Článek
Richard Paul Pavlick sedí ve svém starém Buiku, pažemi si objímá tělo, jako by jej chtěl chránit před vlastním rozhodnutím. Píše se 11. prosinec 1960, Kennedy je čerstvě zvoleným prezidentem Spojených států, ale Pavlick ví, že pokud spustí ten malý mechanismus, jehož dráty se táhnou do kufru, dějiny se změní navždy.
Dynamit, skrytý pod dekami a nářadím, údajně postačí k „odfouknutí hory“. Zbývá jen jedno – pohnout rukou, otočit klíčem, jet naproti Kennedyho limuzíně a učinit to, co považuje za své povinné poslání.
Kennedy a Richard Nixon se účastní druhé televizní prezidentské debaty, 7. října 1960.
„Kennedyho peníze koupily Bílý dům a prezidentský úřad,“ drmolí Pavlick, jako by se mu slova měla vštěpit do mysli. „Tohle musí skončit. Oni ničí Ameriku.“ Je to muž plný zášti, bývalý poštovní pracovník z New Hampshire, bez rodiny, bez kořenů, bez iluzí. Jeho jedinou společnicí je hořkost vůči Kennedyho rodině, která jej během let zcela pohltila.
Mnozí, dokonce i ti, kteří s Pavlickem mluvili osobně, jej popisují jednou větou: „Chronický stěžovatel.“ Ale on není jen nespokojený stařec, je to muž, ve kterém doutnají staré křivdy a paranoia. Katolíci, Židé, bohatství a vliv Kennedyových – to všechno v něm vyvolává spalující nenávist.
Ale tehdy, 11. prosince 1960, když Kennedy vystupuje z domu, není sám. Pavlick zatajil dech. Mladý prezident je obklopen svou rodinou. Jackie ve své elegantní jednoduchosti stojí po jeho boku, zatímco jejich malá Caroline, sotva tříletá, drží otcovu ruku. A tam, v matčině náruči, je maličký John F. Kennedy junior, ani ne měsíc starý.
Richard Paul Pavlick.
Pavlick zaváhá. „Nemohu ublížit dětem,“ bručí si pro sebe se směsí vzteku a zoufalství. Dynamit zůstane neaktivní. V ten okamžik Pavlick definitivně prohraje – nejen svůj plán, ale i svůj styk s realitou.
Po zmařeném atentátu Pavlick pokračuje v plánování. Navštěvuje kostel, kde Kennedy chodí na mši, zkoumá místo a přemýšlí o další příležitosti. Ale tajné služby už znají jeho plány a podrobnosti. Pavlick poslal podivné pohlednice starému příteli z New Hampshire – podivné výkřiky do prázdna prokládané razítky z míst, kudy Kennedy prochází. Jeho bývalý kolega, poštmistr Thomas Murphy, si spojil podivné vzkazy s Kennedyho itinerářem a upozornil úřady.
O čtyři dny později je neúspěšný atentátník zastaven důvtipným policistou jménem Lester Free. Pavlick nevzdoruje. „Měl jsem bláznivý nápad,“ říká ledabyle o pár hodin později, když jej odvádějí, „chtěl jsem zabránit, aby se Kennedy stal prezidentem.“
Kennedyho rodiště v Brookline, Massachusetts.
Pavlickův příběh rychle mizí z předních stran novin. Ve stejné době došlo k tragické kolizi dvou letadel nad New Yorkem, což absorbovalo pozornost veřejnosti. Muž, který mohl změnit běh dějin ve chvíli, kdy otočí klíčkem zapalování, je zapomenut.
John F. Kennedy přechází k inauguraci beze strachu nebo větších bezpečnostních opatření. „Japonci a nacisti mě nedostali,“ říká prý Kennedy s jemným úsměvem, když se o Pavlickovi doslechne, „takže jakési odpadlé individuum s dynamitem?“
Dnes Pavlickovo jméno sotva někoho zajímá. Přehršel konspiračních teorií a mýtů kolem Kennedyho smrti zasunul jeho pokus o atentát hluboko do pozadí. Ale i tehdy, v roce 1960, Pavlickovo selhání nezanechalo v kolektivní paměti žádnou hlubší stopu – utopeno mediálním šumem a Kennedyho nenarušeným charismatem.
Pro Richarda Pavlicka, který žije zahořkle až do své smrti v roce 1975, prostě není v dějinách místo. Možná je to jen důkaz, že navzdory své tragičnosti a posedlosti byl Pavlick nakonec jen dílkem ve stovkách příběhů o těch, kteří snili o tom, že změní svět, ale nikdy to neudělali.
Zdroje: The Secret Plot to Kill Kennedy – and Why It Failed, 2024 Brad Meltzer a Josh Mensch , https://www.smithsonianmag.com/history/the-kennedy-assassin-who-failed-153519612/, https://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Paul_Pavlick#/media/File:Richard_Paul_Pavlick.jpg
