ve všech přístavech Středomoří.
Osudným se pro tuto plovoucí pevnost stal den, kdy se Jaderské moře stalo svědkem jednoho z nejdramatičtějších okamžiků první světové války. V ranních hodinách se Giuseppe Garibaldi spolu s dalšími italskými plavidly účastnil ostřelování rakousko-uherských pozic na pobřeží Dalmácie. Italské lodě se cítily bezpečně, netušíc, že v hlubinách číhá smrtelné nebezpečí v podobě ponorky U4 pod velením Singuleho.
Singule, rodák z Brna, byl zkušeným ponorkovým velitelem, který už měl na svém kontě několik úspěšných akcí. Toho rána se mu naskytla příležitost, o jaké každý ponorkový kapitán sní – napadnout nepřátelskou vlajkovou loď. S chladnokrevnou precizností zaměřil svá torpéda na bok italského křižníku a vydal rozkaz k palbě.
Exploze, která následovala, otřásla celým Jaderským mořem. Giuseppe Garibaldi byl zasažen do nejzranitelnějšího místa – do strojovny a kotelny. Okamžitě se začal plnit vodou a nakláněl se na bok. Na palubě vypukl chaos, jak se stovky námořníků snažily zachránit své životy. Navzdory heroickému úsilí posádky bylo jasné, že loď je odsouzena k zániku.
Během pouhých patnácti minut od zásahu se kdysi hrdý křižník potopil do hlubin Jadranu, stahujíc s sebou do hrobu desítky členů posádky. Ti, kteří přežili, byli zachráněni doprovodnými plavidly, ale ztráta Giuseppe Garibaldiho představovala pro italské námořnictvo těžkou ránu.
Čas plyne a příběh křižníku upadá v zapomnění. Až v roce 2008 se skupina českých potápěčů a historiků rozhodne odhalit tajemství Garibaldiho hrobu. „Je to jako hledat jehlu v kupce sena,“ říká vedoucí expedice. „Ale jsme odhodláni uspět tam, kde ostatní selhali.“
Po mnoho desetiletí ležel vrak křižníku zapomenut na dně moře, sloužíc jako tichý památník hrůz války. Až v roce 2008 se skupina odvážných českých potápěčů a historiků rozhodla odhalit tajemství tohoto podmořského hrobu. Jejich expedice, pojmenovaná „Garibaldi 2008“, si dala za cíl nejen lokalizovat vrak, ale také zdokumentovat jeho stav a připomenout světu tento fascinující příběh z první světové války.
Pátrání po vraku bylo nesmírně náročné. Potápěči museli čelit nejen technickým výzvám spojeným s ponory do velkých hloubek, ale také byrokratickým překážkám ze strany chorvatských úřadů. Přesto se nevzdávali.
Po týdnech náročných příprav a mnoha neúspěšných ponorech přichází průlom. „Mám něco na sonaru!“ ozývá se vzrušený hlas potápěče. Před očima týmu se vynořuje obrovský stín. Je to on – Giuseppe Garibaldi!
Okamžik, kdy sonar poprvé zachytil obrys obrovského vraku, byl naplněn směsicí vzrušení a posvátné úcty. Před očima týmu se vynořil Giuseppe Garibaldi, nyní porostlý mořskými řasami a obydlený pestrým podmořským životem. Byl to výjimečný a zároveň dojemný pohled na kdysi mocnou válečnou loď.
Radost z objevu je však záhy zastíněna tragédií. Při dalším ponoru jeden z českých potápěčů – Jan Otýs umírá. „Byl to risk, který jsme všichni podstoupili,“ říká tiše jeden z členů expedice. „Ale určitě by Jan chtěl, abychom pokračovali.“ Došlo k nehodě, při níž zahynul jeden z členů české expedice. Tato smutná událost připomněla všem zúčastněným, jak nebezpečné může být odhalování tajemství hlubin.
Navzdory všem překážkám se českému týmu nakonec podaří vrak zdokumentovat. Přináší tak světu svědectví o dávno zapomenuté bitvě a o odvaze mužů na obou stranách konfliktu. Tým, vědom si toho, že jejich kolega by si přál, aby dokončili, co začali. S ještě větším odhodláním se pustili do dokumentace vraku, pořizování fotografií a videozáznamů, které měly světu přiblížit tento zapomenutý kousek historie.
Díky úsilí české expedice se podařilo sestavit ucelený obraz o posledních okamžicích Giuseppe Garibaldiho i o jeho současném stavu. Vrak je překvapivě dobře zachovalý. Mohutná děla stále míří do prázdna, jako by byla připravena k další salvě. Paluba, kdysi plná vojáků, života a ruchu, je nyní tichým královstvím mořských tvorů.
Příběh Giuseppe Garibaldiho a české expedice, která jej znovu objevila, je fascinujícím propojením historie a moderního dobrodružství – ať už jde o námořníky, kteří bojovali v dávno minulé válce, nebo o moderní průzkumníky, kteří riskují své životy, aby nám přinesli střípky dávno zapomenutých příběhů.
Dnes křižník odpočívá na mořském dně jako tichý strážce vzpomínek. Jeho příběh, znovu vyprávěný díky odvaze a odhodlání českých potápěčů, nám připomíná, že historie je všude kolem nás – někdy stačí jen ponořit se hlouběji, abychom ji objevili.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Giuseppe_Garibaldi_(1933) https://www.marina.difesa.it/Pagine/default.aspx
